Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXIV. - Noční můra

Cadenc se dívala překvapeně na svého profesora. Svět okolo nich zarytě mlčel a kdyby se na Snapeův stůl neposadil Bubo, asi by na něj dál Cadenc překvapeně koukala.

,,Vy jste byl profesorem obrany?" zeptala se ho, jakoby ho před tím neslyšela a kdyby mohla, tak by se z toho šoku pravděpodobně posadila.

,,Slyšela jste dobře," Snape vypadal v celku v pořádku a dívka teď neměla ponětí, jestli to vůbec opravdu bylo nějaké prokletí, když je před ní živ a zdráv profesor lektvarů.

,,A povíte mi prosím podrobnosti?" poprosila ho a snažila se konečně tvářit tak, jak se patří. Snape se na ní chvíli díval, přeměřoval si jí pohledem, až z toho měla Cadenc mráz po zádech, ale pohled mu stejně opětovala.

,,Dnes ne, je na čase, abyste šla na svojí kolej, než z toho budete mít problémy," samozřejmě, že Cadenc chtěla protestovat, ale Snape měl pravdu. Mohla by mít kvůli tomu problémy.

,,A kdy se budu moct stavit?" zeptala se před odchodem a smaragdové oči se setkaly s těmi temnými, ve kterých něco nepatrně problesklo.

,,O víkendu," Cadenc zase chtěla něco říct, ale nakonec odešla. Měla tolik otázek! Ostatně stejně tak jako profesor lektvarů.

,,Kam jsi šla?" zeptala se jí Renon, když Cadenc konečně dorazila do společenské místnosti Havraspáru, kde stále ještě bylo několik studentů, kteří se po dlouhých prázdninách konečně mohli popovídat o svých zážitcích.

,,Byla jsem za profesorem Snapem, doufala jsem, že mě odvede za ředitelkou, abych zjistila něco o prokletí profesorů obrany," dívky se zatím posadily do svých oblíbených křesel, protože před večerkou ještě měly čas si popovídat.

,,A proč zrovna za ním? Proč jsi třeba nešla za Iris?" Pro Cadenc to přišlo jako stupidní otázka, ale s klidem kamarádce odpověděla:,,Snape je přece ředitel koleje, takže má k ředitelce blíž. K tomu ani nevím kde má Kratiknot kabinet a taky bych mu jinak musela povědět, proč potřebuju vidět ředitelku, což by bylo komplikované. No a Iris není ředitelka naší koleje," pokrčila rameny a pak hned dodala:,,A Snape řekl, že dříve byl profesorem Obrany a domluvili jsme se, že mi o víkendu poví podrobnosti,"

,,Snape? Opravdu? Tak to jsem nevěděla!" tohle evidentně Renon překvapilo nejvíc a Cadenc se tomu ani nedivila. Samotnou jí to dost překvapilo. Jen Bubo se jako vždy zdál zcela v pohodě.

Někde po desáté se dívky konečně odebraly do postelí a hned jak Cadenc zakouzlila tišící kouzlo, spočinula pohledem na Bubovi.

,,Proč vidím testrály?" zetpala se ho ihned a Bubo si nervozně poposedl.

,,Cadenc, to já ti bohužel pro zatím nemůžu říct," vymlouval se Bubo, ale Cadenc taková odpověď netěšila.

,,Proč mi to nemůžeš říct?" koukla na něj doslova raněně a věděla, že to na Buba zabere. Nebo taky ne a tohle byla ta druhá situace.

,,Dozvíš se většinu věcí časem. Cadenc, prosím, víš, že od tebe nechci zase na den zmizet, nenuť mě to dělat," prosil jí Bubo a Cadenc se zatvářila ještě víc zraněněji. Tohle přece bylo tak důležité! Proč jí to pro Merlina nechtěl povědět!? Copak mohla být později lepší doba? Takhle si už nemůže být jistá ani ohledně sebe.

,,Vím, že jsi zmatená, ale prosím, pochop, že ti to povědět nemůžu. Slibuju, že o Vánocích se to dozvíš," Bubo věděl, že aspoň tohle malou Cadenc prozatím uklidní a ona hned vypadala klidněji. V tomhle mu může důvěřovat, Bubo jí nikdy nezklamal, co se týče slibů.

,,Dobře tedy," svolila nakonec. Položila se na postel a pronesla známou inkatraci poslední naděje a z hůlky začaly tryskat hvězdičky. Pro dnešek už byla unavená, ani s Bubem, který se zdál pořád posmutněle z té celé situace, se už ani moc nebavila a tak její vička poklesla a ona se ponořila do hlubokého spánku.

Temná noc či den? Nejisté. Všude černé mraky, blesky, je slyšet hrom. Všude řádí chaos a zkáza, je slyšet křik a naříkání. Mnozí volají jakési jméno, nad kterým se černovlasá dívka jen smála a říkala si: Ano, to je moje jméno! S nikým ale neměla slitování. Černé vlasy jí vlály ve větru, ona šla - tak nebezpečná, tak krásná. Čistá smrt jako v jejích očích. Na rameni jí spočívá černý havran, podobající se samotné smrti a okolo nich létali další a všude mozkomoři...

Cadenc se probudila s hlubokým nádechem a prudce se posadila. Pot jí stékal po tváři a ona se snažila popadnout dech. Chtěla běžet, utéct pryč, za Iris! Vstala z postele, obula si na bosé nohy boty a vyběhla do chodeb hradu. Nevěděla kam běží, nevěděla, kde hledat Iris, nevěděla nic! Snažila se někoho najít, zdi ji děsily, všechno jí děsilo a když zahřměl v dálce hrom, dívka zavřískala a snesla se k zemi. Omdlela.

,,...Co dělala...?... Našel.... U Merlina.... Strach....." Cadenc nemohla pochytit všechna slova, ale cítila, že se probouzí. Kde byla, to nevěděla, nepamatovala si, co se vlastně minulou noc stalo.

,,Cadenc? Cadenc!" uslyšela dívka známý hlas a trošku víc otevřela oči. Skláněla se nad ní nějaká dívka a lehce jí šimrala konečky svých vlasů. Když konečně zaostřila, uviděla, že je to Iris.

,,Iris.." tiše pronesla jméno své profesorky a víc zamžourala, aby viděl líp. Byla na ošetřovně a za okny byla stále noc. U postele stála Iris, Snape a madam Pomfreyová, která připravovala několik lektvarů a dávala je na stolek vedle postele Cadenc.

,,Cadenc, co se stalo?" zeptala se jí hned Iris a dívka měla chuť se otočit zády, což ale neudělala.

,,Nevím, nic si nepamatuju," pronesla a protřela si oči, aby se pak mohla posadit.,,Asi to byla noční můra," dodala zamyšleně a znovu si oči promnula.

,,Poppy, myslím si, že by Cadenc měla začít užívat občas Bezesný spánek. Nočními můrami trpí ještě od prvního ročníku," informovala Iris lékouzelnici a Snape se ihned zamračil.

,,Bezesný spánek je návykový. Dával jsem slečně Jameové Hluboký spánek," nepotěšeně si překřížil ruce na hrudi.

,,Nemyslíte si ale pak, že bude mít spánek o to hlubší a tím pádem i noční můry?" začala se s ním dohadovat Iris a Cadenc potlačovala vlnu smíchu. Dělali si o ní takovou starost. Brzy je ale zastavila madam Pomfreyová se slovy, že ona je tu lékouzelnice, takže ona bude určovat, jaké lektvary si Cadenc bude pít. Pro dnešní noc se rozhodla, že si Cadenc nechá na ošetřovně a po té, co profesoři opustili ošetřovnu, se Cadenc po dávce Bezesného spánku ponořila do světa snů.

Severus Snape mezi tím kráčel chodbami a byl v celku naštvaný. Né na svojí kolegyni Iris, spíš víc na sebe. Vždyť bylo jasné, že Cadenc je arogantnější a sobečtější jak Potter! Vzápětí se ale přinutil ke klidu. Dokud neví nic podrobně o té dívce, nemůže soudit. Ano, věděl, že to nemá nejlíp s rodinou, ale Potter to měl horší. Ovšem, opravdu to tak bylo? Tohle byla nesmyslná ztráta času. Snape u pomalu počítal dny do vánočních prázdnin, kdy jim věrný Patron malé slečny má povědět pravdu.