Hokejový fanda - DOKONČENÉ

22. kapitola - Bazén

Chvílemi jsem hrála na klavír já, ale většinu času stráveného ve společenské místnosti hrál Jason. Najednou jsem měla úžasnou náladu. Užívala jsem si čas s Jasonem. Ty jeho mokré vlasy. Nemohla jsem se na ně přestat dívat. Toužila jsem zajet rukou do těch jeho černých vlasů.

Byl to divný pocit. Je to jen můj kamarád. Tedy já se snažím vidět v něm kamaráda. Moje srdce metalo přemety už jen z toho, že se omluvil.

"Tes, začínám mít hlad. Nechceš si udělat sandwich?" zeptal se.

"Jo, jdeme." zavelela jsem. V kuchyni jsem zapnula rádio, přepnula na moji oblíbenou skladbu a pobíhala po kuchyni do rytmu. Několikrát jsme se o sebe nepatrně otřeli, když jsem šla pro toasty.

Připravila jsem si sýrový sandwich a Jasonovi dva šunkové. Sedli jsme si na ostrůvek uprostřed kuchyně a dali se do jídla. Jason je snědl rychlostí blesku a nad něčím přemýšlel. "Nechceš si zaplavat?"protáhnul se, seskočil a odnesl svůj talíř ke dřezu.

"Není to špatný nápad. Tak u bazénu." Ladně jsem seskočila a vyběhla do pokoje. Přemýšlela jsem, jaké si vezmu plavky. Ty zelené bikiny na dně kufru byly prostě moc vyzívavé, navíc by na mé světlé kůži moc zářily. Rozhodla jsem se pro obyčejné růžovofialové plavky. Byly v krabici ve skříni, protože jsem si je tu nechala od minulé návštěvy. Převlékla jsem se a podívala se na hodiny. Tři hodiny odpoledne. To je ještě dost času. Oblékla jsem si šaty, které jsem si přivezla z domova. Vzala jsem si ručník a žabky do ruky a vyběhla z pokoje. Seběhla jsem schody do předsíně a prošla dveřmi ke schodišti k bazénu.

Bazén, sauna a vířivka byly v podstatě ve sklepě, jenže tady byly místo cihlových stěn velká okna od stropu až k podlaze, ze kterých se dalo koukat na město pod námi. Chata je na kopci, proto tu mohou být okna.

Položila jsem si věci na lehátko a chystala se udělat drdol. Jenže bouchly dveře a za chvilku se tu objevil Jason. Lehce jsem zamrkala a snažila se věnovat svým vlasům. Ale nepodívat se na Jasonovo vypracované břicho prostě nešlo. Jakoby mi tam oči samovolně sklouzávaly.

Podařilo se mi odtrhnout pohled a udělar si na hlavě nějaký přijatelný účes. Jason hodil svůj ručník na vedlejší lehátko a podíval se na mě. "Už jsi se osvěžila?"

"Ne a zatím se asi ani neosvěžím." založila jsem ruce v bok. Cáknul na mě vodu a já se oklepala zimou. Cítila jsem nutkání mu to oplatit. Zrudly mi tváře, když na mě znovu cáknul. Chtěla jsem mu to oplatit, jenže on se proti mně rozeběhl a skočil se mnou do vody. Potopili jsme se a já se rychle vynořila. "Zbláznil ses?" zakřičela jsem na něj. Vlasy jsem měla splihlé okolo obličeje, gumička plavala na vodě v bazénu. Šaty, které jsem si na sebe předtím oblékla, se mi doslova přicucly na tělo.

Jason vylezl z bazénu, uhrábnul si vlasy a v jednom kuse se smál. Sundala jsem si šaty ze sebe a obtočila okolo sebe osušku. On se mi stále smál. "Přijde ti na tom něco vtipného?" usmála jsem se na něj, protože už jsem se nechtěla jen mračit.

"Promiň, to jsem neměl dělat." usmíval se a jako obvykle jsem si všimla v jeho modrých očích malých jiskřiček.

"To si myslím." podotkla jsem.

"Tak si pojď zaplavat. Prosím." natáhnul ke mně ruku. Sundala jsem ze sebe ručník, chytla jsem se ho a rozeběhla se ke kraji. Nečekal to, a tak zahučel do vody stejně jako já. Chechtala jsem se mu a cákala na něj vodu.

"Tak a máš to!" řekla jsem.

"Takže ty takhle!" smál se a stáhnul mě pod vodu. Moje srdce by vyhrálo olympiádu v gymnastice, kdyby něco takového existovalo. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Najednou jsem zapomněla na okolní dění, na čas i na ostatní. Teď jsem tu byla jen já a Jason. Tohle bych neměla dělat, pokud chci, aby jsme byli jsem přátelé. Jenže je těžké poroučet sám sobě.

Zašli jsme do vířivky, kde jsme asi deset minut povídali o Bostonském hokejovém týmu. Vzpomněla jsem si, že v televizi dávají zápas, a tak jsme si rychle zbalili věci, převlékli se, udělali si v mikrovlné troubě popcorn a usedli k televizi. Boston vyhrával nad Philadelphií o dva góly. Jason byl zklamaný, že jeho domácí tým prohrává, ale zároveň nadšený z Bostonu. Po druhé třetině už výsledek vypadal jinak. Philadelphia vyhrávala o dva góly od Bostonu. Moc se jim po několika oslabeních nevedlo. Brankář sice chytal perfektně, ale záleželo také na obraně, jak se postaví ke hře soupeřů.

Během čtvrté hodiny odpoledne se vrátil pan Blake, který se nás se vší slušností zeptal, zda se k nám může připojit. Je prý velký fanda Philadelphie.

Rázem tu byli dva proti jednomu. Bostonu se podařilo vyrovanat, ale ne na dlouho. Okolo páté se tu objevili ostatní naprosto zmožení. "Tes, co bude dobrého k večeři?" zeptal se mě Rick hned potom, co mě políbil. "Mám příšerný hlad."

"O jídlo se postarám já, pane Ricku." ohlédl se po něm Charles.