Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LXXI. - Výběr

,,J-Jak to myslíte?" Cadenc se dívala na Roberta s pocitem hraničícím se strachem, nervozitou a panikou. Bála se odpovědi, nechtěla ji znát, ale zároveň věděla, že je to pro ní skoro.. životně důležité, což samosebou i bylo. 

,,Hmm?" bylo vidět, že muž naproti ní až ani vlastně neví, co řekl, když se dál se zájmem věnoval svým špinavým prstům, jakoby to snad byla ta nejzajímavější věc na tomhle světě. 

,,Proč padnu.. v boji sama proti sobě?" dívka na sucho polkla. Chtěla znát odpověď a zároveň ne. 

,,Znáš Grindelwanda, dítě? Mocného černokněžníka, kterého porazil Brumbál?" Když Cadenc slyšela známé jméno, cítila se najednou svým způsobem klidněji.

,,Ano, znám," Robert ještě zabrblal něco v tom smyslu, že mu to bylo jasné, když se Cadenc věnuje černé magii a pak nahnul hlavu na stranu a zadíval se do smaragdových očí dívky. 

,,A víš, že ti dva byli nejlepšími přáteli? Vidíš, jak přátelství ničí černou magii?!" jakoby něco ledového bodlo dívku do srdce. Ta slova se dala přehodit a ona si jen mezi těmi větami pak musela vybrat: Černá magie ničí přátelství? Nebo přátelství ničí černou magii? 

,,A-ale když se jí učím kvůli přátelům? Abych je ochránila?" pronesla téměř zoufale černovláska a Bubo na jejím rameni se zachvěl. Cadenc oceňovala, že sova do jejich konverzace nevstupuje a při tom, jaksi někde v podvědomí tušila, že k tomu má své poznámky. Řekne jí je potom? Nebo si je jako vždy nechá pro sebe? 

Muž se začal chraplavým smíchem smát na celé kolo, až z toho Cadenc na svém místě nepatrně povyskočila. 

,,Copak nechápeš, dítě Fortuny?! Musíš vybírat! Buď oni nebo ty! Co je tvému srdci dražší, hm? Zrady přátel? Kárání rodičů? Nespokojenost profesorů?" Robert mávl rukou. ,,Pche! Non est fumus absque igne! Musí existovat důvod, proč jsi po knize se zakázanou magií natáhla ruku!" Cadenc už nevěděla, jestli se jí Robert snaží přemluvit k tomu, aby černou magii používat přestala nebo naopak. Potřebovala si v hlavě udělat jasno. Snažila se soustředit na to, že Robert už je nějaký ten rok zavřený v Azkabanu bez šťastných vzpomínek a proto tu mluví jenom o špatných věcech. Z druhé strany, pokud by Cadenc měla ignorovat nepřítomnost šťastných vzpomínek v mysli bývalého Smrtijeda tak.. Tak vlastně mu mohla dát za pravdu - v hloubi duše se cítila nespokojená jak se svými přáteli, tak i s rodiči (samozřejmě) a co se týkalo profesorů - jenom na jednoho chtěla zapůsobit. Černá magie by jí dala možnost realizovat to, co chtěla a tentokrát nemyslela na ten mírumilovný důvod, že chce praktikovat černou magii kvůli ochraně svých přátel. To byla jenom.. zástěrka. 

,,Asi máte pravdu.. Asi mě spíš k tomu vedli osobní důvody, než byla pomoc ostatním.." přiznala Cadenc jakoby snad byla v transu. To zjištění jí svým způsobem šokovalo, ale zároveň se cítila o hodně lépe, že si to byla schopna přiznat.

,,To ale není důvod k tomu v magii pokračovat. Nač ty to potřebuješ? Na tvém rameni trůní Stříbrná sova! Patron Merlinův! Fortuna je na tvé straně!" Cadenc si nevšímala toho, jak Robert Buba nazval a po jeho poslední větě se dívka nepatrně zasmála. 

,,Kéž by, pane, kéž by," už toho měla pro dnešek dost, chtěla pryč, chtěla si odpočinout a popřemýšlet co dál, co má dělat. Robert evidentně poznal, co se dívka chystá udělat a tak se po ní prudce natáhl. Okovy zachrastily ale na Cadenc díky Bohu nedosáhl. Všechno, co teď mohl bylo jen křičet, aby neodcházela a aby se Fortuna přesunula na jeho stranu. V tu chvíli už byli Severus s Harrym v cele a vyprovázeli šokovanou Cadenc, kterou překvapilo to, jak se Robert zachoval. 

,,Jsi v pořádku?" slyšet hlas Harryho a dívat se na Severuse bylo najednou jako něco nového. Zdálo se jí, že uteklo strašně moc času, když ty dva viděla naposledy a teď koukala z jednoho na druhého, zatímco přemýšlela, jak se vlastně cítí a co má odpovědět. 

Převládalo v ní tolik pocitů, které se vzájemně prolínaly a ona nevěděla, kde začíná jeden a končí druhý. Přeci jen ale odpověděla, že je v pořádku, že se nic nestalo. Jen jim oznámila, že chce už domů, aby si odpočinula. Po cestě se pak domluvili, že Cadenc ještě tuhle noc zůstane u Harryho s Ginny a další den pak půjde k Severusovi s čímž dívka, kupodivu, souhlasila. Představa, že by teď měla přemýšlet nad tím, co si sebou vezme a co byla pro ní úplně jiný vesmír a tak se tím nechtěla zabývat. Místo toho stále v hlavě měla celý ten podivný rozhovor s Robertem, kdy začínala pochybovat, jestli vůbec chce s černou magií skončit nebo ne. Snažila se v hlavě shrnout všechna pro a proti, ale nemohla v hlavě poskládat žádnou smysluplnou myšlenku, což byl jasný náznak toho, jak moc si potřebuje sejít s měkkou pohodlnou postelí, aby jí mohla vpadnout do bílých peřin a usnout. 

Po té, co se trojice odletaxovala z Azkabanu do kabinetu Harryho, pocítila Cadenc svým způsobem uvolnění, už to konečně měla za sebou a už tam nemusela znovu, ale to, co jí ještě čekalo, byla cesta zpátky v podobě Ginny. Černovláska byla ale i tak dost unavená, takže když se napila Mnoholičného lektvaru, nějak zvlášť nad tím nepřemýšlela; prostě dělala, co měla.

Když dorazili domů, slyšela Harryho, jak se jí na něco ptal a týkalo se to černé magie. Asi to bylo něco typu, jestli se jí bude věnovat i nadále a Cadenc bez rozmyslu řekla, že nebude. Harryho těmi slovy potěšila natolik, že když večeřeli (Severus s nimi nevečeřel, protože prý měl ještě nějakou práci, z čehož bylo černovlásce smutno) dal si s Ginny ohnivou whiskey, aby to nějak "oslavili". Cadenc se původně chtěla jenom navečeřet, konec konců, měla šílený hlad, no jenže jak to někdy bývá, dospělí to s alkoholem přeženou a tak brzy seděla dívka u stolu s ještě nedojezeným jídlem a unaveně se dívala z Harryho na Ginny a zpátky. Oba opravdu vypadali opile a začali tam dívce líčit příhody z mládí a tak podobně. Cadenc by v normálním případě moc takové věci nezajímali, i když, poslechnout si minulost Chlapce, který přežil a zvítězil přímo z jeho úst, byla situace u které by chtělo být nejméně několik set novinářů z celého světa, no ale Cadenc to tak nebrala. Ovšem, když rozhovor zašel k období druhého ročníku a Tajemné komnatě, tak dívka zbystřila. Pamatovala si, jak ještě v mladším ročníku chtěla s přáteli zjistit, kde se tato komnata nachází a teď se jí konečně naskytla příležitost to zjistit. 

,,Jsem prostě zasyčel na kouhoutek.. No, víš, zlato, s tím.. hadem, jo, hadem a pak se všechno začalo měnit a já jen woooooow. No ale potom jsme spadli do tý obrovský díry a tam byla hromada kostí s hadí kůží a já jen že Herm měla pravdu, že je to bazilišek. Pak tam byly ty obrovitánský dveře na které jsem zasyčel ať se otevřou. Nějak jako hešššchassssssaaa a byl jsem uvnitř," černovláska už pak Harryho dál nevnímala. Stačilo jí, že ví, jak otevřít Tajemnou komnatu.