⭐️Hope 2(5sos-Luke Hemmings CZ)⭐️ V KOREKCI

Jsem volný...

V minulém díle:

No, ale to není...,,povzdychla si. ,,Luku ty nevíš co myslím, nic tě nenapadá protože nic není,,řekla a odešla s Liamem.Stál jsem na místě a díval se jak odchází.Bodlo mě u srdce co řekla, nic není...

———————————————————————————————-

Pohled Luka:

Dny strašně rychle ubíhali a já nevěděl co pro ní vymyslet abych ji ohromil a ona se ke mě vrátila.Kdybych měl spočítata kolik večerů jsem kvůli ní probrečel, tak bych se nedopočítal.Naši společnou fotku mám v rámečku vedle postele na nočním stolku a vždycky když jdu spát se na ni podívám a řeknu si co jsem za vola.

Probral jsem se a podíval se na fotku u které bylo napsáno, láska navždy.Kdyby to tak opravdu bylo,celý svět by byl jiný.Vstal jsem z postele a roztáhl závěsy.Do očí mě uhodili sluneční paprsky a já rychle k sobě přitiskl víčka.

Šel jsem do sprchy a potom se nasnídal.Sedl jsem si na postel a do rukou vzal kytaru.Začal jsem vybrnkávat tony nějakých písniček a potom mi to docvaklo!

Pohled Eliz:

Udělala jsem snídani a potom si šla hrál s Liamem.Převlékla jsem ho a přebalila.Nejhorší na tom bylo, že byl strašně podobný Lukovi a mě se chtělo vždycky brečet.Zatřásla jsem hlavou abych na to zapoměla a položila ho zpátky do postýlky.Zavolala jsem mamce jestli by se nemohla postarat pár dní o Liamka a ona souhlasila.

Zbalila jsem si kufry a zavolala si taxíka.Taxikář byl tak hodný a pomohl mi dát kufry do kufru.Sedla jsem si a dívala se na rozmazanou krajinu která se vytvořila tím, jak taxikář přidával na plynu.

Dovezl mě před vlakové nádraží a já mu podala peníze.Vystoupila jsem a vzala si kufry.Vstoupila jsem do budovy a porozhlédla se, bylo to tu velké.Zaplatila jsem si jízdenky a nastoupila do vlaku.Kupé jsem měla pro sebe což bylo super.Sluchátka jsem zapojila do mobilu a pustila si mix písniček.Opřela jsem si hlavu o okýnko a dívala se na krajinu jak se pomalu rozmazává.

Přemýšlela jsem nad vším možným ale hlavně nad Lukem.Povdechla jsem si a utřela si slzu která mi stekla po tváři.Tak moc mi chybí, ale nemůžu každému odpustit.Zavřela jsem oči a usla...

Pohled Luka:

Už tři dny pro ni skládám písničku a už je skoro hotová! Mám z toho radost a doufám že ona bude mít taky.Každý den když vstanu se usměju protože se mi začíná líbit život co žiju.Začíná se v něm zase vytvářet naděje.

Rychle jsem si do pusy strčil vafle a snědl je.Vzal jsem kytaru a dal ji do obalu.Šel jsem do parku kde se mi nejlépe skládá.

Sedl jsem si na lavičku a kytaru vzal do rukou.Začal jsem vybrnkávat tony písničky kterou jsem pro ni složil a okolo mě se vytvořil hlouček lidí kteří pokyvovali hlavami do rytmu písně.Všichni se usmívali a tvářili se tak šťastně, měl jsem pocit že tohle výjde!

Pohled Eliz:

Odjela jsem do malého městečka kde jsme měli chatku.Klíč jsem strčila do zámku a párkrát s ním otočila a potom to cvaklo a otevřelo se to.Byla tu strašná zima a mě naskočila husí kůže.Položila jsem kufry do chodby a prošla se po chodbě která byla tak tmavá.Místo působilo strašidelně, osaměle a tmavě.Vybalila jsem si věci a zatopila v krbu.Chatka byla dřevěná takže se to tu rychle zateplilo.

V obyváku byl velký, bílý koberec ledního mědvěda i s hlavou,trochu mě děsil ale byl příjemný.Najednou se rozezvonil zvonek a já se podivila kdo by to mohl být.Otevřela jsem dveře ale nikoho tu neviděla.Podívala jsem se dolů na rohošku a viděla velkou červenou krabici.Porozhlédla jsem se kolem ale nikdo tu nebyl.

Vzala jsem do rukou krabici a odnesla ji dovnitř.Sedla jsem si na gauč a otevřela krabici.Vykouklo na mě krásné, malé štěnátko které mi začalo olizovat obličej.Zasmála jsem se a položila si ho na klín.V krabici ale byl vzkaz.

Viděl jsem tě jak si přijela a já se rozzářil jako sluníčko.Konečně si přijela a já tě mohl vidět, jsi moc krásná a já si pomyslel že bych tě mohl navštívit.Ale nejdříve jsem ti donesl tohle štěňátko na uvítanou.Vím, trochu divný dárek na přivýtanou ale znáš mě, už jsem takový.

Trochu jsem se divil když jsem s tebou neviděl Luka ale řešit to nebudu.Až si přečteš tento vzkaz tak víš kde mě najít, už se na tebe moc těším.

Tvůj Derek xx

Musela jsem se usmát.Derek je můj dobrý kamarád.Vždycky tu pro mě byl ale nikomu jsem to neříkala, nechtěla jsem aby na to někdo přišel.Známe se od té doby co mám s Lukem dítě.

Štěně jsem pojmenovala Foxi, možná trochu divné jméno pro psa, ale mě se líbí.Zazvonil zvonek a před domem už stál Derek.Otevřela jsem dveře a vrhla se mu kolem krku, jak ráda jsem ho viděla. "Moc jsi mi chyběl,,zašeptala jsem a objala ho ještě víc. ,,Ty mě taky,,zašeptal a dal mi pusu na tvář...

Pohled Luka:

Má to ještě cenu žít? Všechno jsem viděl.Viděl jsem jak si do chatky pozvala Dereka a jak ji ještě dal pusu.Vypadala tak šťastně, jenže semnou nikdy takhle snad nebyla šťastná.Do očí se mi nahrnuli slzy.Jsem strašná citlivka ale já se kvůli někomu nebudu měnit.

Šel jsem kolem silnice a kopal do kamínku.Slzy mi stékali po tvářích a já začal řvát.Všechnu tu bolest co jsem měl v sobě jsem dostal pryč.Utíkal jsem ale přes slzy moc neviděl.Běžel jsem k divadlu, byla to ta největší budova v celém městě.

Vešel jsem dovnitř a utíkal po schodech.Dívali se na mě lidé nechápavými pohledy ale já je neřešil.Doběhl jsem do posledního patra a tím byla střecha.Nevím jestli to chci udělat, třeba bych toho později litoval, ale co.

Stoupl jsem si na okraj budovy, nebylo tu zábradlí.Nadechl jsem se a roztáhl ruce jako dvě křídla.Slunce dopadalo na mou tvář a před divadlem se objevili lidi které na mě křičeli co to dělám.Slyšel jsem sirény hasičů, policajtů a záchranky.Aspoň si mě bude někdo pomatovat.Udělal jsem krok a padal.Měl jsem pocit jakobych létal, jako kdybych byl volný....

—————————————————————————————————————

Hi! Další díl a moc mě potěšili komentáře :333

—Hemmo—