Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola L. - Obětí

,,Když používáš lýtkové kosti dřímala, je jasné, že se ti lektvar nepovede. Musíš použít kosti stehenní," poučoval Severus Cadenc, když připravovali lektvar Odhalovač, který odhaloval schované nápisy a který právě ve třetím ročníku měli probírat a Cadenc se ho učila prostě o něco dřív. 

,,A proč zrovna stehenní kosti?" zajímala se Cadenc a zvědavě se podívala na svého profesora, který teď vlastně profesorem ani nebyl. 

,,Ve stehnech se u dřímalů odkládá nejvíce magických částic, protože právě ve stehnech dochází k jejich tvorbě. Dřímalové sice taky mají magické jádro jako my, ale na rozdíl od nás, oni dokážou své jádro posílit, zatímco my ne," klidně jí vysvětloval Severus, zatímco od kostry dřímala odděloval potřebné kosti. 

Cadenc byla překvapená, kolik toho magie může člověku dát. Byla jí doslova uchvácena. Ve srovnání s mudlovskými naukami to byl celý vesmír informací, zkušeností a možností! A k tomu - měla tolik různých zajímavých sfér! Bílá magie, přírodní magie, magie živlů, měsíční magie a tak dál. Magie, která ale Cadenc doposud inspirovala nejvíc, byla černá. Neustále v sobě potlačovala chuť se na ní Severuse zeptat, protože věděla, že by tím asi nebyl potěšen. Možná jednou bude mít tu příležitost se ho na ní zeptat nebo si jí případně zkusí nastudovat sama. Ne pro něco špatného, ale jen proto, protože jí to zajímá a na tom není přece nic špatného. 

Po nocích, když se Cadenc občas probouzela po jedné z nočních můr, ráda přemýšlela o magii a kolikrát jí i okolo sebe cítila. Vzpomínala i na dětství, jestli se někdy i v tak brzkém věku s magií vůbec setkala a pak si vzpomněla, že ano - mluvila přece o tom i Serena. Když byla malá, vytvářela si okolo sebe potoky energií. Nebyl to jen Bubo, bylo jich víc, jakoby se prolínali a jeden z nich se pak stal Patronem Cadenc. Další noc při usínání se Cadenc na tuto drobnost Buba zeptala a zdál se celkem potěšen, že Cadenc byla ochotná se o tom pobavit.

,,Jednou jsem ti vyprávěl o tom, že děti, které ovládají kouzelnickou mocí, jí můžou nekontrolovatelně používat," dívka, sedící na posteli přikývla a zvědavě na svého společníka upírala smaragdové oči.,,Jde o to, že projevem tvé divoké magie bylo kouzlení Patrona. Ovšem, v tak brzkém věku tvůj Patron ještě neměl formu, proto vypadal jako neurčitá energie. A jelikož, jak říkám, ještě neměla formu, bylo této energie více, každá z nich měla právo stát se tvým Patronem, ale ty sis vybrala mě. Takovýmto způsobem sis mě k sobě připoutala," Cadenc přikývla. Tohle vysvětlovalo.. no, ne přímo dost, ale pro zatím to stačilo. Měla pocit, že se Buba ještě na něco už delší dobu chce zeptat a dokonce toho bylo víc, jenže, když zrovna měla možnost se ptát, tak na své otázky zapomněla. Zákon schválnosti v celé své kráse.

Každopádně, pomalu se blížil den, kdy se dvojice z Tkalcovské chystala na každoroční předškolní nákup nových školních potřeb. Bylo zábavné sledovat Severuse a Harryho, jak se přes krb dohadují, kdo bude platit a nakonec zvítězil se svými skvělými argumenty Severus. Bylo to i poměrně logické - Harry utrácel peníze na Cadenc za nové oblečení a další drobnosti do jejího pokoje a byla řada na Severusovi pomoct Cadenc se školními potřebami, ale nebudeme se teď věnovat této části. Zajímavější je večer před předposledním prázdninovým dnem, kdy si Cadenc konečně přestala nalhávat a přijala jednu důležitou věc. 

,,Koupelna je volná," oznámil Severus Cadenc, která si stále četla u krbu, ale když se zadíval pozorněji, už asi spala. Muž k ní v županu a kalhotách od nočního úboru přešel a lehce jí zatřásl, ale Cadenc pravděpodobně spala tvrdě. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než dívku vzít do náruče. Sice mohl použít magii, ale nebylo by to správné, dokonce neetické. Odnesl tedy Cadenc do její postele a ještě než odešel, odhrnul jí pár pramenů havraních vlasů z obličeje. Vzpomněl si na situaci v prvním ročníku, kdy se Cadenc nadýchala prášku sněhového motýla a usnula. Od té doby se už natolik změnila, ale tak konec konců rostla a bylo to na ní poznat, i když změny ještě nebyly tolik výrazné. 

Chystal se odejít a už stál dokonce u dveří, když uslyšel, jak se dívčin dech zrychlil a po chvíli začala mumlat jakési nesrozumitelná slova. Severus byl citlivý na cizí magii a moc dobře cítil, jak magie v pokoji začíná nepříjemně jiskřit. Přešel tedy zpátky k posteli a přemýšlel o tom, jak Cadenc vzbudit z noční můry.

Dívka se ale s němým křikem, rychlým dechem a celá zpocená probudila sama. Začala se v panice rozhlížet a když uviděla Severuse, vydala ze sebe pár nesrozumitelných tichých slov. Severus ten jazyk poznal - byla to ruština, ale co přesně Cadenc řekla, to nepochopil. Pak se zdálo, že se Cadenc konečně uklidnila a konečně se jí dech i srovnal.

,,Jak často se ti zdají noční můry, Cadenc?" Severus se posadil na její postel a díval se na dívku, která nejspíš přemýšlela o tom, jestli mu má povědět pravdu nebo jí zamlčet a zalhat. 

,,No.. jak kdy," takže zalhala. 

,,Cadenc, mně lhát nemusíš," Cadenc ale ani sama nevěděla, proč mu vlastně lže. Asi se nechtěla cítit zranitelná nebo... měla strach. Měla strach, že pokud to přizná, tak se třeba budou objevovat častěji, víckrát za týden, denně. 

,,J-já.. bojím se.. Bojím se, že to všechno je pravda," černovláska si k sobě přitáhla kolena a schoulila se do sedícího klubíčka. Severusovi teď bylo jasné, že není dobré právě v takovéto situaci z dívky tahat nějaké informace a nejlepší bude jí prostě... obejmout. Ne že by s tím Severus zkušenosti neměl, nedělal to rád. Bylo ale vidět, že dívka teď podporu potřebuje a pozvat sem Pottera nebo slečnu Weasleyovou nebyl zrovna jeden z nejlepších nápadů. Sakra, vždyť jí už jednou objal! Ale tenkrát ani nechápal, proč to vlastně udělal. Asi by měl udělat to samé a prostě nemyslet. Jen jednat. 

Severus si přitáhl dívku k sobě a začal jí konejšivě hladit po černých vlasech. Cadenc strnula překvapením a cítila, jak jí tváře začínají nekontrolovatelně rudnout, ale naštěstí jí Severus neviděl. A to byl ten důvod, proč si Cadenc dovolila na chvíli na všechno zapomenout a ten moment si užít a případně si ho co nejpodrobněji zapamatovat. Tohle jí chybělo. Přesně tohle objetí. Přesně jeho obětí. Mohla vdechovat tu známou slabou vůni lékořice a vanilky, smíšenou se svěží vůní máty a citrusu; cítit teplo jeho těla, cítit, že není sama, teď ne; položit ruce na jeho záda, na sametovou látku jeho černého županu.

Vydechla s klidem, když se soustředila na to, jak jí Severus vískal ve vlasech, jak se jeho štíhlé prsty probíraly jejími dlouhými prameny a konejšivě je hladily. 

Bohužel ten moment musel někdy skončit, i když by Cadenc takhle mohla zůstávat snad věčnost.

,,Cítíš se líp?" zeptal se jí Severus namátkově a Cadenc beze slov přikývla a dívala se někam jen né na něj. I když v pokoji bylo šero, bála se, že by uviděl, jak se červená.,,Dobře. Pokud chceš, můžeš jít ještě do koupelny a pak běž spát, zítra vstáváme o něco dřív," Cadenc znovu přikývla a když už Severus byl u dveří, řekla jen:,,Děkuju, Severusi. Dobrou noc," 

,,Dobrou noc," odpověděl jí lektvarista a zavřel za sebou dveře. Cadenc se ihned schovala pod peřinu, jakoby se bála, že by jí kdokoli mohl vidět nebo přesněji, že by někdo mohl slyšet její myšlenky. 

Cadenc Jameová se zamilovala a zamilovala se do svého profesora lektvarů.