Stříbrná Sova [Harry Potter]

Vykecávání autorky

Tohle je příběh o dívce, která byla. Tohle je příběh o tom, jak jsem jí zničila.

Těmito slovy by měl začínat úvod v knize nebo samotný příběh, ale existují dva důvody, proč tomu tak nebylo. 

První je ten, že by to značně vypovědělo o tom, o čem celý příběh je.  Druhý důvod je ten, že jsem tento "citát" našla teprve před několika měsíci, ale hned jsem v něm uviděla v krátce shrnutý příběh této fanfikce. Každopádně, toto byla jen menší vsuvka na začátek, zároveň jakýsi pokus o úvod této "závěrečné kapitoly", zcela typické pro mě, protože mám tendence své příběhy komplikovat, schovávat do nich skrytý smysl a postupně vám tu rozjasním několik detailů a důvodů. Samosebou nic z toho není povinné ke čtení - jak říkám, je to jen moje prachobyčejné vykecávání. 

Včera to byl přesně rok, co jsem "Stříbrnou Sovu" začala psát. Stále si na ten den pamatuji, jelikož jsem byla na debatách v Praze a neměla jsem moc co dělat. Prvně jsem napsala asi osm stránek a spokojená s dějem a vším ostatním, jsem už už chtěla kapitolu hodit na wp a zveřejnit ji (psala jsem prvně ve wordu), jenže nějaký (nebudu sprostá) člověk, mi můj malý noťas vypojil ze zásuvky a jelikož ten nemohl bez nabíječky vůbec pracovat, ihned padl a dokument se propadl do zapomnění a už jsem ho po zapnutí nenašla. Naštvaná jsem v rychlosti napsala první kapitolu, zveřejnila jí a popravdě jsem s ní vůbec nebyla spokojená. Až teď jsem a jsem ráda, že se první verze neuložila, opravdu. 

Každopádně - byl to začátek tohoto příběhu a já si na něm hodlala dát záležet a vložit do něj maximum. Nevím, jestli se mi to povedlo, konec konců necítím to tak, že by toto bylo moje ... "vrcholové dílo". Stále jsou tu věci, se kterými spokojená nejsem a taktéž nemám vůbec tušení, jestli jsem vysvětlila všechno, co bylo potřeba vysvětlit. Totiž, když máte tolik poznámek, tak je pochopitelné, že se v nich dřív nebo později ztratíte.

26 popsaných papírů a z toho 15 v sešitě. Takže pokud někdo řekne, že jsem si na příběhu nedávala záležet, čekejte mě s bandou mozkomorů.

Teď ale k hlavnímu. Prvních několik kapitol jsem psala náhodně. Moje psaní totiž funguje tak, že teprve když píšu, tak vymýšlím příběh. Nedokážu ho vymyslet zatímco jedu trolejbusem domů nebo zatímco se sprchuju (tam přemýšlím o svých životních rozhodnutích) a kde mám nejvíc času na psaní? Samosebou ve škole, když se nudím! No, teď toho času tak moc nemám (maturity - jedním slovem). Každopádně - děj na tři stránky a spokojenost nad míru... Jen jsem si ho občas sama kazila (Postremum spas byla nečekaná věc, mumlání ze spánku, minulost Cadenc, přesněji její rodiče, rakovina Jameových a další) a to pro mě znamenalo dodatečnou práci. Autor si totiž potřebuje pamatovat zmíněné detaily, aby je v příběhu neupomenul znovu jako nějakou novinku. 

Nyní ale přejdu k samotným postavám. Některé rozeberu trošku víc, jiné jen trošičku a začnu od hlavní hrdinky, tedy Cadenc. 

Od začátku bylo v plánu, že z ní bude jak protagonistka, tak i antagonistka. Celý příběh jednoduše popisuje to, jak dívka, která je vlastně doopravdy ztracená, se sama snaží postavit na nohy a dokázat, že to zvládla a to nejen světu, ale přede vším sobě.