Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola X. - Pomoc

Trvalo asi hodinu, než se Cadenc probudila a uvědomila si, že přeci jen se ocitla na ošetřovně. Snažila se povzdechnout, ale hlava jí rozbolela a hned se u ní objevila strarší lékouzelnice, která se pravděpodobně jmenovala Poppy Pomfreyová, pro sudenty - madam Pomfreyová.

,,Už je vzhůru," oznámila někomu, kde seděl vedle postele Cadenc. Ta, když pootočila hlavu, se málem rozbrečela radostí. Seděli tam na jedné straně Gabriel s Michaelem, ma druhé zase seděly Renon spolu s Iris a před postelí se hned vedle madam Pomfreyové objevil profesor Snape společně s profesorem Longbottomem, který si evidentně celou dobu dělal starost o studentku, která mu přímo na hodině omdlela.

Madam Pomfreyová přistoupila k lůžku dívky, zamávala v kličkách hůlkou a pronášela inkatrace kouzel, než prohlásila:,,Po lektvaru na srůst kostí se jí už ruka skoro zahojila a hlava také skoro zacelila,"

,,Bolí mě hlava," pronesla trošku ospale Cadenc, ale madam Pomfreyová se jen mírně pousmála.

,,To znamená, že tě už brzy přejde a budeš zdravá jako rybička," Cadenc se usmála nad jejími slovy, ale úsměv jí hned zmizel z tváře. Teď bude muset povědět co se stalo.

Pohledem hledala svého známého sovího přítele, který seděl na rameni Snapea, což Cadenc překvapilo. Když si Bubo všiml, že se na něj dívka dívá, tak k ní přelétl, přiskočil po nožkách blíž k ní a otřel se jí o tvářičku. To gesto bylo tak známé, uklidňující a osvobozující. Nehledě na nic to Cadenc chybělo.

,,Profesor Snape ti pomohl, když jsi omdlela," zahoukal Bubo a Cadenc se ihned vybavily černé oči profesora lektvarů. Podívala se na muže, oděného v černém, který stál před její postelí.

,,Děkuju vám, pane," poděkovala mu a pousmála se, aby mu i tímto prach obyčejným gestem mohla vyjádřit jak moc je vděčná. Snape jen přikývl a Cadenc byla ráda, že neodcházel. Byla klidnější, když tu byl.

Za levou ruku jí opatrně vzala dívčí ruka a Cadenc pohlédla na Iris a Renon, které se na ní skoro se slzami v očích dívaly.

,,Díky Merlinovi, jsi v pořádku," zašeptala Renon a setřela si rukávem hábitu slzy, které jí začaly stékat po tváři.

,,Klid, nic to není," uklidňovala je Cadenc, která si zcela evidentně užívala to, jak o ní měli její přátelé starost. Byla to příjemná změna konec konců - tak strašně dlouho se o ní nestarali vlastně ani její rodiče a teď se o ní takto starají její přátelé.

,,Slečno Jameová, myslím, že byste měla povědět co se doopravdy stalo," ozval se chladný baryton profesora lektvarů a všichni se na něj v ten okamžik podívali a pak své pohledy přesměrovali na Cadenc, která se zcela neutrálně podívala na Buba, jehož hladila po huňaté hlavičce a přemýšlela, co jím má povědět.

,,Byla to jedna holka ze Zmijozelu, co vypadá jak Renon!" vyhrkl Michael a Cadenc si všimla, jak naštvaně vypadá. Byla svým způsobem šťastná, že to někdo řekl za ní, ale takhle... Nechtěla, aby to takhle dopadlo - že Celeste potrestají. Stejně se jí pak bude vysmívat.

,,To je moje sestra - Celeste," zašeptala Renon a bylo vidět, dokonce i slyšet, jak se zdráhala pronášet její jméno. Nikdo jí ale nehodlal nadále mučit otázkami, protože promluvil znovu profesor lektvarů.

,,Problém se slečnou Eunovou vyřeším osobně. Teď bych si ale chtěl promluvit se slečnou Jameovou o samotě," Michael nesouhlasně zamručel, ale zvedl se. Gabriel Cadenc lehce pohladil po po zdravé ruce a na podporu se usmál. Renon udělala to samé a ještě si utírala slzy z očí. Iris se usmála a pak důvěrně poklepala Snapea po rameni, což Cadenc naprosto překvapilo. I madam Pomfreyová zmizela a když chtěl odejít i profesor Longbottom, tak ho Snape zastavil.

,,Vás poprosím, Neville, abyste zůstal," v jeho hlase bylo slyšet tolik chladnosti, že by tím dokázal snad zmrazit i vodu. Bylo vidět, jak se mladší profesor napjal a polkl, jakoby se vrátil do svých studentských let, plný zděšení ze svého starého učitele lektvarů.

Cadenc ihned pochopila, co Snape vlastně dělá - poskytuje jí příležitost si promluvit s profesorem Longbottomem, který se s Harry Potterem znal osobně. Jak o tom ale věděl? Vždyť se o tom bavila jen s Iris... která se jí evidentně také rozhodla pomoct.

Nechtěla se ale zmiňovat o své hůlce. Stačilo jí, že to věděla Iris a profesor Snape. Ani Renon se o tom zatím nezmínila, ještě jí nevěřila na tolik, aby jí to prostě pověděla.

,,Slečna Jameová řeší jistou záležitost a potřebovala by jí vyřešit s panem Potterem," načal téma Snape a Cadenc mu za to byla velice vděčná a hned na to navázala.

,,Mám jisté důležité otázky, na které mi dokáže odpovědět pravděpodobně jen on," a pokrčila rameny, jako náznak, že tím svojí prosbu ukončila. Profesor Longbottom na chvíli zapomněl na napětí a hned vypadal jako dospělý muž. Cadenc si pamatovala o tom, co jí kdysi říkal Bubo o přátelích Chlapce, který přežil a zvítězil a moc dobře věděla, že profesor bylinkářství byl jeden z těch, kteří, i nehledě na to, že ředitelem byl Smrtijed (i když to byl vlastně profesor Snape, který se snažil nebýt odhalen Voldemortem), stejně dokázali obstát ten krutý režim a bojovat na straně Harryho Pottera až do samotného konce, proto už od začátku, kdy sem nastoupila, měla respekt k určitým profesorům, ale ona měla obecně respekt ke všem lidem, co byly starší.

,,Mohl bych mu poslat sovu a vylíčit mu, kdo přesně ho žádá," a pak se podíval i na Cadenc i na profesora Snapea, jakoby tak chtěl naznačit, že je uvede oba.

,,Byla bych vám opravdu hodně vděčná, profesore," Mladému profesorovi ihned z tváře vymizely rysy vážnosti a vypadal o několik let mladší. Mile se na ní usmál a řekl:,,Rád budu něčím nápomocen. Teď mě ale omluvte, musím už jít," přikývnutím se rozloučil s Cadenc i profesorem Snapem a ti dva ihned osaměli ve velké ošetřovně.

,,Jak jste věděl, že si chci promluvit s profesorem Longbottomem?" začala se Cadenc vyptávat svého oblíbeného profesora, který se posadil na židli vedle lůžka Cadenc. Hned se cítila klidněji, díky myšlence, že tu profesor s ní ještě nějakou dobu bude.

,,Slečna Rowenová mě informovala o tom, co se dělo v Havraspárské společenské místnosti," Cadenc hned byla jak na jehlách, ale Bubo jí zklidnil jemným klovnutím do tváře.

,,Neřekla mu všechno, neboj," uklidňoval ji houkáním.

,,Ale i tak - proč mu to pověděla bez mého svolení?" pronesla naštvaně Cadenc. Né, že by profesorovi lektvarů nevěřila, ale byly tu určité věci, které si chtěla nechat pro sebe.

,,Slečna Rowenová je velice moudrá dívka na svůj věk a dokáže vidět na několik kroků dopředu, proto se mi svěřila," Iris byla bez pochyb na svůj věk velice moudrá čarodějka, to Cadenc mohla uznat, ale to, že jí Snape chválil v ní vyvolalo vlnu vzteku a zároveň smutku, takže se prostě jen dívala na Buba a hladila ho po hlavičce.

,,Díky ní se pak dostal na hřiště a viděl co se stalo. Chtěl ti pomoct, Cadenc, ale ty jsi nechtěla přijmout ani mojí pomoct a proto jsem ho varoval, aby nic nedělal," vysvětloval jí dál Bubo houkáním a Snape tomu všemu jen s letmým zaujetím přihlížel.

,,Iris a profesor Snape se ti snaží jen pomoct. Moje moc není tak velká, abych to dělal místo lidí a ty moc dobře víš, že -"

,,I špatné věci se dějí k něčemu dobrému," dokončila za něj Cadenc a usmála se. Díky Bubovi se cítila klidněji a konec konců - její soví přítel měl pravdu.

,,Velmi přesně poznamenáno," okomentoval to Snape a Cadenc si všimla, jak se ušklíbl. Jedna z věcí, které na něm měla ráda.