Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXVI. - Informace

,,Dále," ozval se hlas přísné ředitelky a Cadenc otevřela dveře. Ředitelka McGonagallová zrovna pracovala na nějakými pergameny, a před skla brýlí se podívala na mladou studentku.

,,Přejete si, slečno Jameová?" zeptala se jí a jak se sluší, odložila pergameny stranou.

,,Dobrý den, paní ředitelko, já... mám pár dotazů na které mi můžete odovědět jen vy," McGonagallová si Cadenc chvíli prohlížela a pak jí pobídla, aby se posadila do křesla. To, že už jí nevyhání, byl dobrý začátek, i když, proč by měla? Cadenc se to ale spíš víc zamlouvalo, kdyby jí ředitelka vyhodila. Nemusela by snášet zaujatý pohled pomněnkových očí, ale teď se ho maximálně snažila ignorovat.

,,A čeho se týkají?" načala téma ředitelka a Cadenc se tiše a hluboce nadechla. Ještě štěstí, že s ní byl Bubo.

,,Prokletí profesorů Obrany proti černé magii," bylo vidět, jak se ředitelka napjala a skoro autoamticky se natahuje po pergamenech, aby mohla dál pracovat.

,,Taková témata se studenty neřeším. Pokud je to vše -"

,,Prosím, paní ředitelko. Já chci jen vědět víc," přerušila jí Cadenc. V normálním případě by mlčela a nechala by se vyhodit za dveře, ale když pomyslela na usmívající se Iris... Vždyť se mohlo stát cokoli a ona to tak nechce nechávat! A když se k tomu přidali teorie, co se stalo Snapeovi... Nemohla jen sedět a nic nedělat.

Ředitelka znovu pohlédla na Cadenc a pak se ozval hlas starého bývalého ředitele.

,,Minervo, myslím, že by jsme slečně Jameové měli vyhovět," Cadenc spozorovala, že se spíš dívají na Buba než na ni, ale teď to nehrálo důležitou roli. Potřebovala se hlavně dozvědět něco o tom projletí.

,,Povězte mi prosím o tom prokletí," poprosila je znovu Cadenc a Brumbál s McGonagallovou se na sebe podívali, oba nejistí, jakoby se mohli snad domluvit jen pomocí svých výrazů. Ředitelka se nakonec zaměřila na pergameny na stole, potřebovala najít slova a když se odhodlala, pohlédla na dívku, sedící v křesle.

,,Vězte, slečno Jameová, že kdybychom mohli, už dávno bychom se toho prokletí zbavili," Cadecn chápavě přikývla. Dalo se logicky posoudit, jak nevýhodné je pro ředitelku schánět nové učitele obrany na každý rok.

,,Albusi, ty toho víš o prokletí nejvíc," Brumbál přikývl, ve tváři měl smířený výraz, pravděpodobně věděl, co dívce poví.

,,Určitě znáš lorda Voldemorta, že?" Cadenc znovu přikývla a pozorovala muže na portrétu. Všimla si, že i ostatní portréty ho pozorují a jen stávající ředitelka hledí na své ruce, položené na pergamenech.

,,Stejně jako ty a stejně jako Harry Potter, i on se zde učil. Byl to vynikající student, i když měl v sobě už prakticky od mala něco zlého. Bradavice byly pro něj ale i přes to všechno domovem a po ukončení studia se dozvěděl, že naše škola potřebovala nového učitele v Obraně proti černé magii. Tom Raddle - tak se jmenoval - se nabídl, ale já jeho nebídku nepřijal. Od té doby na místě učetele Ochrany, se nikdo déle jak rok nesdrží," Cadenc neměla tušení, že Voldemort dříve počítal Bradavice za svůj domov a už vůbec nevěděla, jak se jmenoval, ale aby se nenechala rozptýlit vedlejšími věcmi, hned se bývalého ředitele zeptala na další otázku:,,A jak se to prokletí projevuje?"

,,K tomu se hned dostanu," přikývl Brumbál a po kratší odmlce pokračoval:,,Na všech učitelích se prokletí podepsalo jinak. Například, profesor Lockhart ztratil paměť díky svému vlastnímu kouzlu," Cadenc na chvíli postřehla, jakoby se ředitelka zatvářila ironicky vážně. Asi ten učitel nebyl zas tak dobrý.,,O profesorovi Lupinovi se širší veřejnost dozvěděla, že je vlkodlak," černovlasá dívka nedokázala skrýt překvapení.,,A profesor Moody vůbec nebyl profesorem Moodym. Byl to jeden ze Smrtijedů, který se už nějakou dobu počítal za mrtvého," Cadenc ztěží skrývala překvapení. Přeci jen jí ale jedna věc neseděla.

,,Zní to spíš všechno jako náhoda," pronesla po tom, co své překvapení zakryla. Nikdy si nemyslela, že vlkodlaci jsou reální. Musí se pak porozhlédnout v knihovně po dalších stvořeních, tohle jí bude hodně zajímat.

,,Má to tak znít, ale náhody neexistují. Hlavně takové, které se opakují každý rok a nutí učitele obrany odcházet a mě hledat někoho nového," vložila se do jejich rozhovoru ředitelka a pak se konečně pustila do pergamenů, jakoby si jich teprve teď všimla.

,,Je to tak," přikývl Brumbál, který se pravděodobně zaměřil jen na tu začáteční část, kterou stávající ředitelka pronesla.,,Ať je to jakkoli, tohle určitě není náhoda, zvlášť, když v tom měl prsty Tom, který ve svých devatenácti letech ovládal takovými znalostmi v oboru černé magie, o kterých se nesnilo ani Grindelwaldovi," Černá magie, Grindelwald, toho bylo tolik co Cadenc zajímalo! Ale musela se ještě soustředit.

,,A co profesor Snape? Měla jsem původně jít za ním, ale rozhodla jsem se, že bude lepší se zeptat vás. Řekl mi, že byl jeden rok profesorem obrany. Co se teda stalo s ním?" Cadenc chtěla tohle vědět ze všeho nejvíc, ale když si všimla pohledů Brumbála a McGonagallové, bála se toho co uslyší.

,,Severus Snape mě na mojí prosbu zabil," Brumbál to pronesl tak chladně a smířeně, že jí to doslova vyděsilo. Nevěděla ani co jí děsí víc - ta jednoduchá věta nebo způsob, jakým to Brumbál řekl. V ten moment jí také došlo, proč vlastně byl Snape tak nepříjemný, tak odtažitý. Proč jednomu ze svých oblíbených studentů neustoupil.

Cadenc v ten moment nenapadlo, že samotný Snape prožívá jakési změny. Bubo to věděl, ostatně on věděl mnohé věci, ale hlavně věděl to, kam Cadenc míří po své životní cestě. I takovéhle detaily hrály důležitou roli.

A Snape mezi tím seděl ve svých komnatách v křesle u krbu se zajímavým čtením a mnul stuhu mezi prsty. Zapomněl dívku na odchodu zastavit a stuhu jí vrátit, ale pak si pomyslel, že mu možná bude ochotná pomáhat v laboratořích i dál, což bylo v celku fajn, její pomoc se hodila, měla na lektvary nadání, ostatně stejně jako ona...

Snape zavřel knihu a odložil stužku na menší stoleček po své levici. Protiřečil si. Věděl, jaká Cadenc je, věděl, že se chová ještě hůř jak Potter. Co ho ale nutilo zůstávat k dívce tak... jiný? U Pottera se to dalo ignorovat - vždyť vypadal jako jeho nemesis, úhlavní nepřítel, takže se oči Lily daly jednoduše ignorovat, ale případ s Cadenc byl jiný.

Snape se postavil a přešel ke krbové římse a na zdi jakoby hledal záchytný bod. První osoba, druhá a zároveň i třetí. Možná i čtvrtá. Možná on. Dávalo to smysl? Absolutně vůbec.

Snape zaklel a odešel do své soukromé laboratoře, aby se mohl rozptýlit přípravou lektvarů.

,,K čertu s tou sovou!" ulevil si po cestě.