Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XLVII. - Konec 2.ročníku

Cadenc ztratila pojem o čase, když byla s Iris, ale to jí ani v nejmenším nevadilo. Stačilo jí, že je se svojí oblíbenou kamarádkou, která jí jako jediná dokáže zaměnit matku a kterou tak dlouho potřebovala. 

,,Hodně mi připomínáš mojí pravou mámu, i když si jí nepamatuju," pousmála se Cadenc, když se konečně odtáhla od Iris a lemem hábitu si otírala načervenalé oči. Iris svůj husí brk přeměnila na kapesník a podala ho dívence, aby si hábit zbytečně nešpinila. 

,,Já bych zase chtěla dcerku jako ty," usmála se Iris a dala Cadenc pramen černých vlasů pryč z obličeje.

,,Copak nemůžeš?" Cadenc žila v domnění, že magie může všechno, copak to tak nebylo? 

,,Můžu, ale je to těžký proces, víš? A nebezpečný. Buď by přišla o život Anne nebo já," povzdechla s náznakem smutku Iris. Cadenc jí chtěla nabídnou alternativní řešení v podobě toho, že by dítě měla například s mužem, kterého by s Anne vybraly, ale nakonec tuto myšlenku zamítla. Byla to mudlovská metoda a jak si Cadenc všimla, mudlovské věci se tu moc často neobjevují, ale jednou by tuhle metodu Iris mohla nabídnout. 

To ale nebyl jediný důvod, proč teď Cadenc nechtěla profesorce tuhle metodu nabídnout a ten důvod moc dobře znala jen Stříbrná sova.

,,To je mi líto," pronesla havraspárská dívka s lítostí v hlase a pohladila Iris po kaštanových vlasech, aby jí aspoň trošku ukonejšila. Iris jen lehce zavrtěla hlavou, jakoby tak ze sebe setřásla špatné myšlenky a hned se zářivě usmála, jakoby se před chvílí o ničem takovém nebavily. 

,,Mám tebe a to mi pro zatím stačí, i když je to z mé strany sobecké vůči Anne," uchechtla se a Cadenc se zmohla jen na úsměv. Bylo by to zajímavé - mít dvě mámy.

,,Jaká je vůbec Anne?" jiskřička zamilovanosti se objevila v hnědých očích Iris a pak spustila příběh o tom, jak se s Anne seznámila, jak se daly dohromady a jak dlouho už spolu jsou. Cadenc možná trošku žárlila, ale víc v ní narůstal pocit, že skoro chápe, jaké to je někoho milovat a hlavně milovat tak, jak milovala Iris. Ten pocit se jí zdál jaksi blízký, ale při tom daleký, jakoby se ho dotýkala konečky prstů a už už ho měla chytit, popadnout do ruky, ale hned mizel.

,,Je asi krásné milovat, že?" zeptala se jí Cadenc na konci vyprávění a zadívala se na zasněnou Iris, který konečně začala vnímat. 

,,Jak kdy, Cadenc. Láska může být tím nejkrásnějším snem, ale zároveň i tím nejhorším prokletím," Iris jí znovu dala uvolněný pramen vlasů za ucho a smutně se pousmála. Její srdce jednou bylo zlomeno, o tom nebyl pochyb. Proto si ta slova Cadenc zapamatovala.

,,Jaký máš pocit z toho, že budeš bydlet u Chlapce, který přežil a zvítězil a u profesora Snapea?" se zájmem se rozhodla změnit téma Iris a v očích se jí zažehnula zvědavost, doprovázená soustředěným pohledem s všudypřítomným úsměvem.

,,No, podle mě to bude lepší, než u... Jameových. Dokonce se už těším. Harry mi příjde hodný a milý a pana profesora mám ráda prakticky od prvního ročníku, takže podle mě to bude skvělé," usmála se Cadenc natěšeně. Uvědomila si, jak dlouho se už vlastně ani neusmívala a nesmála. Hlavně teda po tom, co se vrátila do Bradavic od nevlastní rodiny. Myšlenka, že se tam už nikdy nevrátí jí uklidňovala, ale zároveň jí to bylo líto. Bylo jí líto, že nebyla pro Jameovy dobrou dcerou a že byla de facto jen přítěží. 

,,Jsem si jistá, že se ti u nich u obou bude líbit a taky si jsem jistá, že tě Harry naučí hrát famfrpál," Cadenc se rozzářily smaragdové oči.

,,Myslíš? T-to by bylo naprosto úžasné!" zaradovala se a už si sebe představovala na koštěti, stejně jako před tím, než jí McGonagallová zamítla, aby se mohla účastnit zkoušek do famfrpálového družstva. Ta vzpomínka jí pořád tížila, ale aspoň jí naučí hrát famfrpál Harry. 

,,Pokud ho poprosíš, tak jsem si jistá, že ti vyhoví. Harry miluje famfrpál a divím se, že nešel do profesionálního týmu hrát za Anglii," pokrčila rameny Iris.,,A chtěla jsem se zeptat - co ty a Renon? A Gabriel a Michael? Je všechno v pohodě?" Cadenc věděla, že Iris má důvod se ptát. Stále jí sžíraly myšlenky ohledně toho, že se Cadenc se svými kamarády hádá a nejčastěji s Renon.

,,Všechno je v pořádku, Iris. Teď jsem se hodně učila na testy, takže jsem neměla ani čas se z někým z nich hádat," ani nevěděla, jestli něco svým přátelům poví ohledně toho, co se dělo u ní doma... Tedy, ve starém "doma". 

,,Dobře tedy," přikývla s úsměvem Iris a podívala se na hodiny, které ohlašovaly, že brzy bude večeře.,,Měly bychom už jít, abychom nepropásly večeři," Cadenc přikývla a pak obě dívky v klidu a s úsměvem zamířily na večeři. 

Od toho dne se všechno definitivně vrátilo do starých kolejí. Čas, dny, počasí, vyučování ubíhalo, měsíc se střídal po měsíci a zima uvolnila místo jaru, které přišlo s táním sněhu a prvními sněženkami. 

Cadenc se mezi tím občas hádala se svými přáteli, i když se stejně pokaždé usmířili a k tomu, žádná z jejich hádek nebyla tak závažná.

Na hledání Tajemné komnaty a Komnaty nejvyšší potřeby, které tak aktivně probíhalo v prvním ročníku, se zapomnělo. Proč? Cadenc s přáteli měli pořád něco na práci - Gabriel se začal aktivněji věnovat Přeměňování a tak chodil na doučování, Michael se zase začal víc věnovat famfrpálu a Renon se zdokonalovala v malování a kreslení, zatímco Cadenc, pomáhala občas Snapeovi s přípravou lektvarů, chodila na návštěvu do kabinetu k Iris a někdy chodila i na tréninky famfrpálových družstev, aby se mohla "učit" aspoň takhle. 

Těsně před květnem dostaly všechny druhé ročníky projekt z přeměňování do dvojic a Cadenc pochopitelně byla s Renon. Kdyby o nich někdo řekl, že na tomto projektu pracovaly nejvíc, byla by to čistá pravda. Celé dny seděly v knihovně a nejen že pracovaly nad projektem, užily si celkem hodně legrace, zvlášť když se Cadenc pokusila proměnit svojí tužku do origami, ale místo toho jí proměnila do zmuchlaného papíru, který se na ní zábavně mračil. 

S projektem jim občas pomáhaly i kluci a v takových případech se všichni smály ještě víc, zvlášť nad vtípky Michaela a nějakými zábavnými historkami každého ze čtveřice. Zkrátka, všichni čtyři se ještě víc sblížili a po tom, co dívky odevzdaly svůj projekt, už se do konce roku vůbec nehádaly. Pro Buba ty dny byly ty nejklidnější.

A aniž by si toho kdokoli všiml, skončil 2.ročník a začaly letní prázdniny, kdy Cadenc měla zamířit domů k Chlapci, který přežil a zvítězil.