Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XIV. - Harry Potter

Cadenc trpělivě čekala až nastane čtvrtek a snažila se zcela poklidně snášet nepříjemnosti, která jí Celeste a její parta způsobovaly. O hodně hůř se to ale dalo snášet, když se k ním připojilo několik zmijozelských kluků.

Cadenc právě běhala po škole a snažila se najít svojí hůlku. Bubo létal nad Cadenc a snažil se jí vycítit, ale už hledali skoro dvě hodiny a nic. Cadenc se ale snažila zůstávat klidná, i když se jí v hrudi rozprostírala panika. Bála se, že by jí partička zmijozelských mohli hůlku zlomit a pak by byla pravděpodobně v koncích, protože jí potřebovala hlavně na ten čtvrtek a samozřejmě i na vyučování.

S každým krokem byla víc a víc pesimističtější, ale nehodlala jít za Snapem. Musela to prostě zvládnout sama.

,,Cadenc, tudy!" houkl na ní Bubo a zastavil se u dveří nepoužívaných dívčích záchodů, kde prý strašila Uplakaná Uršula a podlaha před nimi byla samá louže. Když vešla dovnitř, měla už dolní lem hábitu naprosto promočený, ale o to se teď moc nestarala. Musela najít svojí hůlku. Bubo zaletěl dovnitř a hledal v každé z kabinek stopy po cesmínové hůlce. Cadenc zatím hledala v umyvadlech. Při detailní prohlídce si všimla, že je jen na jednom z kohoutků vyobrazený had, což jí přišlo zajímavé. Než si to ale stačila promyslet dál, už se ozval Bubo:,,Tady je!" houkl z posledního záchodku a Cadenc ihned uháněla k němu.

Opravdu tam byla! Sice mokrá, ale neporušená. Cadenc dala vůli slzám a pevně sevřela v ruce svojí hůlku. Teprve teď si uvědomila, nakolik jí na ní záleží a řekla si, že už jí nikdy nebude nikam odkládat ani při trestu smrti.

Cadenc s Bubem na rameni vítězoslavně zamířila z nepoužívaných dívčích záchodů do knihovny, přičemž ještě stihla pronést sušící kouzlo. Měla ještě dost času si pročíst nějakou tu knihu, než se bude blížit večerka a ona bude muset jít na kolej.

Další den nastal konečně čtvrtek a Cadenc už nemohlo nic zkazit náladu. Dokonce ani nové pokusy zmijozelských tomu nepomohli, stejně pořád setrvávala v dobré náladě, což Celeste neuvěřitelně vytáčelo, že jí kolikrát tvářičky zrudly vztekem.

Při obědě jí Bubo přinesl dopis od učitelského stolu a Cadenc ihned poznala úhledný pravopis profesora lektvarů.

Po vyučování před hlavním vchodem.

S.S.

Cadenc si dopis ihned schovala do kapsy a cítila se ještě radostněji než ráno. Půjde do Prasinek se svým oblíbeným profesorem, aby se setkala se samotným Chlapcem, který přežil a zvítězil! Kdo by se netěšil!

Jako nikdy se na poslední hodině starodávných run vrtěla na židli a vyčkávala až zazvoní. Cestovní plášť už měla sebou, protože nechtěla chodit do společenské místnosti. A nakonec zazvonilo a ona jako první vystřelila ze svého místa jako šíp kentaura.

Před hlavním vchodem do Bradavic se zachumlala do cestovního pláště a trpělivě, opřená o zeď, vyčkávala na Snapea, který se objevil ani né za minutu.

,,Připravená?" zeptal se jí jednoduše a ona nadšeně přikývla, i když své nadšení stále skrývala. Snape ale věděl, že je nadšená a to mu stačilo. Společně se pak vydali ven až za pozemky Bradavic.

,,Za hranicí se přemístíme," oznámil jí Snape a Cadenc se už už chtěla zeptat co je to to přemístění, už jí ale Bubo odpověděl:,,Něco jako teleportace," dívka na svého sovího kamaráda překvapeně vyvalila oči a on naznačil úsměv.

Po tom, co překročili hranice ochranného štítu, rozprostřeného okolo Bradavického hradu, nabídl Snape Cadenc své rámě a ona se ho nejistě chytla. Pocítila nepříjemné táhnutí a v další sekundě otevřela oči – stáli na začátku hlavní ulice, na které před chvíli ještě nebyli.