Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LVI. - Mumlání

Když Cadenc v ten večer opouštěla prostory knihovny a mířila zpátky do havraspárské koleje, byla víc než nadšená. Byla absolutně šťastná! Ještě měla to štěstí, že jen tak tak minula nastražená kluzká kouzla jednoho Zmijozela a ještě kouzlo nějaké mrzimorské dívky, které se jí ale stejně nepodařilo. Každopádně ale nic teď nebránilo tomu, aby se Cadenc v duchu radovala. Tedy, kromě jejího huňatého přítele, který vypadal vyčerpaně a trošku i naštvaně.

,,Ale no ták, nebuď na mě tak naštvaný," snažila se ho Cadenc trošku uklidnit.,,Jsem přece v pohodě," Bubo ale zarytě mlčel a odmítal s dívkou promluvit. Cadenc to teď ale moc neřešila, hlavně, že ona byla spokojená a šťastná. 

Byla hluboká noc, všichni obyvatelé hradu spali až na pár lidí. Profesoři - to byla jasná záležitost, ale havraspárští? Ti obyčejně neopouštěli své postele, i když se našli jedinci. Těch jedinců ale tady bylo víc a právě tito jedinci se plížili do ložnic třeťaček, které v klidu a pokoji spaly a neměly ponětí o tom, co se narušitelé jejích klidu chystají provést dítěti Fortuny.

,,Pšt, Tereso! Sakra nemluv!" zakřičela šeptem jedna z dívek na svojí kamarádku. 

,,Umm, chci spát, tak rychle," vydala ze sebe druhá dívka a třetí souhlasně zívla. Nejstarší z nic - šestý ročník - otevřela dveře do ložnice dívek třetího ročníku.

,,Kde je?" pronesla co nejtišeji třetí dívka a přešla k jedné posteli, aby se podívala na spící obličej nějaké dívky. 

,,Tamhle," ukázala druhá z dívek na postel, která se právě nacházela v měsíčním svitu, jakoby se snažil třem vetřelkyním poradit, kde je jejich cíl. 

,,Tak rychle," všechny se přiblížili k dívčině posteli a už už se každá ze tří dívek natahovala po nějaké věci, kterou by mohly proklít nebo zničit, když v tu samou minutu se Cadenc prudce posadila a chvíli se zdálo, že nespí, i když spala, ale to ty tři nevěděly. V půli pohybu se zastavily a vyděšeně se na Cadenc dívaly. Jenom zlomek sekundy se nic nedělo, když Cadenc začala najednou něco mumlat rusky. Dívky tomu jazyku nerozuměly a myslely si, že je to nějaké zaklínadlo a tak se s vřískotem vyřítily ven z pokoje a tím pádem probudily všechny obyvatelky dívčí ložnice třetího ročníku. 

,,Cadenc!" Renon, ač to tak nevypadalo, byla celou dobu vzhůru a přiskočila rychle k posteli své kamarádky, která stále něco mumlala rusky a pustila se do jejího buzení. 

,,Eh, co? Co se... děje?" zeptala se Cadenc, když se konečně probrala a všimla si, že většina obyvatelek pokoje na ní nechápavě a doslova vyděšeně hledí. 

,,Jdeme za Iris," nařídila jí hned modrovlasá Renon a popadla Cadenc za ruku, která se nechápavě, ale přes to rychle vysoukala z postele, obula si boty a zamířila za Renon. 

Cadenc nevěděla, kde má Iris pokoj, ale nebylo ho ani potřeba hledat - narazily na ní, když obcházela hrad a hledala narušitele nočního klidu, kterými teď Renon s Cadenc byly.

,,Holky? Proč nespíte? Budu muset - "

,,Iris, holky z vyššího ročníku se pokusili proklít nějaké věci Cadenc," přerušila jí Renon a tentokrát už Cadenc vnímala a chápala co se stalo. Iris mlčela a pak jen s vážností v hlase pronesla:,,Jdeme za ředitelkou," a tak šly. Po cestě ještě potkaly Severuse a když ho Cadenc v měsíčním svitu uviděla, byla si jistá, že tentokrát jí srdce vážně vyskočí z hrudi. 

Působil tak tajemně, mysticky, přitažlivě.. a při tom na něm bylo něco nebezpečného, zmijozelského.. Ano, ale lákalo jí to. Tohle nebezpečí v podobě Severuse Snapea jí bude lákat vždycky.

,,Co se stalo?" zeptal se Iris, protože mu bylo jasné, že si dívky nevede směrem k ředitelně jen tak.

,,Měla jsem pravdu! Vaši žáci se dneska vloupali na havraspárskou kolej!" obviňovala Iris profesora lektvarů, ale hned se do toho vložila Renon.

,,To nebyli zmijozelští, ale havraspárští! Znám jejich jména a pamatuju si kdo to byl a viděly je i holky u nás v pokoji," ujala se vysvětlování Renon. Cadenc se cítila v celku trapně, že tam stála jako tvrdé y a nevěděla co dělat, či říct.

,,Ah.." Iris, jakoby někdo ukradl vítr z plachet a tak se omluvně podívala na Severuse.

,,Promiňte, Severusi," Severus si jen odfrkl a podíval se na dívky.

,,Je to všechno? Nebo budete dál narušovat noční klid?" Cadenc se chtěla otočit a odejít, ale Renon jí zastavila. Vypadala, že chce něco říct, ale.. asi se bála. Byla vyděšená, to Cadenc poznala. 

,,Cadenc, ona... mumlala něco v neznámém jazyce.. seděla ve snu a mumlala," chodbou se rozléhal její tichý hlas a Cadenc z toho projela husí kůže. Iris se teď dívala vyděšeně na obě dívky, zvlášť ještě víc vyděšeněji na Cadenc. 

,,A-ale já o ničem nevím!" začala se Cadenc hájit a pozvedla ruce v náznak, že je absolutně nevinná. 

,,Jsem si vědom tohoto jevu," oznámil dívkám Severus a tím tak všechny uklidnil, zároveň ale trošku uvedl do rozpaků.

,,Přece jsem s profesorem měsíc bydlela!" připomněla to Iris a Renon Cadenc, ale ty byly zmatenější jen víc. Cadenc teď taky byla úplně v rozpacích a plácla se do čela.,,Že jsem něco vůbec říkala.." zamumlala a zakývala hlavou.

,,Každopádně, vy, slečno Eunová, se vraťte zpátky na kolej a vy, Iris, běžte už spát. Já odvedu slečnu Jameovou na ošetřovnu, aby jí madam Pomfreyová dala Bezesný spánek," Iris se chvíli nejistě dívala z Severuse na Cadenc, ale nakonec tedy šla a rozhodla se odvést na kolej i Renon, která taky chvíli vypadala nejistě. 

Teprve pak to Cadenc došlo - ona teď, uprostřed noci, bude sama s profesorem, do kterého je zamilovaná?! Líce jí zrudly a snažila se jejich barvu skrýt v šeru chodby.

,,Následujte mě," nařídil jí sytým barytonem Severus a tak tedy za nim zcela skromně zamířila. Jenže.. oni nešli směrem k ošetřovně, nýbrž do sklepení.

,,Em, pane profesore, ošetřovna je jiným směrem," Možná se v tom šeru Severus trošku ztratil a tak nevěděl kde je ošetřovna? Blbost, byl jeden z profesorů, kdo znal hrad nejlíp. 

,,Jsem si toho vědom, slečno Jameová,"zněla jeho odpověď.

... Tak proč jdou tedy do sklepení?!