Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola II. - Bradavický expres

Cadenc zbytek prázdnin strávila tím, že si s Bubem četla nově koupené učebnice a i když měla kolikrát chuť si nějaké kouzlo vyzkoušet, pamatovala si na slova učitele lektvarů o zákazu používání magie u nezletilých.

,,Bubo, povíš mi prosím, jak to, že mě všichni znají a proč na mě všichni tak divně zírali, když jsem tě měla na rameni?" Cadenc měla už další den jet do školy čar a kouzel v Bradavicích, ale nemohla usnout a k tomu - měla tolik otázek na které chtěla znát odpovědi!

,,Víš, normálně takové malé čarodějky jako ty nedokážou vyčarovat Patrona a obvykle ho taky nemůžou tak dlouho udržovat. Patron je totiž takové ztvárnění šťastné vzpomínky a čarodějky a kouzelníci je nejčastěji vykouzlí, když na ně napadají mozkomoři nebo když potřebují rychle někomu předat zprávu. To je důvod, proč na tebe všichni tak koukali. A potom - všichni tě znají, protože jsem zároveň jakýsi „posel". Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že u kouzelníků se používá soví pošta?" zeptal se jí Bubo a Cadenc přikývla.,,Tak já jsem takový druh speciálního posla. Zvěstuju svým zjevením dobré zprávy jak pro národy tak pro jedince. Je to ale poprvé co mám majitelku," klovl Bubo svojí černovlasou kamarádku do tváře a ta se zahyhňala.

,,Proč ale sis vybral mě?" Bubo ale sovím způsobem zavrtěl hlavou.

,,Nevybral jsem si tě. To ty sis vybrala mě. Víš, Patron představuje povahu člověka. Třeba ty jsi svým způsobem moudrá a nemyslím si, že budeš mít problém z učením. Dále jsi tajemná, což může mít své plusy i mínusy, ale nebudu tě teď tím zatěžovat," Bubo si totiž všiml, jak se jeho majitelce zavírají únavou oči a tak jí svým zobáčkem odhrnul pár černých pramenů z obličeje, popřál jí dobrou noc a zmizel zvěstovat dobré zprávy.

Ráno se Cadenc probudila celkem brzy a hned se objevil její soví společník.

,,Dobré ráno!" pozdravila ho a on a na ní na pozdrav zamával křídly.

,,Dneska jedu konečně do Bradavic! Bože, já se tak těším!" radovala se Cadenc a rozhodla si obléct něco podobného školní uniformě.

,,Ve vlaku se budeš převlíkat do hábitu, takže si spíš vem něco, v čem se ti bude pohodlně cestovat," radil jí Bubo a sledoval, jak si dívka dobaluje poslední věci do kufru. Její rodiče s ní nejeli. Jakýmsi způsobem se o ní zas až tak nezajímali. Bylo jim nejspíš úplně jedno, že jejich jedenáctiletá dcerka jede do Londýna a hlavně do jakési školy čar a kouzel v Bradavicích. Ach, její rodiče nejspíš ani nevěděli, že umí kouzlit!

Na Cadenc se zase dívali lehce podivně, když viděli její náklad. Buba nechala Cadenc zmizet, protože věděla, že by ho mudlové mohli uvidět. Měla to už prověřené - ještě ze školy. Tenkrát o ní zvolali, že je čarodějka (což, jak se ukázalo, je pravda) nebo že je prokletá „stříbrnou sovou", takže pokud cestovala po městě, věděla, že by bylo dobré Buba skrývat. Nebyl přímo neviditelný, často s ní nebyl, ale Cadenc věděla, že s ní stále je. Měla z cesty dobrý pocit, ale při tom se pořád tvářila chladně a nezaujatě. Prostě to byl její normální zvyk.

Po dlouhé jízdě se konečně dostala na nádraží King's Cross, ale potřebovala najít přepážku 9 ¾ . Jak se tam dostat jí Bubo bohužel nesdělil a Cadenc si začala dělat starosti, že se na vlak do Bradavic nedostane.

,,Cadenc Jameová!" vhrkl někdo její jméno a Cadenc se začala rozhlížet v davu a hledat volajícího člověka, dokud se vedle ní neobjevila mladá žena, která připomínala studentku a taky že byla - měla stejně takový náklad jako Cadenc.

Rozjařená sedmačka podala Cadenc ruku a představila se:,,Jsem Iris Rowenová, sedmý ročník, Havraspárská kolej. Ty jsi Cadenc, že jo?" lehce se zachmuřila, ale úsměv jí stále zůstával na tváři. Cadenc jen přikývla, její výraz zůstal jaksi stále nečitelný, ale Iris to evidentně nevadilo.