Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LVIII. - Černá magie

 Iris se procházela po nočním hradě a hledala narušitele klidu, kteří tím pádem porušovali školní řád. Moc se ale na svojí povinnost nesoustředila, přemýšlela, jak jinak, o Cadenc. Když profesorka odváděla Renon zpátky na kolej, stihla jí modrovláska podrobněji vylíčit, co se vlastně stalo a pokud by Iris měla říct, co si o tom myslí, řekla by, že má strach. 

Severus jí už pokáral za to, že vysvětlovala Cadenc kouzlo, o kterém toho sama tolik neví, ale profesor lektvarů přeci jen uznal, že mladá profesorka stejně měla pravdu. Částečně. Taky byl aspoň tak hodný a pověděl jí o detailech toho neobyčejného a silného kouzla. Jenže.. Iris nevěděla, jestli je mumlání Cadenc nějak spojeno s kouzlem Poslední naděje a ještě jednou si připomněla, že až bude mít možnost, zeptá se Severuse na tento detail. 

Chodbou se začali ozývat kroky a Iris ve tmě zbystřila. Nějaký potulující se žák? Je to možné, ale profesorka Obrany se mýlila. Byl to muž, o kterém ještě před chvílí přemýšlela a na rukou nesl černovlasou dívku, která spokojeně spala.

,,Proč jsi jste jí nenechal na ošetřovně?" zeptala se ho Iris, když už profesor stál jen pár kroků před ní. 

,,Protože tam nebyl lektvar Hlubokého spánku, který jsem potřeboval," vysvětlil jí jednoduše, ale Iris bylo jasné, že neříká celou pravdu. Ovšem, usmála se a přistoupila k němu, aby se na třináctiletou dívku podívala a dala jí pramen vlasů pryč z obličeje.

,,Kdo by řekl, že ona je dítě Fortuny," zašeptala spíš pro sebe Iris, ale věděla, že jí Severus stejně slyšel. Starší profesor to ale nechal bez povšimnutí. ,,Odnesu jí do pokoje," nabídla se Iris a než stihl Severus protestovat, už použila levitační kouzlo a tělo Cadenc se vzneslo do vzduchu.

,,Dobrou noc, Severusi," letmo zamávala Iris profesorovi lektvarů, který se pousmál, otočil se na podpatku a odešel pryč do sklepení. Konec konců, už bylo dost pozdě a on si konečně taky mohl jít lehnout. 

Byl Iris vděčný, že se ho na nic nevyptávala a netahala z něj odpovědi, jak by to udělali jiní. Mladá profesorka Obrany byla v tomhle směru hodně inteligentní a opatrná a nejen to - to, že ho Iris brala jako autoritu mu odlehčovalo práci, protože mu věřila, že co by nedělal, má na to jasný důvod. I když, měl vlastně Severus nějaký důvod? Kdyby se na svojí situaci podíval ještě před tím, než Cadenc poznal, řekl by si, že je naprostý idiot, ale teď... Všechno bylo jiné. 

Iris zatím odlevitovala tělo Cadenc do její postele a s tichým zašeptáním dobré noci opustila ložnici dívek. 

Cadenc se ráno probudila do ranních paprsků, pronikajících přes okno pokoje a uvědomila si, že má roztažené závěsy okolo postele. Posadila se, aby je znovu mohla zatáhnout a lehnout si ještě aspoň tak na hodinku, když si uvědomila, co se v noci stalo - chtěly jí napadnout dívky z vlastní koleje, dozvěděla se, že mumlá něco rusky ze spaní, byla u Severuse a.. takhle přítok jejích vzpomínek končil. Černovláska se nechápavě podrbala na hlavě a rozhodla se tu hodinu využít na umytí vlasů a jejich vysušení. 

V dívčích sprchách se na štěstí nic závažného nestalo, ovšem, stále měla čas před snídaní ve Velké síni. Cadenc přemýšlela, jak by mohla volný čas využít, když jí to napadlo - knihovna - zakázaná sekce. Ano. A tam havraspárská dívka zamířila. 

S jednoduchým Alohomora se Cadenc dostala dovnitř a po té, co zkontrolovala, jestli v knihovně nikdo kromě ní není, se vydala ke dveřím zakázané sekce, které byly bohužel zamčené kouzlem. 

,,Kam se to chystáš, Cadenc?" ozval se za dívkou známý hlas jejího Patrona a ona leknutím nadskočila.

,,Bubo! Neděs mě tak, u Merlina!" Cadenc si přiložila ruku na hruď a snažila se uklidnit příval adrenalinu v krvi. 

,,Neodpověděla jsi na otázku, Cadenc. Kam jdeš?" zeptal se jí znovu její Patron a ignoroval snahu odvést jeho pozornost a začít se bavit na jiné téma. 

Dívka nevěděla, co mu má povědět, ale věděla, že Bubo moc dobře ví, proč chce do zakázané sekce. 

,,Proč se ptáš, když to víš?" její otázka vyzněla chladně a vyrovnaně. Málo kdy takhle na svého Patrona mluvila, ale v tento moment jí ta otázka přišla nedůležitá, když Bubo už dávno ne ní znal odpověď. 

,,Nechoď tam. Moc dobře přece víš, že černomagické knihy ti nic dobrého nepřinesou," Cadenc ale toto prohlášení naštvalo, takže její pohled byl rázem ještě kamenitějším. 

,,Nebudeš mi říkat co mám a co nemám dělat. Nejsi můj rodič a konečně jsem našla něco, co mě doopravdy zajímá!" skoro na něj křikla Cadenc a otočila se zpátky ke dveřím zakázané sekce. Pronesla jakési černomagické zaklínadlo a dveře se ihned otevřely, takže mohla vejít dovnitř a zamířit ke knihám, které si tolik toužila přečíst. 

Bubo jí ale nenásledoval, letěl za Severusem, kterému mohl důvěřovat a když se objevil na pracovním stole profesora Lektvarů, pozvedl Severus své oči od nedoopravených esejí a čekal, až Patron vyřkne svojí prosbu. 

,,Cadenc se začala zajímat o černou magii," Severus se ale jen opřel o opěradlo svého křesla a stále nespouštěl oči z Patrona černovlasé dívky, která teď byla, jak si Snape myslel, zalezlá ve své posteli. 

,,Na tom není nic špatného," pokrčil Snape rameny. ,,Pokud máte strach o svojí existenci, tak vás můžu uklidnit s tím, že vám nic nehrozí. Sám stále praktikuji černou magii a stále můžu vykouzlit svého patrona," Snape si ale všiml, jak stříbrná sova před ním jaksi.. pohasíná a došlo mu, že to ani z jedné strany není dobré znamení. 

Bubo mu nemusel ani nic říkat, aby Severus vstal a došel pro krabičku s perlami sněhového motýla a pár jich dal Patronovi, který jakoby.. černal? 

Bubo tentokrát nesnědl jen jednu perlu, ale hned tři a po chvíli se vrátil do normálu. Snape ho sledoval ze svého místa v naději, že mu to Patron nějak vysvětlí, ale Bubo zarytě mlčel. Jen se pustil do argumentace Snapeovi teorie či jak to mohl nazvat. 

,,Tady nejde o to, že mě to neuškodí - uškodí to jí a nejen jí," S vážným pohledem se Bubo vznesl do vzduchu a po jednom mávnutí masivních křídel zmizel z kabinetu profesora Lektvarů. Jo, Snape teď měl o čem popřemýšlet a rozhodl se tuhle záležitost zatím nechat pro sebe.