Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LXV. - Zoufalství

Harry seděl v jídelně a přemýšlel, co má udělat, jaký ten radikální krok, který ho napadl po té, co opustil pokoj Cadenc, měl podniknout, ale nic ho nenapadalo. Možná by se pak mohl poradit se svojí budoucí manželkou, ale ta bude na něj za jeho chování pravděpodobně naštvaná, což Harry chápal. Neměl si dovolit, aby mu takhle ujeli nervy, ale měl jen strašnou starost o Cadenc, prakticky skoro jako o svojí dceru. A pak ho to napadlo - měl by se poradit se svým bývalým profesorem, který je teď také opatrovníkem mladé dívky. To bude nejlepší.

Harry neotálel - ihned se vydal přes letaxovou síť do Bradavic, kde zjistil adresu profesora lektvarů a hned na to se objevil u něj doma. Profesora překvapil, to bylo jasné, ale prvními slovy profesora kupodivu byly: ,,Pottere, očekával jsem vás," Harry se nechápavě zatvářil, protože mu to přišlo divné, že ho profesor čekal nebo že by něco věděl o tom, že si Cadenc přitáhla poznámky z černé magie domů?

,,Vy  něco víte o těch poznámkách, co si Cadenc přitáhla domů?" zeptal se ihned a už pevně sevřel ruce v pěsti, jak se snažil potlačit svojí zlost.

,,O poznámkách nic nevím, ale tušil jsem, že se to bude týkat nějak černé magie," to Harryho uklidnilo. Profesor byl velice chytrý a svým vlastním způsobem moudrý člověk. Není divu, že něco takového očekával a Harry v tom případě neměl důvod běsnit. 

,,Cadenc si domů vzala nějaké poznámky z černé magie a celé prázdniny se je evidentně učí," informoval ho Harry a Snape chvíli přemýšlel, než zamumlal Finite Incantantem, aby ukončil přípravu nějakého lektvaru. Pak se jednoduše opřel o desku svého stolu a chvíli se na něj díval stále ponořený do svých myšlenek.

,,Její Patron mě varoval, že to nepřinese nic dobrého pokud se bude věnovat tomuto temnému umění. Snažil jsem se s ní o tom promluvit, ale evidentně to nic dobrého nepřineslo a jak znám vás, tak jste pravděpodobně začal běsnit, když jste ty poznámky uviděl," Snape po Harrym střelil pohledem a hned bylo jasné, že ho Mistr lektvarů má jak přečteného. 

,,Máte pravdu, vytočilo mě to, ale v ten moment jsem se cítil opravdu vytočený. Před tím jsem s ní o tom nemluvil, dokonce jsem jí ani nijak nevyčítal, když jsem se dozvěděl od Minervy co udělala, ale.. tohle přesáhlo všechny hranice," Snape kupodivu chápavě přikývl. 

,,A vy jste tu teď proto, abyste ode mě dostal nějakou radu?" jízlivě se ho zeptal profesor a Harry mohl v jeho hlase slyšet, že on sám neví co dělat, ale Harry se stejně nevzdával. Možná je oba něco nakonec napadne. No jo, tradiční nebelvírská naděje. 

,,Spíš jsem přemýšlel o nějakém radikálním dějství, které by Cadenc otevřelo oči," chvíli oba muži přebývali v tichu, než se starší z nich nenatáhl po svém hábitu, aby si ho na sebe vzal. 

,,Jdeme k vám, tady nic nevyřešíme a nevíme, jak se teď cítí Cadenc. Musíme o tom mluvit přede vším s ní," Harry jednoduše přikývl a za chvíli oba byli v domě Harryho a Ginny. V přízemí byl klid, takže se obě dívky evidentně nacházeli stále v pokoji Cadenc. Když se ale ozvalo puštění vody v koupelně, rozhodl se Harry zatím nechat profesora v jídelně a sám zamířil nahoru se podívat, co se děje. Když procházel okolo pokoje Cadenc, všiml si, že jeho budoucí žena stále sedí na posteli a dívá se z okna. Jeho odchod a příchod evidentně ani nezaregistrovala. Harry za ní chtěl dojít, ale musel se podívat co zatím dělá Cadenc. 

Dveře do koupelny byly otevřené, ale.. Harry měl nějaký nepříjemný pocit z toho, co si myslel, že uvidí. Nebál se toho, že by Cadenc uviděl v tom, v čem jí samotná matka příroda stvořila, moc dobře slyšel, že se voda lije z kouhoutku umyvadla. Spíš měl myšlenky jiného typu, ale nakonec se vzchopil a podíval se do koupelny. 

Cadenc stála před umyvadlem, o které se opírala a dívala se na svůj mokrý odraz v zrcadle. Harry neviděl, jak se na sebe dívá, ale něco v jejím profilu bylo.. tak neuvěřitelně bolestného. Něco mu napovídalo, že zrovna teď to dívka nemá zrovna nejjednodušší a Harry.. Harry se jí tak pečlivě snažil pochopit jen z toho, jak se na sebe dívala. Byl si jistý, že se něco stalo, zatímco tu nebyl a co - na to se zeptá později Ginny. 

,,Cadenc?" tiše promluvil Harry na černovlásku, která se pomalu otočila jeho směrem. Její smaragdově zelené oči, téměř identické jako ty jeho, se teď na něj dívali bez života, bez té krásné jiskřičky.

,,V co se to měním, Harry?" její hlas byl tichý, ale plný zoufalství a potlačovaných slz. Harry nikdy ještě neslyšel někoho, kdo by zněl natolik zoufale, ale něco mu unikalo. Nemohl pochopit, co se s dívkou děje. 

,,Septimo," jistý a silný baryton se rozezněl za Harrym a to ho donutilo se pootočit, aby se podíval na profesora, který.. těžko říct, co mu právě kolovalo hlavou, ale Harry věděl, že právě něco těžce prožívá. Vypadal jako v ten den, kdy málem zemřel na následky kousnutí Nagini, kdy se pohledem vpíjel do jeho očí jako by byli jeho poslední záchranou a přesně s takovým pohledem se Severus a Cadenc dívali na sebe. ,,Pottere, běžte za svojí ženou," položil mu Severus ruku na rameno a Harry, i když s nechápavostí odešel do pokoje Cadenc, kde stále jeho žena seděla na posteli černovlásky a bylo vidět, jak jí slzy stékaly po tvářích. 

,,Ginn, co se stalo?" posadil se Harry vedle rusovlásky, která na něj pohlédla a začala otevírat rty, aby mu mohla něco povědět, ale nedokázala nic říct. Slova se jí zasekla v hrdle a pak.. pak se rozvzlykala ještě víc a objala černovlasého muže. Harry jí objímal, ale ničilo ho, že neví o co jde, že nedokáže nějak víc pomoct, že neví, co má dělat. Proč nemůže pomoct ženě, kterou miloval? A proč nemůže pomoct dívce, ve které i za tak krátkou dobu spatřil něco jako svojí dceru? 

Ničilo ho to, opravdu, ale teď.. Teď jen mohl svírat v náručí svojí budoucí ženu a doufat, že až tohle všechno skončí, až smutek a bolest opadnou, tak mu poví, co se stalo.