Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXX. - Hádka

Co tady dělal Snape - byla první myšlenka, když profesor lektvarů vkročil do učebny, kde právě, jak se zdálo, probíhalo doučování Iris a né Cadenc, což vlastně částečně byla pravda.

Černovlasá dívka zamumlala Finite Incantantem a snažila se na něj nedívat. Bez pochyb byl na ní profesor lektvarů naštvaný, kvůli tomu, že do sklepení nedorazila. Nebo možná byl vděčný? To už nevěděla, protože z tváře lektvaristy se obyčejně nedalo nic vyčíst.

,,Zdravím, Severusi, potřebujete něco?" ozval se hlas Iris a Cadenc na Snapea na chvíli pohlédla, ale snažila se s ním nestřetnout pohledy.

,,Iris, slečno Jameová," ozval se baryton profesora lektvarů a lehce pokývl hlavou, načež dívky učinily to samé a Cadenc se radši rozhodla dívat na svojí hůlku, která se jí najednou zdála tou nejzajímavější věcí na světě.

,,Chtěl jsem si s vámi promluvit o Tristanovi Delierovi," Cadenc měla pocit, jakoby zcela ignoroval její přítomnost, ale tak, čemu se vlastně divila? Nepochybně byl na ní naštvaný. Nemusela se na něj ani podívat, aby její domněnky byly potvrzeny.

,,A jo! Takže si ti stěžoval, že jsem na něj křičela?" zeptala se ho Iris. Evidentně teď na Cadenc zapomněla nebo jí zatím nechtěla pouštět, aby si nejspíš Iris mohla kouzlo vyzkoušet později, ale Cadenc to nevadilo. Částečně tu chtěla zůstat, protože jí přítomnost jejího oblíbeného profesora chyběla, ale cítila se tu nepohodlně. Jakoby jim... překážela.

,,Slečno Jameová, mohla byste nás prosím nechat osamotě?" požádal Snape Cadenc o odchod. To, jakoby jen potvrdilo její myšlenky a tak zabrblala jistě a zmizela za dveřmi učebny. Nebude na něj myslet, ale stejně myslela a jakýmsi způsobem jí to bolelo, což ona naprosto nechápala. Proč jí taková jednoduchá prosba způsobila tolik bolesti?

Cadenc si setřela slané slzičky, které se jí už už začaly kutálet po tvářích a zanořila ty nepříjemné pocity hlouběji do svého nitra, do svého srdce. Bubo se zachvěl a nechtěl to nechávat bez povšimnutí.

,,Měla by sis s ním promluvit," nabádal ji, ale ona ho ani poslouchat nechtěla. Věděla své a věděla, co si o ní Snape myslí. Nepotřebovala být jasnovidkou, aby jí to došlo.

Dívka nechtěla nikoho vidět a tak zamířila do knihovny. Měla pocit, že třeba něco během hledání její přátelé mohli přehlídnout, takže začala tentokrát sama a pěkně od začátku hledat nějakou knihu o prokletích a jejich zrušení.

Takhle začala Cadenc trávit v knihovně ještě víc času než před tím. Doučování už nepotřebovala, konec konců, Protego už uměla, takže teď od konce vyučování až po večerku seděla v knihovně a s Bubovou pomocí hledala potřebné knihy.

Utekl týden, druhý, než Cadenc prohledala celou knihovnu a jediné místo, kde stále a stejně jako v minulém roce nebyla, byla zakázaná sekce. Věděla, že musí zajít za někým z profesorů a poprosit si o povolení, aby tam mohla jít. Věděla, že by jí ho Iris dala, ale věděla, že by se jí pak Iris začala vyptávat proč to potřebuje. Za Snapem... no, ten by jí teoreticky mohl pustit, ale Cadenc se necítila ještě dost odhodlaná za ním jít.

Ty dny, co hledala v knihovně potřebné knihy, ho pár krát zahlédla. Evidentně i Snape si kolikrát nevystačil se svojí vlastní knihovnou, kterou Cadenc pár krát v prvním ročníku navštívila, když jí Snape doporučil, aby si nastudovala nějaké informace o potřebných ingrediencích. A že Snape měl opravdu velkou knihovnu, i když se s tou Bradavickou srovnat stále nedala. Měl zde ale, jak si Cadenc povšimla, nejen knihy o lektvarech, ale také i o černé magii. Kolikrát odolávala pocitu, že po jedné z nich chce natáhnout ruku a vzít si jí, přečíst. V takové momenty jí hned zval Snape se sarkastickými slovy, že čte strašně pomalu nebo že si o ní nemyslí, že je až tak nezodpovědná, aby nechávala lektvar bez dozoru.

Když ale Cadenc hledala potřebnou knihu, která by obsahovala odpověď na to, jak zrušit prokletí, podobné tomu, které bylo v učebně ochrany, docházely jí dvě věci - pokud by mezi těmito knihami byla odpověď, profesoři už by dávno prokletí zrušili a druhá byla ta, že pohledem stejně mezi řádky hledala zmínku o černé magii, ovšem, nic nenacházela.

Cadenc se v den, kdy skončila s hledáním v knihovně, zadívala na dveře zakázané sekce a chvilku je pozorovala, jakoby se měli jen díky jejímu pohledu otevřít, ale samosebou se tak nestalo. Jen jí zajímalo, jaká tajemství by v sobě mohla uchovávat.

V jeden z večerních pátků se tedy malá Cadenc odhodlala, že další den zajde pro povolení o vstup do zakázané sekce od Snapea. Neustále se uklidňovala a Bubo se jí v tom snažil pomáhat, za což mu malá čarodějka byla bez pochyb vděčná. Nevšimla si ale pohledu drobné blondýnky, která poslední dny ani nevěděla, co si má o své kamarádce myslet.

Nastalo tedy sobotní ráno a hned po probuzení cítila Cadenc v žaludku zasedlou nepříjemnou nervozitu, jakoby jí někdo uvnitř zavázal nepříjemný uzel z orgánů. Ovšem, už se odhodlala. Už věděla, že to udělá a že musí kvůli Iris... nebo kvůli sobě.

,,Cadenc?" Cadenc se podívala na svojí kamarádku, která si právě vedle ní dočistila zuby u umyvadla a nervozně svírala kartáček na zuby ve svých ručkách.

,,Copak, Renon?" dotázala se jí Cadenc a pohlédla na ní jakýmsi nepřítomným pohledem. Těžko se soustředila, když byla nervozní.

,,No, víš, chtěla jsem si s tebou promluvit o tom prokletí," tohle Cadenc v celku vytrhnout z přemýšlení dokázalo.,,Před tím ses do toho tak hrnula a teď celé dny jsi v knihovně a studuješ, takže.. ani nevím co si mám myslet," obvinila jí Renon a položila kartáček do své taštičky, zatímco Cadenc na ní nechápavě upírala své smaragdové oči.

,,Počkej, jak to jako myslíš?" dožadovala se vysvětlení Cadenc a dokonce se kvůli takové závažné věci přestala česat.

,,Nic se prostě neděje a mě se nelíbí, že je to takhle. Je to jakobys to řekla jen tak," vysvětlovala jí Renon a v modrých očích se zračila jakási nepatrná vážnost smíšená s nervozitou.

,,Děláš si ze mě srandu? Zkus to teda sama, hm? Najít nějaké kouzlo, které by tu blbou kletbu zrušilo. A teprve pak tu něco říkej!" vyjela po ní Cadenc a naštvaně, spíš doslova nakvašeně odkráčela pryč. Nemohla uvěřit tomu, že jí její kamarádka takhle obvinila! Prej nic nedělá! Jasně! Sedí celé dny v knihovně, hledá nějaké kouzlo a ona se prej ještě vytahuje! No to je novinka!

Zbytek toho dne Cadenc se svojí kamarádkou nebavila. Renon se ne ní dívala skoro štěněčíma očima a doufala, že jí to Cadenc promine, ale černovláska byla neoblomná a neustále se tvářila jako mramorová socha bez pocitů.

,,Měla by ses s Renon usmířit," radil jí ještě téhož večera Bubo, ale Cadenc ho nechtěla ani poslouchat.

,,Nebudu se omlouvat! Bylo to hnusný, že mě takhle obvinila a při tom ani nic neví!" zanadávala Cadenc a hluboce vydechla.

,,Měla by jsi jí to aspoň vysvětlit," pokračoval dál Bubo a Cadenc se k němu otočila ve své posteli zády.

,,Nemám na to náladu ani chuť a pravděpodobně nebudu mít ani zítra. Ať si to zjišťuje sama! A ještě ke všemu mě tak naštvala, že jsem ani nešla za Snapem!" Renon doopravdy nebyla pravým důvodem, jen prostě nervozita zvítězila a nejen to - nechtěl jít za profesorem ve špatné náladě.

Bubo pochopil, že na dívku asi není dobré naléhat a tak se tedy rozhodl změnit téma.

,,Myslím, že by jsi měla zkusit sama to prokletí odstranit," Cadenc se pootočila a koukla na něj v naději, že jí to její soví přítel dovysvětlí.,,Prostě jen budeš poslouchat své magické jádro a zvládneš to," zatřepotal Bubo křídly v náznak podpory. Dívka se na něj ještě chvíli dívala, dokud se k němu neotočila zády a nepronesla:,,Ještě si to promyslím,"