Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XCIV. - Skrytá pravda

Existuje takový zcela jednoduchý, ale zásadní pojem příběhů, kdy se určité věci tají až do konce nebo do chvíle, kdy mají být zjištěné. Mezi tyto pojmy patří takové věci, jako je hůlka, co si vybírá kouzelníka či čarodějku; prachobyčejné dějství jedné z osob, která následně ovlivňuje chod dějství celého příběhu, ale závažnější věcí nebo přesněji - energií, je Patron sovy, který se tak přivázal k dívce, ale nejlepší je jít postupně, od začátku, jelikož pravdu je potřeba odhalovat postupně, aby dávala smysl, aby otevírala oči a aby vysvětlovala následující chody dějství.   

Popravdě, Severus sám nepochopil, kde se ocitl, když vkročil do vědomí dívky, ale jen v jednom měl jasno - tohle nebylo dívčino vědomí, takhle.. zářivě a stříbřitě by zaručeně nevypadalo a nechyběly by tu sem tam poletující vzpomínky. Tohle místo či co to bylo, spíš působilo jako nějaký nekonečný sál.

,,Zdravím, Severusi," před Severusem se zhmotnil známý stříbrný Patron a posadil se na vzniklé z ničeho bidýlko, aby se moudrýma očkama zadíval na profesora, který byl zcela zmatený. Hlavou mu poletovalo tolik otázek, že ani nevěděl, kterou by měl vyslovit dřív, ale Patron promluvil za něj. ,,Jak jsi již pochopil, tohle není vědomí Cadenc, nýbrž meziprostor mezi tvým a jejím vědomím. Potřeboval jsem, aby ses odpoutal od svého těla a to bylo jen možné za použití Legilimens. O ničem se nestrachuj - realita se zastavila a my tu máme tolik času, kolik bude potřeba. Nyní mi můžeš pokládat všechny otázky, které tě napadají," taková příležitost se ještě nikdy nenaskytla, jenže jako podle zákonu schválnosti nevěděl ani čím měl začít. První otázka mu ale sklouzla ze rtů. 

,,Jak to mám chápat mezi svým vědomím a vědomím Cadenc?" Bubo si poposedl. 

,,Než se tvé vědomí dostane do jejího, musí překonat určitou vzdálenost, ale mezi tou vzdáleností jsem vytvořil tohle místo a de facto zastavil čas," to by byla jedna otázka, ale vzápětí Severuse napadla další. 

,,Ale jak něčeho takového, jakožto Patron, můžeš být schopný?" 

,,Jsem si jistý, že už dávno tušíš, že nejsem zcela obyčejný Patron, když jsem se už dříve objevoval mezi kouzelníky a čarodějkami. Je pravda, že sice Patron jsem, ale koho přesně? Cadenc ne, možná jen do té doby, než její duše opustí její tělo, ale doopravdy jsem Patronem velikého Merlina, který vyvinul zapomenuté zaklínadlo, abych zůstával na živu i po jeho smrti. Můj účel je zcela jiný, než si kouzelnická populace, ale i ta mudlovská, myslí -"

,,Moment - mudlům ses taktéž zjevoval?" přerušil ho Severu, protože si nebyl jistý, že by slyšel o případu objevení Stříbrné sovy, protože bylo zaručeno, že by byl Bubo mudly poznán, když se tak moc od tradičního výra lišil. 

,,Zřídka kdy se jim zjevuji. Nyní mě nejčastěji pokládají za blud, ale zmínka o mně se dochovala v různých mytologiích - v Keltské, Africké, ale pravděpodobně jsi slyšel o řecké bohyni Athéně a její sově. To je nejznámější příklad a ostatně proto si mě mudlové nejčastěji spojují s moudrostí. Zpět ale k hlavnímu tématu. Jak jsem již zmínil, můj účel je zcela jiný - jsem jen znakem a potvrzením, že Fortuna je stále tady, jelikož jsem byl stvořen z nejčistší vzpomínky Merlina, plné lásky, naděje a víry - a v takových místech se zjevuji. Proto mě ostatně nemůže nikdo jen tak vidět v Azkabanu, jelikož tam jsou ty tři pojmy už zcela zapomenuty," 

,,Chápu to tedy tak, že jsi jen důkaz a ne někdo, kdo štěstí přináší," Stříbrná sova přikývla. ,,Ale co Cadenc?" zdálo se, že se Bubo zamračil.

,,Myslíš, že tím, že jsem s ní, to nějak ovlivňuje postavení Fortuny? Ne, tak to není. Cadenc by mohla být takovou, jakou je i beze mě, jde jen o její sílu a o to, že díky své nejšťastnější vzpomínce v dětství, si mě k sobě připoutala. Dokázala vyvolat Patrona ještě jako batole, ale ten neměl formu, jelikož její mysl se ještě formulovala. Měla v sobě jen silnou dětskou radost, štěstí a lásku a vyrůstala s přesvědčením, že Patron tohle všechno v ní vyvolává, i když to bylo naopak. Zároveň se tak projevovala její divoká magie," profesor přikývl, jak pomalu začínal chápat, oč běží.