Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XLII. - Portfólio

Cadenc byla překvapena chováním Renon. Tedy, tím, že došla za Iris a všechno jí to pověděla. Hlavní věc, která jí ale štvala byla ale ta, že jí vůbec nic neřekla a že ona je teď ta špatná!

Černovláska naštvaně kráčela chodbou a mířila si to rovnou do laboratoří. Snape bude pravděpodobně jejím příchodem překvapen, ale to teď nehrálo moc žádnou roli, její pocity byli důležitější a ještě ke všemu - on se jí na nic vyptávat nebude.

A měla pravdu - Snape byl lehce překvapen, ale taky se na ni nevyptávat, takže když dívce nařídil, že má uvařit ranhojící dryák, pustila se Cadenc ochotně do jeho přípravy a zároveň do třídění svých myšlenek.

Postupně procházela své vzpomínky, to, co se dozvěděla a v průběhu toho si uvědomila pár věcí - Iris má přítelkyni, takže Cadenc nemá důvod žárlit, když se baví se Snapem. Ale proč vlastně Cadenc žárlí? Určitě je to kvůli tomu, že se prostě jen málo bavili, určitě. Dívka ale moc dobře věděla, že to není kvůli tomu, ale pokračovala dál ve své krásné nenucené lži. Teď vedlejší nové myšlenky nepotřebovala, zvlášť, když měla v hlavě takový neuvěřitelný chaos.

Radši se myšlenkami vrátila ke své blonďaté kamarádce. Kdy mohla přeslechnout, že se Renon za Iris chystá? Vždycky byla tak pozorná a teď si najednou nepamatuje takovou věc. Kluci ale prý byli u toho, takže se může zeptat i jich. Přeci jen - možná jí Renon lhala, ale kdyby byla taková, asi by se v tom případě dostala do Zmijozelu, ne? Ne, to ne. Lhát může každý.

A co její minulost? Taky si jí vymyslela? To asi taky ne, jelikož psychická narušení (u Renon se některé tak dali nazvat) a zlozvyky se předstírat nedaly, takže zřejmě to všechno bylo opravdové.

,,Co plánujete povědět svým mudlovským rodičům?" zeptal se jí nečekaně Snape, až Cadenc nadskočila.

,,Ach, no... Nevím, myslela jsem si, že něco řeknete vy nebo Harry," Cadenc se snažila bedlivě soustředit na lektvar před sebou, aby nezačala znovu myslet na své neopravdové rodiče, u kterých tak dlouho vyrůstala. Taky doufala, že se profesor lektvarů o tom nezačne bavit a rozebírat to, ale zřejmě vycítil naladění mladé dívky a tak dál pracovali v tichosti a jen někdy si pod nos mrmlali, kolik ingrediencí potřebují, v jakém poměru je přidat a jakou jinou složkou by se dali nahradit.

Večer odcházela Cadenc z laboratoře kupodivu odpočatá. Tohle jí vždycky bavilo a prostě - bylo to pro ní. Zároveň si ale promýšlela další věci. Po cestě do havraspárské věže ještě potkala Iris, která se na pozdrav pousmála. Nevěděla, jakou má Cadenc náladu, ale černovláska jí úsměv opětovala. Uprostřed chodby se ale zarazila. Došlo jí totiž něco, co nečekala, že by jí někdy vůbec napadlo - Iris je podobná její matce. Věděla, že to její matka není, to je absurdní, ale vypadala jako ona!

,,Musím najít fotku mámy a táty, aspoň někde," zašeptala skoro neslyšně a zase se rozešla po chodbě se svým sovím přítelem na rameni, který se nepatrně chvěl.

,,Cadenc!" ozval se známý chlapecký hlas těsně před tím, než Cadenc opustila prostor školního schodiště. Otočila se, aby si všimla, jak k ní běží udýchaný Michael a řekla si, že je to příležitost se rovnou zeptat, jestli slyšel slova Renon, když mluvila o tom, že se vydá za Iris, aby jí všechno mohla povědět.už

,,Ahoj Michaeli, než začneš mluvit, slyšel jsi, že Renon chtěla za Iris? Zmiňovala se o tom? A hlavně - zmiňovala se o tom, když jsem u toho byla já?" Michael se chvíli snažil popadnout dech předkloněný a rukama opřený o kolena, než se konečně narovnal a naposledy se hluboce nadechl a vydechl.

,,Ano, mluvila o tom, ale ty jsi byla zrovna zabraná do kreslení, takže jsi to asi neslyšela. Teď se ale ptám já," Cadenc měla ještě otázky, ale mlčela. Stejně asi nejsou důležité.

,,Proč se Renon nikdy neomlouváš?" už zase ten nesnesitelný pocit, že všechno je její vina. Měla chuť zaskřípat zubama, otočit se a odejít, ale zvládla se uklidnit a ledovým hlasem pronesla:,,Protože je to vždycky její vina, Michaeli. Já se jí snažím jen chránit," argumentovala své chování Cadenc.,,K tomu, nemůžu si dovolovat využívat svého postavení dítěte Fortuny, protože pak se mi děje něco zlého," Michael se zamračil.

,,Ať je to, co to je, je to naprosto pustý argument a vůbec tím Renon nebráníš," teď už Cadenc opravdu skřípala zuby, ale stále se tvářila kamenně.,,A ještě ke všemu - odkud bereš to, že tím, že na ní shazuješ vinu, jí tím bráníš?" Michael se ironicky uchechtl.,,Větší blbost jsem neslyšel," tohle už Cadenc hodně naštvalo. Narovnala se a než zmizela v chodbě točitého schodiště, řekla (nebo spíš, skoro zasyčela):,,Nelez do našeho přátelství,"

V ten večer zmizela z lahvičky okolo krku Cadenc další perla.

Další den se Cadenc cítila kupodivu dobře a odpočatě. Měla pocit, že je naprosto se vším smířená a spokojená a to jí dělalo dobře. Nevadilo jí, že se s ní její přátelé nebavili, stejně šlo všechno jako po másle.

V průběhu dne se dozvěděla, že na Celeste naložili kouzlo, které jí nedovolí se přiblížit jak k Renon, tak ke Cadenc. Blondýnka a černovláska se mezi sebou samozřejmě nebavily, ale Cadenc to vůbec netížilo a mohla si dál užívat školního života jako druhačka. Tedy, do té doby, než si Renon v učebně Přeměňování nezapomněla svoje portfólio s nákresy a náčrty. Cadenc byla zrovna poslední ve třídě, tak se rozhodla, že ho blondýnce vezme a nechá už na ní, jestli se usmíří nebo ne. Když ale portfólio brala, vypadlo z něj nakolik papírů, které nejen že byly pokreslené, ale taky na nich bylo něco napsáno. Cadenc nepřemýšlela nad tím, jestli to číst má nebo ne, prostě se pustila do čtení.

Nejčastěji papíry obsahovali kousky zápisků z hodin, nápady na zakreslení, či pocity. Pak si ale všimla pár vět, které se týkaly i samotné Cadenc.

Cadenc mi nepověděla o své hůlce! (๑-﹏-๑)Jsem z toho smutná ｡:ﾟ(;'∩';)ﾟ:｡

A vedle toho byla detailní kresba hůlky Cadenc. Pak si ale Cadenc všimla další věty:

Nechci na prázdniny domů! ˚‧º·(˚ ˃̣̣̥᷄⌓˂̣̣̥᷅ )‧º·˚ možná, když si o tom promluvím s Iris, tak mě domů nepošle...

Takže tohle byl ten pravý důvod...

Zrovna, když Cadenc dočítala posledních pár vět, objevila se na prahu dveří Renon a chvíli na Cadenc překvapeně koukala, dokud v slzách neodběhla pryč.