Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XI. - Vyřčené tajemství

Brzy už byla Cadenc propuštěna z ošetřovny, ale to neznamenalo, že zmizí to, co se odehrálo před očima Nebelvírských a Mrzimorských ve sklenících školy. Byla nucena zase čelit těm pohledům, pomluvám, teroriím co se k ní donášely, ale zase se vrátila její nepřístupnost a chladnost, i když v srdci cítila něco jiného. Byla ale ráda, když zahlédla své přátelé, kteří na ní počkali před Velkou síní a bavili se o něčem mezi sebou. Bylo to tak nezvyklé - jedna prvačka, dva druháci a jedna sedmačka. Přeci jen, dalo se pochopit, že se spolu baví prváci a druháci, ale Iris s nimi působila velice nezvykle.

,,Cadenc!" pronesl nadšeně Michael a už se k ní hrnul, aby jí obejmul. Včas ho ale zastavil Gabriel se slovy, že Cadenc jde teprve z ošetřovny a že ještě nedávno měla zlomenou ruku a odřenou lebku, za což mu Cadenc byla vděčná, jelikož jí hlava ještě trošku bolela, stejně tak jako ruka.

S Michaelem se pak připojila ke skupince svých přátel a jako první netrpělivě promluvila Renon:,,Já.. se chci omluvit za svojí sestru... O-ona.. No..." snažila se vlastně přijít na nějaký dobrý argument, jak jí nějak ospravedlnit, než jí Iris nepoložila ruku na rameno.

,,Klid, Renon, nemusíš své sestře vymýšlet omluvení. Za to, co udělala, bude potrestána ředitelem své koleje, s tím už nic neuděláme," A Renon se evidentně uklidnila.

,,Měli bychom jít na večeři, jinak na nás nic nezbude," pobídla všechny ihned s úsměvem Iris a napravila je k masivním dveřím. Ovšem Cadenc si ještě na chvíli odvedla stranou.

,,Omlouvám se, že jsem to řekla profesoru Snapeovi. On byl totiž ten, kdo Harryho Pottera neustále zachraňoval a k tomu, vím, že byl s tebou u Ollivandera a ví o hůlce," vychrlila Iris na svojí drobnou kamarádku, která jí konejšivě položila ruku na rameno.

,,Všechno je v pořádku a takhle to je i lepší," usmála se na ní vřele Cadenc a ve tváři Iris byla vidět úleva. Nejspíš, z toho byla dlouhou dobu napjatá. Věděla totiž, že Cadenc se prostě jen tak někomu nesvěřuje.

Spolu pak zamířily do Velké síně, kde se pak každá usadila ke stolu své koleje nebo v případě Cadenc - ke stolu své stávající koleje. Místo jí u sebe držel Michael, který ihned všem začal líčit to, co viděl z kabinetu zástupkyně ředitelky, zatímco od ní přejímal trest.

,,Ne, prostě chápete to?! Jen tak do ní vezme a drkne!" stěžoval si Michael a všichni na něj koukali s nevěřícnými výrazy, než se podívala na Cadenc, která jen pokrčila rameny. Nehledě na to, že strávila nějakou dobu na ošetřovně, byla strašně unavená a už se chtěla zamotat do své deky. Proto byla jako první z těch, kdo opustil Nebelvírský stůl. Na ostatní se ani nepodívala, hlavně né na ten Zmijozelský.

,,Cadenc, počkej!" ozval se známý klučíčí hlas, který celou dobu u večeře mluvil. Cadenc se otočila před obrazem Buclaté dámy a zadívala se na mladíka s karamelovými vlasy, který k ní právě běžel.

,,Uf, u Merlina, ty schody mě zabíjí. Muchomůrka," portrét dámy se odklonil a oni vešli do prázdné společenské místnosti. Tak, byli první, kdo odešel z večeře.

,,Chtěl jsem si s tebou promluvit," Cadenc se nejprve napjala, pak pocítila nervozitu a nakonec pocítila, jak se jí červeň hrne do tváří, ale stále se snažila zůstávat klidná. Měla Buba na rameni, takže se neměla čeho obávat.

,,Poslouchám," pronesla klidně a usadila se do jednoho z křesel.

,,Fuu, nemluv jak Snape," chlapec se ihned otřásl, jakoby na něj Cadenc právě hodila slimáka. Věděla o tom, že Snapea a ostatně celou Zmijozelskou kolej Nebelvíští nemusí. Ostatně, měli na to důvod - jelikož měli spojenou hodinu se Zmijozelem, tak své koleji značně nadržoval. Cadenc to nijak nekomentovala, radši. A vlastně - jí se to ani netýkalo. Zatím do žádné z kolejí nepatřila.

Michael se zatím usadil ve druhé křesle a opřel se lokty o kolena.

,,Jen čistě ze zájmu - o čem jste se bavili se Snapem a profesorem Longbottomem? A pak i s Iris? Vypadala vážně," Cadenc překvapilo, nakolik je mladík všímavý. Právě tohoto od něj nečekala, ale spíš teď přemýšlela o tom, co mu má povědět. Nechtěla mu lhát. Cítila k němu sympatii a nechtěla lhát člověku, který se jí líbil. Ale povědět mu pravdu? No, možná jen část...

,,No... jedná se o mojí hůlku. Je totiž podobná hůlce, kterou používá Chlapec, který přežil a zvítězil," odpověděla mu na otázku a vypadalo to (podle výrazu), že Michael ztratil dar řeči a zapomněl na svojí další otázku.

,,J-jako - Jako Harry P-Potter?!" zabrblal stále překvapený a Cadenc nesměle přikývla.

,,A může se na ní k-kouknout?" téměř zašeptal a Cadenc z rukávu hábitu vytáhla svojí hůlku, kterou pak podala Michaelovi. Bubo se na jejím rameni nepotěšeně zachvěl. Evidentně si o tom později se svojí majitelkou promluví.

,,No páni! T-to je naprosto úžasné!" prohlížel si cesmínovou hůlku a kroutil s ní ve svých rukou.,,Opravdu tomu nemůžu uvěřit!" dodal nevěřícně a oba uslyšeli, jak se portrét Buclaté dámy odklonil a dovnitř začali vcházet nějací žáci, kteří už byli po večeři. Michael tedy vrátil Cadenc hůlku zpátky, ale jeho výraz stále zůstával nevěřícným.

,,Co Michaele, Cadenc ti ukázala kouzlo, jak si obarvit vlasy?" začalo se jich pár smát a Michaelovi se hned změnil výraz z nevěřícného do pobaveného.

,,Jasně! Víte přece, jak toužím po zelených vlasech!" křikl na ně a všichni se zasmáli. Až teda na Cadenc, která jen bezděčně seděla s červenými tvářičkami v křesle a mezi prsty kroutila svojí hůlku a bedlivě jí pozorovala.

,,A-asi už půjdu spát," zamumlala pak, aby se mohla vypařit, i když vypadala zcela klidně.

,,Cadenc?" zastavil jí naposledy Michael a ona se na něj podívala. Mladík se hned usmál, když se jeho oči setkali s očima Cadenc.

,,Jsem si jistý, že z tebe bude skvělá a silná čarodějka. Dobrou noc," Cadenc momentálně zrudla, zamumlala dobrou a zmizela do dívčích ložnic, kde ještě ani jedna z jejích obyvatelek nebyla.

Cadenc padla na postel a zakryla si rudé tváře svými ručkami.

,,Slyšel jsi ho?" zeptala se Buba a pravděpodobně se usmívala.

,,Ano, slyšel," zahoukal jí jako odpověď její Patron a ona se prudce posadila.

,,Na tvém místě bych se radši uklidnil, Cadenc. Neměla jsi mu to říkat," úsměv Cadenc se vytratil z tváře a ona na něj nepříjemně a zároveň šokovaně zírala.

,,Co tím myslíš? Proč?" Bubo si protáhl křídla, než odpověděl:,,Podle mě se to dozvíš už brzy,"

Cadenc se na Buba naštvala, ale věděla, že má pravdu a proto měla starosti ohledně dalšího dne. Nevěděla, co má očekávat, ale stejně se jí podařilo usnout.

Ráno proběhlo normálně - probuzení, koupelna, obléknutí, ovšem, když přišla do Velké síně, ihned všichni ztichli a podívali se na ni. A někde z kraje stolu uslyšela:,,Má hůlku Harryho Pottera," Cadenc chtěla utéct, schovat se a brečet.