Hokejový fanda - DOKONČENÉ

44. kapitola - Maturita

Vstala jsem jako normálně, opláchla si obličej, namalovala se. Poslední měsíc jsem strávila mezi knihami, zápisky z hodin a starými testovými otázkami nebo jsem jen s ostatními seděla v parku a snažila se vysvětlit ostatním algebru, protože se tvářili, že bez mojí pomoci se neobejdou. Alespoň mi za to koupili ledový čaj nebo jahodovou tříšť. Takže jsem z toho vyšla docela dobře. O té doby, co jsem byla s Nikki v kině se něco změnilo. Už jsem nebyla tak naštvaná, že Jason odešel bez pořádného rozloučení, byla jsem schopná mu odpustit. Ale musel by se mi ozvat.

Oblékla jsem si červené šaty, které mi Nica pomohla vybrat minulý víkend, k tomu jsem si vzala černé balerínky a mohla jsem jít. Měla jsem pocit, že všechno, co jsem se do teď učila se mi vykouřilo z hlavy. Připadala jsem si, jako bych měla úplné okno. Sešla jsem do kuchyně na snídani, ale nebyla jsem schopná kromě bílého jogurtu a čaje nic sníst ani vypít. "Tessie, chtěli bychom ti popřát k narozeninám. Všechno nejlepší, hodně zdraví a ať se ti povedou závěrečné zkoušky!" rodiče mě začali objímat a dali mi i pusu na tvář. Ano, dnes mám narozeniny. Je to docela divné, mít na závěrečné zkoušky narozeniny. No ale co se dá dělat, už to tak je.

"Ale dárek dostaneš až odpoledne, ano?" řekla maminka.

"Myslím, že teď bych se na něj ani nesoustředila. Jsem hrozně vynervovaná," přiznala jsem. Vzala jsem si z lednice lahev vody a obložený toast, kdybych ještě dostala hlad, což si myslím, že se jen tak nestane.

"Tessie, nemusíš se bát, ty to zvládneš," řekl mi taťka, když jsem se chystala k odchodu.

"Budu se snažit. Držte mi palce," objala jsem maminku i taťku a čekala, až si Johny vezme věci, abychom už konečně mohli odjet. Měla s námi jet ještě Nikki a Tom, kteří by měli každou chvíli přijít před náš dům. Otevřela jsem dveře a dívala se, jak na mě ti dva mávají. Nica měla na sobě šaty v královsky modré barvě a lodičky, Tom měl košili, kravatu a oblek, ale sako držel v rukou, protože bylo už takhle brzo docela teplo. Johny konečně sešel schodiště a vyšel ven z domu. Zavřela jsem dveře a sledovala rodiče, jak se na nás dívají z okna v kuchyni.

"Tes, všechno nejlepší!" Nikki mě objala a dala mi malou čokoládu.

"Děkuju moc. Myslím, že ta se dnes bude hodit," zamávala jsem s ní.

"Tessie, taky bych ti chtěl popřát k narozeninám. Takže všechno nejlepší, hodně štěstí a dál už to asi znáš," usmál se a objal mě.

"Děkuju vám," společně jsme se přesunuli k autu, Johny si sedl vedle Nikki na zadní sedadla a Tom vedle mě na místo spolujezdce. Když jsme dojeli do školy, Andrew, Rick a ostatní už na nás čekali. Vystoupili jsme, Tom a Nikki se rozeběhli ke svým drahým polovičkám, já zamknula auto a chystala se k odchodu do školy, ale Johny mě zastavil.

"Tes, chtěl bych ti taky popřát k narozeninám. Víš, že teď mám hodně hokeje a jsem věttšinou se Sam, ale chci aby jsi věděla, že až budeš moct, tak spolu můžeme zajít třeba do kina a popovídat si jako jsme to dělali dřív. A teď tedy všechno nejlepší a ať se ti podaří ta závěrečka," objal mě a pak si se mnou kamarádsky ťuknul pěstí.

"Děkuju Johny," usmála jsem se a rozloučila se s ním. Rick nás sledoval z povzdálí a smál se. "Čemu se směješ?"

"Tvůj brácha je roztomilej," došel ke mně, abychom se líp slyšeli a nemuseli na sebe křičet přes půl parkoviště.

"Tak děkuju," šťouchla jsem do něj, ale on mi to musel hned vrátit.

"Navíc jsem ti chtěl taky popřát," popřál mi a pak mi dal pusu na čelo. Poděkovala jsem, on mě objal kolem ramen a celá naše parta se vydala směrem k hlavnímu vchodu. Když jsme došli k příslušným třídám, klepala jsem se jako kdybych měla zimnici. Byla jsem příšerně nervózní, strach z toho, že to pokazím jsem měla snad ještě větší.

Po té, co nás pustili do třídy jsem si sedla před Nikki a ona se mě snažila alespoň trochu uklidnit, ale bylo na ní vidět, že je stejně nervózní jako já. Tak alepsoň v tom nejsem sama, i když dnes tu je takhle nervózní snad každý. Zazvonilo a do třídy vešel učitel. Závěrečná zkouška může začít.

~

Seděla jsem na chodbě a stále jsem byla pořádně vyklepaná. Doufám, že jsem to napsala dobře. Největší strach mám ale z eseje, na tu mi nezbylo moc času. Nikki vedle mě telefonovala s maminkou, Tom, Andrew, Matt a Aaron si povídali o algebře, ptali se mě i na nějaké příklady, ale já jsem jim nebyla pořádně schopná odpovědět, takže jsem jim řekla, že až se trochu uklidním, tak jim to vysvětlím. Rick a Jenny ještě nepřišli, což jsem se docela divila. "Tes, jaký z toho máš pocit?" zeptala se Nikki.

"Měla jsem asi víc věřit na kouzla a talismany," řekla jsem. Všichni jsme se začali smát a tím se situace trochu odlehčila.

"Teď už jen počkat na výsledky," pokýval hlavou Tom.

"To máš pravdu. Z toho mám největší strach," přidal se do rozhovoru Aaron.

"Co chcete dělat teď?" namítla jsem.

"Měli bychom oslavit tvoje narozeniny," zaradovala se Nikki.

"Myslím, že bychom si měli někam zajít na oběd a až večer to jít oslavit," nabídnul Rick, který sem zrovna došel  společně s Jenny.

"Souhlas," řekla jsem s Nikki a Tomem současně.

"Tak můžeme už jít? Myslím, že už jsme komplet," pomyslně nás Rick spočítal.

"Tak běžte napřed, odskočím si na toaletu a doběhnu vás," hodila jse po Tomovi klíče a on mi poděkoval. Všichni se vydali k hlavnímu vchodu a pryč ze školy. Došla jsem k dámským toaletám, učesala jsem si vlasy, které mi za celý rok narostly skoro k pasu, rty jsem si natřela leskem a podívala se na sebe. Jsem zase o rok starší než jsem byla minulý rok, když jsme si říkali, že maturita je od nás opravdu daleko. A nebyla. Tehdy maézi námi a maturitou stál jen rok učení a různých událostí, které nás všechny změnili. Ty události změnili i mě.

Naposledy jsem si upravila vlasy a roloučila se s tímhle zrcadlem, kteréjsem vídala každý den celou střední a které už budu vídat jen velmi krátkou dobu. Odešla jsem pryč z toalet a rychlým krokem jsem se se blížila k východu.  Začalo zvonit a ze všech tříd se začali hrnout studenti, ketří psali své závěrečky. Ten chumel lidí mě zpomalil na hlemýždí rychlost. Čekala jsem, že se někudy protáhnu a půjdu, ale nešlo to. Když jsem se dostala před vchod, přísahala bych, že jsem viděla Jasona. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, nebo ne, ale opravdu to musel být on.

Zavrtěla jsem hlavou, protože to nemohla být pravda, navíc by měl být doma ve Philadelphii a psát závěrečky. Došla jsem ke svému autu, kde na mě ostatní čekali. Nastoupila jsem a tvářila se naprosto normálně.

~

Když jsem se vrátila domů z fastfoodu, kde jsme si s ostatními dali nějaké jídlo, na stole ve váze stál obrovský puget červených růží. Napočítala jsem jich 33, nevím, jestli jich nebylo náhodou i víc. Musím uznat, že naprosto neuvěřitelně voněly. Všimla jsem si, že je ze strany malé psaníčko. Když jsem si ho přečetla, upustila jsem ho na zem.

Všechno nejlepší, Tessie, snad se ti kytka bude líbit. JT

"Jason Tuckwill." Nemohla jsem tomu uvěřit. To přece není možné! říkala jsem si v duchu.  Tak jsem se nemýlila. Opravdu jsem ho u té školy viděla.