Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XL. - Obvinění

Samozřejmě, že Cadenc neodmítla nabídku svého oblíbeného profesora lektvarů, jak by vůbec mohla? Snape jí hodně chyběl a i když ho viděla na hodinách Lektvarů, stejně jí zraňovalo, jak se k ní choval. Teď ale měl jiný důvod se ke Cadenc chovat líp - byla přece jeho vzdálená a asi jediná příbuzná, vzhledem k tomu, jak Snape reagoval. Možná to nepostřehl Harry, ale Cadenc si všímala toho, na co asi profesor myslí a vzhledem k tomu, že byl tak často (spíš pořád) sám, Cadenc rychle došlo, že Snape opravdu nikoho nemá. Vlastně, pochybovala ohledně Iris a vůbec - snažila se na to nemyslet. Plus k tomu, Iris jí přece ujistila, že Snape a ona spolu nejsou.

Ještě téhož večera, když se šťastná a spokojená vrátila do Havraspárské věže jí Bubo pověděl o tom, o čem Harry a Snape mluvili, tedy o ochraně krve.

,,Pamatuješ si přeci, jak jsem ti vyprávěl o Chlapci, který přežil a zvítězil?" Cadenc z pohodlí své postele pozorovala strop a přikyvovala. Moc dobře si pamatovala příběh Harryho Pottera, který jako jediný přežil Avadu lorda Voldemorta.

,,Oběť z lásky je ta nejsilnější oběť, Cadenc. Dokáže ti poskytnout tu nejsilnější ochranu a hlavně - přenáší se na příbuzné. Proto Harry Potter musel zůstávat o prázdninách u svých příbuzných, aby se k němu Temný pán nemohl dostat," Bubo se na chvíli zarazil, jak se zdálo, ale brzy vypadal zcela klidně.

,,Ach, tak teď to chápu," usmála se černovlasá dívka a byla hodně spokojená s tím, že nemusí jezdit ke svým nepravým rodičům, ale že bude část prázdnin zůstávat u Harryho a Snapea. To si opravdu užije, dokonce to tak bude lepší. Dítě Frotuny bude zůstávat u Chlapce, který přežil a zvítězil a Prince dvojí krve (Bubo jí dřív už pověděl, že takhle si profesor lektvarů říkal).

Zdálo se, že všechno jde hladce - Cadenc zjistila pravdu o svých rodičích, zjistila, že má opravdické příbuzné a že to jsou Harry Potter a její oblíbený profesor, bude u nich střídavě bydlet, má domluvu s Celeste, zbavila školu prokletí a obecně se dobře učila. Cadenc se nemohla cítit lépe a když k tomu přispělo další usmíření s Renon, cítila se v podstatě ještě líp. Ovšem, zákon "Štěstí - Neštěstí", musel přeci zapracovat, že? A zapracoval hned týden po tom, kdy začala škola.

Cadenc si vychutnávala svůj oblíbený černý čaj s ovocným košíčkem a bavila se o něčem s Bubem, když jí na rameni přistála něčí drobná ruka, která jí donutila se otočit. V ten moment na její tváři tatéž ruka přistála a ona šokovaně pohlédla do oříškových naštvaných očí Celeste Eunové.

,,Lhářko! Ty pokrytecká lhářko! Říkala si, že nic nepovíš!" křičela na ní a celá Velká síň se v ten moment na dvě dívky zadívala. Hned k nim spěchalo několik profesorů od učitelského stolu a profesorka Prýtová od Zmijozelského stolu, která právě nejspíš vzkazovala Celeste, něco, o čem se Cadenc a Celeste před tím domluví, že nevyjde na povrch.

,,A-ale já nic -"

,,Jasně! To ti tak uvěřím, ty podrazácká mudlovská šmejdko!" nadávala na ní Celeste a v oříškových očí se zračila čirá a hluboká nenávist, která se už už měla proměnit do nepříjemného fyzického napadení, kdyby jí profesor Hagrid nezastavil.

,,Nevím, co jste si domluvili, Celeste, ale to já jsem všechno pověděla profesorce Rowenové," ozvala se od Havraspárského stolu Renon a postavila se, aby se mohla sebejistě podívat na svojí sestru, která jí většinu času jen kazila život.

Celeste se ale jen pobaveně zasmála a nebrala v ohled Hagrida, který jí právě svíral ruce za jejími zády, jakoby jí za chvíli měl snad odvést do Azkabanu.

,,Jasně, to ti tak uvěřím, sestři! Zrovna ty, která se vždycky hodila leda tak na fňukání! Ahaha, fakt jsi mě rozesmála!" úsměv se jí vytratil, jakmile se znovu podívala na Cadenc.

,,Vím, že je to tvoje práce, ty zatracená mudlovská špíno!" zakřikla, než jí konečně odvedli pryč. Cadenc nevěděla kam a ani to vědět nechtěla. Teď vážně ne. Teď se musela vypořádat s pohledem celé Velké síně, ale víc jí tížil pohled Iris, Snapea a Renon, která se nadechla a konečně se na ní podívala.

,,Musíme si promluvit," pronesla znovu sebejistě a zamířila pryč z Velké síně. Cadenc to pochopila tak, že jí má následovat, což samosebou udělala. V hlavě si už vymyslela hned několik argumentů, jak se z toho všeho vyvrátit. Nepochybovala o tom, že se schyluje k další nepříjemné hádce. Obličej černovlasé dívky zkameněl, jakmile se k ní Renon před hlavním vchodem otočila čelem a modré oči blondýnky jí začaly nemilosrdně propalovat, skoro jako ty sestřiny.

,,Proč jsi mi nic neřekla?! Co ode mě zase tajíš?!" Cadenc se narovnala a nechala Buba klesnout na své rameno.

,,Měla jsem s Celeste domluvu, že ona se k tobě bude chovat líp a já na oplátku neprozradím nic o tom, že tě o prázdninách dusila," s klidem řekla Cadenc. Byla si jistá, že tenhle argument je výherní, že Renon přizná svojí chybu a už se o tom nikdy nebudou bavit, ale Renon se místo toho uklidnila a s chladnou jistotou pronesla:,,Kdyby jsi mě poslouchala předevčírem, říkala jsem ještě na obědě, že po vyučování zajdu za Iris a že jí povím, co mi Celeste udělala, ale ty jsi byla evidentně zaneprázdněná něčím důležitějším," S tím Cadenc nepočítala, bylo to pro ní překvapení, ale přeci jen, nějaká ta další karta v rukávu se našla.

,,Asi jsi to neříkala dostatečně nahlas a nebo můžeš lhát," v očích Renon se zablesklo. Cadenc se zcela jistě dotkla něčeho, čeho neměla.

,,U stolu s námi seděli zrovna Michael a Gabriel a oni to kupodivu slyšeli dobře a to seděli naproti nám. Ty jsi naopak seděla přímo vedle mě, takže jsi to mohla slyšet," Cadenc už neměla co říct, jen se na ní dál kamenně dívala. Dívky si vlastně chvíli navzájem dívaly do očí a Cadenc bylo jasné, že se Renon snaží najít aspoň špetku nějakých pocitů. Cadenc je měla, samozřejmě, ale nemohla pochopit, jestli je víc zklamaná ze sebe nebo z Renon, ale proč by měla být zklamaná z Renon? Prostě logika Cadenc tak usoudila.

,,Až si přestaneš myslet, že je normální mezi přáteli si takové důležité věci zamlčovat, víš, kde mě najít," Renon se naposledy podívala, skoro raněně do očí své kamarádky a odkráčela pryč. Cadenc tam stála, sledovala jak Renon odchází pryč a uvědomovala si, že vůbec neví co dělat, jak se chovat. Stejně jako před tím si stála za svým - dělala to pro dobro Renon a to, že neslyšela Renon mluvit o tom, že to poví Iris... No, vina Cadenc to není a černovláska si to dál popírala.

Když se už chystala jít na první hodinu, zrovna z Velké síně vyšla Iris a zastavila Cadenc ještě před schody.

,,Dobré ráno, Cadenc. Chci, aby jsi ke mě po vyučování zašla," oznámila jí a kdyby se Iris lehce nepousmála, pomyslela by si Cadenc, že horší to být snad už ani nemůže.