Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXVIII. - Doučování

Cadenc se snažila neběžet, jen rychle jít, ale nakonec se přeci jen rozběhla. Udýchaná se zastavila u dveří, které vedly do učebny obrany proti černé magii a po té, co konečně popadla dech na ně zaklepala s tichou nadějí, že jí Iris uslyší, pokud tam ovšem je. Nakonec dívka vešla dovnitř a rozhlížela se po známé učebně. Teď, když ale věděla to, co věděla, viděla teď samotnou učebnu úplně jinak. Snažila si všimnou těch drobných detailů, jakoby mohla vidět prokletí na vlastní oči. Ovšem, jak moc by se nesnažila, nic nepostřehla.

,,Cadenc? Ahoj," pozdravila jí ode dveří svého kabinetu Iris a jak měla ve zvyku - zářivě se usmála. Cadenc jí úsměv opětovala a přibehla k ní.

,,Ahoj, Iris, chtěla bych se s tebou domluvit ohledně doučování," Iris to překvapilo, ale pak Cadenc spozorovala, jak v očích Iris proběhlo porozumnění a chápavost.

,,A jo! Protego, že?" černovlasá dívka přikývla.,,No jo, teď, když je Celeste zpátky, tak to budeš potřebovat, i když si stejně nebude moct nic moc dovolit. Takže, kdy máš čas? Dáme doučování jednou týdně?"

,,Dvakrát!" vyhrkla netrpělivě Cadenc a hned se zklidnila.,,Chtěla bych ho umět co nejlépe a mám dost času. Teda, pokud ti to nevadí," Cadenc doufala, že to Iris nebude vadit. Byla by zklamaná, kdyby měla docházet jedn jedenkrát týdně.To by značně zpomalilo její zkoumání prokletí a ona se do toho chtěla pustit co nejdřív, protože čím dřív se zbaví toho prokletí, tím rychleji bude moct v klidu spát s myšlenkou, že Iris nic nehrozí.

Iris z ní nespouštštěla své oříškové oči. Pravděpodobně jí překvapovalo, jak je to toho Cadenc zapálená, i když to bylo pro ni zcela normální, ale takováhle zapálenost - ta se až tak často neviděla, hlavně u černovlasé druhačky.

,,Nevadí mi to, budu jedině ráda. Domluvíme se tedy rovnou na nějaký den?" Cadenc se s Iris domluvila ihned na pondělí a po té se ještě uvidí ve středu, takže se do knihovny pak vracela se sebou v celku spokojená. Npadlo jí, že by doučování třeba mohla potřebovat i Renon, ale myšlenku, že by jí nabídla, aby chodila na doučování s ní, ihned zamítla. Renon by jí mohla pravděpodobně jen rozptylovat. Jak od prokletí, tak i od učení a to Cadenc nepotřebovala.

Zbytek dne pak strávila se svými přáteli. Šli se i projít ven, kluci si šli zalétat na košťatech. Cadenc je zasněně pozorovala a už se těšila, až bude výběr nových spoluhráčů. Myšlenky na vítr v jejích vlasech, jak ji šlehá do obličeje, jak má pod sebou zemi, jak se může dotknout oblak - už jen díky nim chtěla nasednout na koště a vzletět, ale teď si mohla užívat jen ty bezděčné pohledy a snění.

Téhož večera, když si už lehela do postele a pronášela tišící kouzlo, k ní pro změnu jako první promluvil Bubo.

,,Proč nenabídneš Renon, aby se učila Protego s tebou?" Cadenc mu tedy vysvětlila své myšlenky, ale toho evidentně bylo málo.

,,Ale mohla by jis jí nabídnout, aby tam chodila v jiné dny, nemyslíš?" Tohle Cadenc nenapadlo.

,,Dobře, promluvím s ní zítra," ale nakonec nepromluvila. Vůbec se o tom ani nezmínila a Bubo tedy mlčel. Moc dobře chápal, kam to všechno směřuje a nemohl s tím nic dělat. Mohl jen dělat to, co uměl nejlépe.

Uplynul víkend, nastalo pondělí, s ním i první doučování, kdy se Cadenc pokoušela o Protego, ale nevycházelo jí. Spíš to ale bylo kvůli tomu, že se pořád snažila soustředit na samotnou učebnu, snařila se pocítit prokletí, zkoušela ho vyhledat očima, ale k ničemu to pro zatím nevedlo.

,,Nějak moc se nesoustředíš," prohlásila Iris, když si zrovna dávaly přestávku.

,,Ah, promiň, přemýšlím u toho o učení," zalhala Cadenc a pousmála se, aby si její kamarádka nedělala starosti. Pořád si nedokázala přivyknout k myšlence, že Iris je její profesorka, ale tak, kamarádky přeci stále byly.