Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXV. - Pochopení

Na incident první školní noc se zapomnělo a nikdo kromě samotné Cadenc, jejího Patrona, Snapea, Iris a madam Pomfreyové nic nevěděl a s tím byla dívke spokojená. Nechtěla, aby to někdo věděl a k tomu, nechtěla, aby o ní měli její přátelé starosti. Kdyby se dozvěděli, že má noční můry, pravděpodobně by si to spojili s tím, že vidí testrály, ale při tom Cadenc věděla, že to tak není. Ten sen byl o něčem jiném, ale ona si za Boha nemohla vybavit o čem byl. Ani Bubo jí to nechtěl povědět. Cadenc věděla, že ví, jaké sny se jí zdají, ale kvůli stabilitě mezi sny a realitou nic neříká a Cadenc to chápala, někdy je lepší neznat to, co se nám zdálo. Pouze to, co si máme pamatovat, si zapamatujeme.

Tohle ale byla jiná situace, Cadenc potřebovala vědět, co to byl za sen, měla ohledně něj podobné pocity jako v minulém ročníku. Možná se o té noční můře dříve zmiňovala Iris, měla by se jí později zeptat, ale teď před sebou měla důležitější rozhovor.

Byl pátek a druhý ročník Havraspáru měl v poslední dvě hodiny lektvary s profesorem Snapem. Cadenc jako vždy pracovala s Renon, ve vlasech stužka v barvách Havraspárského erbu - ta, kterou od Snapea dostala na narozeniny, ale nikomu o tom nepověděla. Pracovaly zrovna na neutralizačním lektvaru, který neutralizoval všechny jedy kromě tří.

Cadenc byla hotova snad jako první a teď už jen čekala, kdy se tekutina v kotlíku přivede k varu. Zatímco si pročítala další lektvar a pomáhala šeptem Renon, všimla si, že si i profesor Snape něco se zaujetím čte. Zajímavé, obyčejně opravoval domácí úkoly, eseje či písemky. To, co ale Cadenc postřehla dál, jí překvapilo ještě víc - v rukou Snape mnul její stužku, ale byla vidět snad jen z jejího úhlu pohledu. Tváře jí nečekaně zrůžověly a ona zanořila nos ještě hlouběji do učebnice lektvarů.

Když už bylo na čase odevzdávat své lektvarové výtvory, zdržela se Cadenc v učebně o něco déle a když byli se Snapem zcela sami, přistoupila k němu před stůl.

,,Přejete si, slečno Jameová?" zeptal se jí Snape a ani neschoval stuhu ve své ruce.

,,Máte mojí stužku," pronesla, ale hned pokračovala.,,Ale to není to, o čem jsem chtěla mluvit," pozvedla hlavu, než jí zase sklopila, aby se na něj podívala. To, že měl její stužku jí znervozňovalo, ale tak, hodně věcí ji znervozňovalo, ale ona se stejně dokázala tvářit kamenně.

,,Vaši stužku jsem našel u sebe a chtěl jsem vám ji vrátit, ovšem, jsem zvyklý něco držet v ruce, když čtu," vysvětlil jednoduše své chování Snape. Cadenc očekávala jinou odpověď, ale teď zahnala myšlenky stranou, musí se soustředit.

,,Nemáte čas už dneska, abychom si mohli promluvit?" zeptala se ho a konečně na ní černé oči pohlédly.

,,Domluvili jsme se na víkend, takže zítra po snídani," Cadenc potlačila prudké nadechnutí a ze vnitř se kousla do tváře. Proč jí tak nečekaně ta slova... zranila? Doufala snad, že její oblíbený profesor svolí? Ale asi měl práci... ale i tak. Nehledě na to, jaké si Cadenc vymýšlela důvody, stejně se jí to jaksi dotklo.

,,Dobře tedy, zítra," přikývla a odešla. Zklamalo jí ještě víc, že jí profesor nezastavil, ale proč by vlastně měl?

V paměti se Cadenc vybavilo, jak si jí profesor v prvním ročníku přitiskl k sobě a říkal ji, že v učebně nemusí skrývat své pocity.

,,Časy se mění," pronesla pro sebe a v ten moment se na jejím rameni objevil její přítel.

,,Proč myslíš?" zeptal se jí, jakoby s ní byl celou dobu.

,,Protože to budu schovávat v sobě, jako doposud," pronesla Cadenc a Bubo věděl, že dívku nepřesvědčí.

Na obědě se pak setkala s Renon, letmým zamáváním pozdravila Iris a další své přátele. Domluvili se, že zbytek dne stráví v knihovně, kde si budou povídat nebo dělat domácí úkoly, i když, kdo by dělal domácí úkoly v pátek? Cadenc s Renon určitě ano a určitě do toho zatáhnou i kluky, což se jim nakonec povedlo.

,,Bubo?" obrátila se Cadenc na svého sovího přítele, když už po dlouhé školním dni ležela v posteli.

,,Hm?" zeptal se jí Bubo a přestal si čechrat pírka, aby se mohl podívat na svojí majitelku.

,,Co myslíš, že nám Snape poví?" zeptala se ho Cadenc a koukla na něj svými smaragdovými očky.

,,Pravděpodobně se tam objeví Harry Potter a Voldemort," a provizorně pokrčil křídly, jakoby naznačoval, že je to jen jedna z možností. Cadenc se znovu zahleděla na nebesa své postele a ponořila se do přemýšlení.

Zajímalo jí, jestli Harry Potter na něco přišel nebo vůbec - co o prázdninách budou dělat, co se dozví. Doufala hlavně, že si tím vyjasní, proč vidí testrály. Možná by se od Harryho Pottera mohla pak dozvědět i jiné věci, například něco o Tajemné komnatě nebo Komnatě nejvyšší potřeby a případně i o prokletí profesorů Obrany černé magie, pokud do té doby stále nebude vědět co dělat. Harry Potter v tom všem zkrátka hrál klíčovou roli.

Dále tu ale byl Snape. Dívka se zamračila nad pocity, které jí začali zaplňovat. Byl vůbec nějaký důvod, proč se k ní najednou takhle choval? A ještě ke všemu, nevrátil jí stuhu, tak co s ním bylo? Nebo si myslel, že by víc pasovala k hnědým dlouhým vlasům nové profesorky? Cadenc zavrtěla hlavou, vždyť spolu nic nemají! Ale Iris si byla se Snapem poměrně blízká... Hodně jí to mátlo. Cítila, jak se v ní protiví dva pocity - jeden bolestně známý, že z něj chtěla brečet a druhý bolestně nepříjemný, že z něj chtěla křičet.

Cadenc se přetočila na bok, jakoby tím mohla zahnat myšlenky do ústraní. Rozhodla se popřemýšlet o svých přátelích. Proč měla pocit, že jí někdy lezou na nervy? Nikdy dřív přátele neměla, nemyslela si, že je to normální ba naopak - přišlo jí to nenormální. Vždycky v přátelství viděla něco jako vztah s Bubem. Ano, sice jí někdy štval, ale né natolik. Nebo dělá chybu ona? Další protiřečení - obviňování sebe sama a přátel.

Černovlasá dívka se tentokrát přetočila na druhý bok, potřebuje přemýšlet o něčem jiném a tak přemýšlela o Bubovi. Měla pocit, že jí toho hodně tají. Ano, sice jí tají hodně věcí, ale teď měla Cadenc pocit, že ty věci jsou dost závažné a ona by o nich měla vědět určitě.

Nakonec sebou praštila do polštáře a řekla si, že už je na čase spát. Bylo tu tolik věcí, na které neznala odpověď, ve kterých se zcela ztrácela.

Další den vstala časně z rána, ale věděla, že snídaně se už podávat bude. Trpělivě pak ve Velké síni čekala u šálku černého čaje s ovocným košíčkem, až se objeví Snape a ona pak bude moct zamířit k němu do kabinetu, aby si ho vyslechla.

Teprve po hodině konečně šla za ním do sklepení a měla nepříjemný pocit, jakoby si snad myslela, že na to Snape zapomněl. Nebyla tu možnost, že se o tom doopravdy ani nechce bavit? To Cadenc ani nenapadlo, ale donutilo jí to se zastavit uprostřed chodby.

Možná se ho prokletí přeci jen dotklo, jakýmsi určitým způsobem a on na to nerad vzpomínal. Co když mu umřel někdo hodně blízký? Nebo co když málem zemřel? Bylo tu hodně pravděpodobných scénářů a Cadenc se postupně začala vzdalovat a nakonec ze sklepení odešla a přeci jen na tvrdo zamířila za ředitelkou.

Podle ní nemělo smysl to už odkládat, pravděpodobně by za ní stejně šla později nebo aspoň za doprovodu Snapea. Nechtěla tam jít sama a to z jednoho prostého důvodu - podivné otázky bývalého ředitele. Ještě pořád nechápala, proč se jí Brumbál ptal na její rodiče a to jí částečně i... děsilo. Myslela si, že kdyby s sebou mimo Buba měla nějakou autoritu jako byl Snape nebo Iris, tak se jí Brumbál pak na nic vyptávat nebude. Ovšem teď bylo na čase vystoupit ze své zóny komfortu. Před chrličem poslala Buba pro heslo a pak ho poslala omluvit se Snapeovi, že nepřijde.

Když Bubo zmizel, pronesla heslo a s hlasitým nádechem a výdechem zaklepala na dveře ředitelny.