⭐️Hope 2(5sos-Luke Hemmings CZ)⭐️ V KOREKCI

Deník

V minulém díle:

Přešel jsem k oknu a díval se z něho.Je zajímavé že si nepomatuju co jsem včera večer dělal.Vždycky od půl 7 večer si nic nepomatuju,jako kdybych měl kocovinu,prostě úplný okno.Přemýšlel jsem jestli to nedělají třeba ty prášky,vážně nevím čím by to mohlo být.

Sedl jsem si znovu na postel ale něco mě bodlo do zad.Koukl jsem se pod postel ale tam nic nebylo.Odkryl jsem matraci a viděl kožený deník a nějakou krabičku...

-------------------------------------------------------------------

Pohled Luka:

Vzal jsem kožený deník a krabičku do rukou.Matraci jsem spravil tak jak byla a sedl si na postel do turka.Skontroloval jsem ještě dveře,aby nikdo nepřišel protože by mi to mohl vzít.Otevřel jsem kožený deník ve kterém byla malá tužka.Listoval jsem deníkem který byl plný zápisků o tom jak někdo přežíval v tomhle pokoji.Četl jsem pozorně každý řádek,bylo to zajímavé.

Byl popsaný do půlky a poslední stránka mě docela dost překvapila.(Napíšu to zkaráceně,jakoby všechny stránky dohromady aby jste aspoň věděli co se tam psalo,nebo zpíše o čem)

Měl jsem poruchy mozku.Viděl jsem duchy,tím myslím mé členy rodiny kteří už zemřeli.Vždy jsem je výdal o půlnoci.V rohu místnosti se vždycky zjevila černá postava která se na mě dívala,vždy to byl někdo z mé rodiny.Rodiče jsem měl,ale babičku,dědu a sestru ne.Poprvé když se zjevil jeden člen mé rodiny v rohu,bál jsem se.Myslel jsem že mi to chce ublížit,ale ono se semnou chtělo jen spojit.

Každý večer jsme si povídali,připadali mi jako živí,ale boužel nebyli.Celý den jsem se těšil na večer až je zase spatřím.Povídali jsme si o tom jak se mám já a moje rodina.Oni jediní mě tu drželi nad vodou,bez nich bych se tu asi zbláznil protože je tu strašná nuda.

Všechno bylo najednou úplně jiné,nic mi nechybělo,teda až na rodinu a mou sestřičku Lenny kterou jsem tolik miloval,byla to moje nejmilovanější sestřička.Vždycky jsme si říkali všechno,ale ona zemřela na nádor v mozku.Všechny nás to zasáhlo a mě nejvíce.Viděl jsem ji všude,doma,ve škole,venku,všude,Jednou jsem se svěřil mámě že ji vidím,ale ona mě seřvala abych si přestal vymýšlet.Byla na dně,ale nemusela si to na mě vybíjet.Uběhl rok od toho co se to stalo a ona se o mě starala tak pečlivě,abych neskončil jako Lenny.Když jsem jí řekl že vidím Lenny všude a večer si spolu povídáme u mě v pokoji,vzala mě k psychiatrovi a tak na to přišli.Jenže to bylo ještě horší,viděl jsem lidi které jsem neznal.Ve škole jsem málem jednoho spolužáka umlátil,byl jsem tak strašně pod tlakem a on se mi posmíval a mě prostě rupli nervy.Nikdo si semnou nevěděl rady a tak mě šoupli sem.Tady to všechno přestalo a já už jen viděl členy mé rodiny.Jsou to 4 roky co mi sestřička umřela a strašně moc mi chybí.Zítra už mě pustí a tohle je můj poslední zápis do tohoto deníku který byl jako můj nejlepší kamarád kterému jsem se mohl svěřit.

Jestli si tohle někdo přečte,byl bych rád aby si pokračoval/a,snad ti to pomůže jako mě tu přežít...

xxCalum Hood

Dočetl jsem deník a byl zmatený.Jaká náhoda že se jmenuje jako můj kámoš,divné.Deník jsem položil vedle sebe a otevřel krabičku ve které byli fotky a mě to došlo.Byli to fotky Caluma,ano toho Caluma,mého kámoše.Na fotkách mu mohlo být asi 13-14,ale poznal jsem ho.Vůbec jsem nevěděl že měl sestru a že měl nějaké poruchy  mozku.Až mě pustí,chci za ním zajít i s tím deníkem.Mám tolik otázek na které bych se chtěl zeptat.

Krabičku jsem zavřel a strčil ji pod matraci aby ji nikdo nenašel.Vzal jsem deník a znovu ho otevřel.Uchopil jsem tužku a začal psát.

Je to už asi 3 týden co jsem tu a tenhle den našel deník Caluma Hooda.Přečetl jsem si pozorně všechny stránky a zjistil že je to můj kámoš.Nikdy se mi nesvěřil.Chápu že by mu asi nebylo příjemné mluvit o jeho mrtvé sestře Lenny a o tom že má poruchy mozku,teda měl.

Jmenuji se Luke Hemmings ale nevím proč tu jsem.Nikdo mi to neřekl ale asi mám také poruchy mozku.Vždycky o půl 7 večer jakoby upadám do tmy,ráno se probudím a všechno okolo mě je vzhůru nohama ale já si nic nepomatuju.Beru prášky proti sklidnění a tak to mám asi z toho ale moc rád bych věděl proč tu jsem.Žádné duchy nevidím ani neslyším hlasy,nic podobného.Cítím se normálně ale už blázním z téhle budovi jménem blázinec.Nic tu není,ano zní to jako blbost,která tu není ale mohla by a to wifi.Né proto abych psal statusy nebo tak,ale proto abych najel na profil své lásky jménem Eliz a díval se na její fotky které mi vykouzlí úsměv na tváři.Chtěl bych vidět i svou rodinu která mě tu ještě nenavštívila,ani mí přátelé mě nenavštívili.

Jsem smutný že asi nikomu nechybím.Už si nepříjdu tak důležitý,myslím to tím že už se asi ani o mě nikdo nezajímá,jsem jako mrak na obloze.Jejich tisíc a víc,ale všichni je beŕou stejně.Obyčejný mrak jako každý jiný ale přesto to není pravda,ale to si jen myslí málo lidí.Cítím se jako ten mrak,který na obloze mizí čím dál rychleji,a rychleji....

xxLuke

--------------------------------------------------------------------------

Hi! Další díl pro mé lásky  :D :33

--Hemmo--