Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XCII. - Dům

,,Proč nefunguje tak, jak má?!" křičela Septima v domě, kde momentálně přebývala, na svého černého Patrona a holýma rukama převrátila stůl s několika knihami. Několik vran, které tam taktéž byly, nepotěšeně zakrákaly a několik z nich se vzneslo do vzduchu, než se znovu usadily na svých místech a sledovaly černovlasou dívku. 

Větší vrána, která vypadala nepatrně, jako menší verze mozkomora, něco nesrozumitelně zakrákala, ale Septima tomu rozuměla.

,,Uklidnit?! Na ostatních zafungovalo! Ale na něm ne, jak sis mohl všimnout!" další zakrákání. ,,Oh, jasně, čistá mysl a tak podobně, ještě mi navykládej spřízněné duše nebo něco takového!" Septima otevřela jednu z objemných knih a četla podrobnosti ohledně toho prokletí, které ještě v noci naložila na určité osoby. ,,Pf, tady o tom nic není, takže je Severus Snape nějaká podivná anomálie, či co," znovu zakrákání. ,,No a? Ta poznámka pod textem nemusí nic znamenat, bez tak nějaká blbost!" Černovláska s mocním buch knihu zavřela. ,,Radši se pojďme připravovat na velkolepý začátek!"domem se rozezněl smích. 

Severus se mezi tím nenechal zmást tím, co se stálo a tím, co se dělo s Iris a ostatními. Zdálo se, že se snad hlouběji ponořili do svých výčitek, lítosti a tak podobně. Jen Severus byl odhodlaný něco dělat, pokračovat a taky že pokračoval. 

Takže Septima chtěla zabít své rodiče - byla to ale pravda? Bral to totiž z jiného úhlu pohledu. Septima měla možnost zabít Celeste a místo toho jí jen zbavila zraku a při tom jí Zmijozelka způsobila hodně problémů. Je tu ale možnost, že by jí Septima to chování prominula kvůli tomu, že s ní Celeste trávila hodně času? Ne, to ne, on i ostatní pak by taktéž byli prominuti. Tedy, on sám možná ne, ale aspoň Iris, Renon, Gabriel a Michael ano. To, že se Celeste "připojila" k Řádu, by Septima určitě vzala jako zradu, o tom není pochyb a Severus stál zase na začátku - opravdu chtěla Septima své nevlastní rodiče zabít? Zajisté ne, možná jim jen způsobit nějakou nemoc či další problémy. Objevovala se tu pak ale další otázka - proč nezabíjí? Na ní už Severus nemohl najít odpověď, leda že by uvnitř Cadenc stále zůstávala jaká si část opravdové patnáctileté dívky, kterou znal dříve, ale byla to natolik málo pravděpodobná možnost, že jí skoro zavrhl. Sám viděl, jak se chovala a co dělala. Ne, Cadenc se už nevrátí. 

Napadlo ho, že by se dívka mohla schovávat tam, kde i o prázdninách -  dům její babičky. Proto tedy chodil na úřady, zároveň se snažil donutit se Iris vzpamatovat, ale ta jakoby neměla síly a tak většinu času zůstávala s Anne ve svých výčitkách a smutku a nejen ona. Napadlo ho, že by se mohlo zase jednat o nějaké záhadné prokletí, ale dlouho nad tím nepřemýšlel - musel prvně najít černovlásku a pak se bude rozhodovat, co dělat dál. 

Bez pochyb ho napadlo, že všechny ty teorie a myšlenky můžou být absolutní blbostí - jenže Severus Iris znal a věděl, že by se chovala úplně jinak, zvlášť v případě Cadenc a byla by jedna z prvních, kdo by každé ráno otevíral dveře se slovy: Jdeme hledat Cadenc! Teď z ní byla popravdě... troska. Každopádně, až najde Septimu, dozví se pravdu a to zaručeně. 

Bylo to únavné v mudlovském světě, ale pár nepozorovaných kouzel mohlo pomoct. Prvně samotní mudlové, pak archiv, kde nakonec nic nenašel. Zkusil pak další místo, které by nejspíš normálně ani nezkusil -  hřbitov. Pochyboval o tom, že by tam něco našel, ale když u hrobu Augusty spatřil jakousi starou ženu, ihned k ní přišel, ale nemluvil. Jen se s rukama s kapsách černého kabátu díval na hrob a na ženu, která u něj seděla. 

,,Augusta vždycky byla skvělou přítelkyní.. Hodně mi chybí," nečekaně promluvila starší žena, nespouštěje oči z hrobu Augusty Jameové. 

,,Chápu.." Severus si vzpomněl na drahou Lily, jejíž hrob taktéž občas chodil navštěvovat. Věděl, co teď ta žena, co tu seděla, cítila.

,,Byl jste její známý?" konečně na něj koukla hnědýma očima ve kterých uhasínal život, ale přeci jen tam ještě byl. 

,,Neměl jsem tu čest jí poznat, ale.. hledám její vnučku - Cadenc Jameovou," skromně jí muž informoval. 

,,Ach tak.. slyšela jsem, že zmizela..Mladičkou Cadenc jsem znala. Ráda bývala u Augusty doma. Zdálo se, že v jejím domě se hned cítila živější. Když si pro ní přijížděli její rodiče, hned vypadala smutně a nechtěla odjíždět.." a Severus věděl proč. 

,,Mám pocit, že by mohla být tam, ale nemám tušení, kde se to místo nachází," 

,,Proč vlastně dívku hledáte? Myslím.. nikdy jsem vás neviděla,"

,,Nevím, jestli to víte, ale Cadenc byla Jameovými adoptována. Jsem její strýc a dřív jsem si jí k sobě vzít nemohl kvůli své práci mimo Anglii," lhal v klidu Severus a jak se zdálo, žena mu uvěřila a řekla mu adresu domu babičky Cadenc. 

,,Postarejte se o ní prosím dobře. To dítě má hodně čeho za sebou.. Vždycky, když se na mě podívala, zdálo se, že se na mě dívá žena starší, než jsem já sama.. Možná je mladá, ale její duše je nejspíš už hodně stará a vyspělá," profesor ta slova vzal v úvahu a chvíli nad nimi rozmýšlel, než poděkoval starší ženě a opustil hřbitov. 

Teď už konečně měl adresu a to stačilo se jen spolehnout na intuici. Byl ale překvapený, že se obecně takhle cítil. Copak se u něj otevřelo to bájné třetí oko a stává se Trelawneyovou č.2? No, nedej Merline, jen to ne. Každopádně - teď mu už nic nebránilo v tom, aby se vydal za Cadenc a promluvil si s ní.

Kupodivu se jí ani nebál a neměl z ní další strachu podobné pocity. Něco mu našeptávalo, že se vlastně nemá čeho obávat a jako před tím, se rozhodl tomu pocitu věřit. 

Chtěl se přemístit hned, ale jakmile tak chtěl učinit, v hlavě mu jasně zazněla dvě varovná slova: Ochranná bariéra. Proč ho to nenapadlo dřív? Cadenc je přeci silná, dokázala by něco takového vytvořit.

,,K čertu!" zaklel Severus a přemístil se před Bradavické pozemky před zesláblé štíty. Mohl se sice přemístit do svých komnat, ale nechtěl riskovat, že by ho mohl vidět někdo ze studentů.

A co mu teď zbývalo dělat? Jen čekat na objevení Septimy a že ta na sebe nenechala dlouho čekat, když se objevila uprostřed Ministerstva kouzel několik dnů po té.