Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LXX. - Smrtijed

První dojem z Azkabanu? Zima. Doslovná kosa, kterou zde vyvolávaly černí nebezpeční strážci Azkabanu - mozkomoři. Další, co Cadenc postřehla, byla tma, která byla narušována několika ohnivými loučemi, plápolajícími na kamenných zdech jakého si kabinetu, ve kterém se objevili. Když dívka vystoupila z krbu a oprášila si popel ze svých ramen, objevil se za ní i profesor lektvarů, zatímco se Harry zdravil s jedním z bystrozorů, který to tu měl evidentně na starosti. 

,,Vážně jsem si nikdy nedokázal představit, že by si dítě Fortuny chtělo prohlédnout Azkaban," Cadenc nechápavě zamrkala na muže středního věku, který si s ní s úsměvem potřásl rukou na přivítanou a pak se lehce poklonil Patronovi na jejím rameni, který se tam objevil chvíli po tom, co Cadenc vstoupila do studeného kabinetu. Dívka pro jistotu nic neříkala, protože nevěděla, jaký byl pseudo důvod její návštěvy, tak spoléhala na Harryho a na Severuse. 

,,Také nás překvapilo, když nám to pověděla, ale řekli jsme si, že na tom nic špatného není," zalhal Harry a dívka se přeci jen naštvala, protože ona sem přece nechtěla, ale nemělo smysl to teď nějak řešit, když byli tady. 

Harry se domluvil s dozorčím-či-kdo-přesně-to-byl, že tu Cadenc se Severusem provedou sami. Muž se sice divil, co tu pohledává Severus, ale ten mu skromně pověděl, že se jde podívat na stav jednoho ze Smrtijudů, se kterým dříve sloužil Voldemortovi. Bylo vidět, že mu ten muž nedůvěřuje, ale spoléhal na Harryho, Chlapce, který přežil a zvítězil, takže brzy trojice šla po tlumeně osvětlené chodbě Azkabanské věznice. Všichni tři měli své Patrony ve střehu - Severus svojí překrásnou laň, Harry zase svého královsky vznešeného jelena a Cadenc, jako vždy, Stříbrnou sovu na svém rameni. Mozkomoři se vznášeli nad nimi, jejich chladná přítomnost a děsivý sípavý hlas byla v kamenné chodbě doslova cítit. 

Cadenc z toho bylo úzko, hrdlo se jí svíralo letmým strachem, ale víc jak mozkomorů se bála toho, co jí čeká. Všechny Smrtijedy neznala, jen o několika jí Bubo říkal a ona nevěděla, jestli to bude někdo z nich, protože jí ani Harry ani Severus bližší informace neřekli. Dokonce ani Bubo, který ve své podstatě věděl všechno. Černovlásce se strašně nelíbilo, že jí Bubo tají tolik věcí. Byla si jistá, že kdyby jí Bubo pověděl víc, tak by se černé magii nevěnovala a byla by taková, jakou by chtěli ostatní. I když, bylo by to tak správně? Kdo ví. 

Trojice se zastavila u cely u které stál jeden mozkomor a neustále na tu nepatrnou dálku vycucával šťastné vzpomínky z vychrtlého, prakticky až na kost, muže. Když se ale v blízkosti strašidelného stvoření v černém objevili tři Patroni, hned se odsunul stranou a teď se pohyboval okolo trojice, co ho vyrušila z denního pokrmu. 

,,Robert Velez, sloužil Temnému pánovi od samotného začátku a vždycky se držel v jeho stínu, zatímco se věnoval černé magii," promluvil Severus svým sytým barytonem a muž, který nyní přerývavě oddychoval na něj unavenýma a kapku šílenýma očima pohlédl. 

,,Severus Snape!" nehledě na to, že tu už strávil jakýsi ten rok, jeho sípavý hlas byl silný a téměř stařecký. Lícní kosti měl vystouplé, vlasy a dlouhou bradku měl špinavé a mstné. Na jeho těle se rýsovalo bezpočet ranek, které tam vznikli nedodržováním pravidelné hygieny. Stejně tak jako jeho tělo, i jeho plandavé oblečení bylo špinavé, místo proděravělé. Dívce ho až přišlo líto, takže na chvíli obrátila svůj pohled na stranu, aby se na bývalého Smrtijeda nemusela dívat. ,,Cadenc Jameová! Díte Fortuny! Konečně je na mé straně?!" křikl muž a dívka se při zmínce svého jména na muže znovu podívala. Nadějně k ní upíral své modré oči a Cadenc od nich nedokázala odvrátit zrak.

,,Přišla si s tebou promluvit," informoval ho stroze Harry a černovláska nervozně polkla. 

,,Dítě Fortuny? Se mnou?! Na co?!" chrlil ze sebe muž otázky a po podlaze zařinčely okovy, jak se posunul blíž ke stěně, jakoby se snad na něj za chvíli měla trojice vrhnout. 

,,O černé magii," odpověděl mu Harry a vytáhl klíče od cely, aby je následně otevřel. Cadenc se prudce nadechla, strach jí zachvátil celé tělo a se srdcem bijícím až někde v krku se podívala na Severuse, který ji v klidu naznačil, že budou tady, což Cadenc stejně moc neuklidnilo, ale s hlubokým nadechnutím vkročila do cely, zatímco se Robert ještě těsněji přitiskl ke stěně a nedůvěřivě sledoval dívku, která k němu udělala pár kroků a pak, aby se necítila příliš vysoká, si pár kroků od muže klekla na zem. Slyšela Severuse, jak pronesl tišící kouzlo, aby rozhovor Roberta a jí nemohl ani on ani Harry slyšet, za což mu vlastně byla Cadenc vděčná, protože by nejspíš nedokázala normálně mluvit s myšlenkou, že Harry a Severus všechno slyší. Jenže, na co se ona vlastně měla ptát? To Severus a Harry jí sem přivedli - ona otázky neměla. 

,,Přišla ses ptát Smrtijeda na černou magii? Nebojíš se snad?! Není to proti tvé přírodě?!" kostnatým prstem pak ukázal na Buba, který stále spočíval v klidu na rameni dívky. Cadenc Robertovi stěží rozuměla, ale měla pocit, že.. její jádro snad rozumí tomu, co říká. Nedivila se, že Robert mluvil takhle.. divně. Konec konců, byl tu už nějakou dobu, bez šťastných vzpomínek, bez ničeho a.. kdokoli v tomhle stavu ztratil rozum a Robert k tomu měl evidentně blízko. 

,,Já ji praktikuji," s klidem pronesla dívka a pár sekund o tom celou hlasitě zařinčeli okovy, až z toho dívka nadskočila. 

,,Ty a černá magie?! Víš, čeho se dopouštíš?! Tvůj Patron umírá! To vidím i já! Nulla calamitas sola, milý Merline, vidíš to?!" Robert si pak ještě něco brblal pod nos a Cadenc zatím přemýšlela nad jeho slovy. Bubo.. umírá? Ale.. jak? 

,,P-proč můj Patron umírá?" nejistě špitla a trošku se od muže pro jistotu odsunula. Ten chvíli mlčel a díval se na zem, kde kreslil nejasné obrazce, než modré oči znovu spočinuly na Cadenc. 

,,Taky jsem se věnovat černé magii. Vidíš, kam jsem se dostal?! Taky jsem mluvil o tom, že to dělám pro dobro ostatních, pro dobro Temného pána! Pro záchranu mudlů! A jak se já blbec mýlil, drahé dítě Fortuny, jak se já mýlil! Tahle temná disciplína nikdy nic dobrého nepřinese! Očerňuje tvoji duši, očerňuje Partony! O tempora, O mores!" dívka se snažila v té zběsilé řeči rozebrat, ale nechápala to. Ovšem, připomněla si, že Robert má většinu věcí v hlavě popletenou. Heh, taková ironie - byla tady, aby jí Robert ujistil v tom, aby se černé magii měla definitivně přestat věnovat, ale zatím se mu to nedařilo.

,,Ty, dítě Fortuny, padneš v boji sama proti sobě," z téhle věty Cadenc zamrazilo a nebylo divu, když Bubo prostě věděl své a věděl, co tím chce muž naproti nim říct.