Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XIX. - Prázdniny

První ročník skončil a letní prázdniny byly tu. Cadenc byla se svým vysvědčením vysoce spokojená a nevšímala si těch závistivých pohledů, které na ní občas někdo z její koleje házel. Byla prostě ráda, že její vysvědčení vyšlo tak krásné. Jediné, čeho jí bylo líto, bylo, že neuvidí přes prázdniny své přátele. Věděla, že jí navštívit nemůžou - nevěděla, jak na to odreagují její rodiče. Z druhé strany, ke klukům taky nemohla, protože se v celku styděli jí zvát k sobě. Renon by jí zase u sebe ráda viděla, ale její rodiče na ní byli velice přísní a taky tam konec konců byla Celeste, která po zbytek školního roku se věnovala samostudiu.

Jen Iris si při odjezdu všimla skleslé nálady Cadenc (už mohla číst v jejím kamenném výrazu) a tak se zeptala co se děje. Dívka se jí svěřila, že se neuvidí se svými přáteli a nechce celé prázdniny trávit doma. Iris už dávno věděla, jak se ke Cadenc její rodiče chovají a udělala to, s čím Cadenc nepočítala: pozvala jí k sobě na konci prázdnin na panství rodu Rowenů.

,,A v týdnu před začátkem školního roku bychom se sešly s Michaelem, Gabrielem a Renon, abyste nakoupili všechno potřebné do školy. Co ty na to?" Cadenc se zářivě usmála a před tím, než zmizela v bradavickém expresu, svojí kamarádku objala. Ta tu ještě totiž zůstávala, protože se už měla začít pomalu připravovat na svojí práci.

Když si na to Cadenc vzpomněla, rozhodla se, že v příštím roce se s tím zajímavým prokletím pokusí něco udělat. V hlavě si už sestavovala podrobný plán s kým si promluvit, když si vzpomněla na svého oblíbeného profesora lektvarů. Ona se s ním nerozloučila!

,,Bubo, prosím, rozluč se za mě s profesorem Snapem," poprosila svého Patrona, který přikývl a posléze zmizel.

,,Je nezvyklé tě vidět takhle bez Buba," řekla Renon, když chvíli pozorovala Cadenc bez jejího huňatého společníka.

,,Právě jsem na to taky myslela, že jsem si na něj hodně zvykla. V mudlovské škole se mnou nemohl být neustále, ale teď je to jiné," Cadenc si uvědomila, kolik toho jí tahle škola dala. Ona se vlastně nechtěla ani vracet domů, chtěla by zůstat v Bradavicích, protože ty teď pro ní byly jako domov. Tam měla zajímavé učení, Bubo s ní mohl být neustále, měla tam přátelé a hlavně tam měla jeho... Tvářičky jí mírně zčervenaly, zatímco se Cadenc dívala z okna. Bude se jí po profesorovi hodně stýskat.

Na nádraží se definitivně musela s přáteli rozloučit a po té, co se ujistili, že si navzájem budou posílat dopisy, se vydali domů. Cadenc strávila dobrou chvíli jízdou z nádraží King's Cross zpátky do Walesu. Doma nikdo nebyl, její rodiče byli v práci. V bytě bylo nečekané ticho a když vešla do svého pokoje, nadechla se známé vůně, ale vzápětí se rozbrečela. Chtěla se vrátit, chtěla zpátky do Bradavic! Zavolala Buba a ten se ihned objevil a začal dívenku konejšit. Věděl, že jí potěší, když jí předá Severusovu zprávu.

,,Profesor Snape říkal, že se mu po tvé společnosti bude stýskat. Dokonce už mluvil s Iris, která ho přemluvila, aby jste se sešli týden před školou v Příčné ulici," Cadenc se ihned chtěla zeptat proč né dřív, ale po té, co své pocit uklidnila, poděkovala Bubovi a políbila ho na hlavičku. Je to lepší než nic.

Den plynul za dnem, Cadenc si kreslila, zdokonalovala se. Nemohla sice kouzlit, ale ráda si představovala, že její štětec nebo tužka je kouzelná hůlka a hned se cítila líp. Neustále vedla korespondenci se svými přáteli a takhle se dozvěděla o narozeninách Renon, která je měla hned před narozeninami Cadenc. Cadenc jí tedy poslala portrét Renon, který zpaměti nakreslila. Bylo to jediné, co pro ní mohla udělat.

Na její narozeniny jí také přišel dárek od Renon, ale nejenom od ní, ale i od Gabriela, Michaela, Iris a dokonce i profesora. Nechala si je na potom a s letmou netrpělivostí čekala, co jí dají rodiče. Ovšem, jako vždycky, byla zklamaná. Rodiče jí ani nepopřáli k narozeninám. Všechno co dostala, byl ovocný košíček místo dortu, ale aspoň to. Pak se pustila do vybalování dárků.

Od Iris dostala knihu o famfrpálu. Konec konců, chtěla se pokusit se stát chytačem v Havraspárském týmu. Od Gabriela dostala náramek, na kterém bylo všechno, co měla ráda - znak školy, zlatonka, štětec, hůlka, zmenšená verze Buba, baňka s lektvarem a další. Prý ji to udělal jeho táta, který dělal různé šperky pro různé důležité kouzelníky a čarodějky. Michael jí zas poslal sadu kouzelnických barev, které na plátně ožívaly a Renon jí poslala hřeben, který sám své majitelce česal vlasy. V dopise se ještě omlouvala, že neposlala nic lepšího, ale rodiče jí zakázali utrácet víc, než mohla, což ale Cadenc nevadilo. Byla neuvěřitelně šťastná za ty dárky, které dostala.

Posledním dárkem zůstal dárek od profesora Snapea. Cadenc se na něj chvíli v tichosti dívala, jakoby čekala, že se snad sám rozbalí, ale nic se nedělo. Bubo jí nakonec pobídl a tak dívka vzala drobný balíček do rukou. Když ho rozbalila, byl v něm náhrdelník s drobnou lahvičkou a stužka. Né stužka, kterou si u něj v laboratoři nechala, ale nová stužka v kolejních barvách Havraspáru. Cadenc se téměř rozbrečela štěstím, ale rychle si slzičky setřela, aby si mohla přečíst dopis od profesora. Zajímalo jí, co je v lahvičce a tak očima klouzala mezi řádky, dokud to nenašla - v lahvičce byl prášek sněhového motýla. Nenašla nikde ale důvod proč zrovna tenhle prášek, stejně ale dárkem byla potěšena a rozhodla se ho neustále nosit. Lahvička byla prý zajištěna neotevíratelným kouzlem a jedině Cadenc ho může otevřít potřebnou inkatrací.

Prázdniny v poklidu pluly dál, Cadenc měla neustále radost z dárků, které od svých přátel dostala, dokud na dveře jejich bytu nezazvonil nezvaný host, kterým se ukázala být Iris.

,,Dobrý den, jsem Iris, kamarádka Cadenc," Cadenc sledovala jak se její matka zamračila a nevěděla co očekávat.

,,Nechci, aby sem někdo cizí chodil, slečno," pronesla chladně a nepříčetně starší žena.

,,Však já klidně počkám tady. Cadenc má strávit zbytek prázdnin u mě," informovala jí Iris a Cadenc měla srdce z nervozity až v krku. Nevěděla, jak její máma odreaguje.

,,Fajn," řekla a odešla do obýváku.

,,Iris!" Cadenc ihned vyběhla ze svého úkrytu ke své drahé kamarádce a objala jí.

,,Tolik jsi mi chyběla, Cadenc!" pozvdechla uvolněně Iris a objala svojí mladší kamarádku. Cadenc se hned cítila tak dobře. Konečně už zbývají jen dva týdny do prázdnin, ona je stráví u Iris a příští týden uvidí své drahé přátele a Snapea!

,,Ty mě taky, Iris. Už mám sbaleno, chci odsud pryč," pronesla Cadenc a zadržovala slzy radosti.

,,Dobře, tak je přines a já je začaruju, abychom se s nimi nemuseli až tak vláčet," Cadenc dotáhla kufr, album a kotlík, aby je Iris zmenšila a strčila si miniaturní verze jejích věcí do kapes. Pak podala Cadenc, jako maminka ruku oni společně odešli. Tohle snad budou ty nejlepší prázdniny! Tedy, aspoň ty poslední dva týdny.