Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola VI. - Havraspár

Cadenc netrpělivě čekala na konec týdne, kdy se pak v neděli měla přesunout na Havraspárskou kolej. Měla pocit, jakoby si všechny mrzimorské spíš znepřátelila. I teď o ní dál chodili pomluvy a hlavně se školou rozneslo to, že měla stuhu zmijozelské barvy. Začaly o ní dokonce kolovat takové věci, že je vlastně doopravdy ve Zmijozelu, jen oblafla Moudrý klobouk a jinak byla rozřazená někdy dřív; že je příbuznou Mistra lektvarů nebo například i to, že je tu schválně pro to, aby měl Snape další důvody strhávat body. Každopádně, teď se na Cadenc dívala většina studentů s podezíravým výrazem a dívka byla vděčná za svého sovího přítele.

V neděli přímo chvátala pryč z Mrzimorské koleje a když se dveře (respektive obraz) otevřeli, čekala na ní už známá usmívající se dívka z Havraspáru.

,,Cadenc!" zaradovala se a hned se hrnula k drobné dívce, aby jí pomohla s věcmi.

,,Iris, to nemusíš -" chtěla namítnout Cadenc, ale Iris jí ihned odbyla.

,,Ale šuš, nemůžu tě nechat, aby jsi nosila tak těžké věci a k tomu, do Havraspárské věže je to daleko, takže by jsi byla brzy unavená," Cadenc tedy nakonec souhlasila s tím, že jí Iris pomůže.

,,Tak co? Jak dopadly poslední dva dny v Mrzimoru?" zeptala se jí Iris a Cadenc sklopila pohled na kamennou podlahu a chladným hlasem pronesla:,,Sama jsi slyšela, jaké věci o mně kolují," Iris se ale pobaveně zasmála a její zvonivý smích se odrážel od hradních stěn.

,,Myslíš, že já něčemu takovému uvěřím? Musíme se poznat líp, Cadenc," oříškové oči na chvíli pohlédly do těch zelených.,,Pak pochopíš, že já sázím hlavně na své zkušenosti," Cadenc se dokonce i usmála. Podle ní to byl správný přístup - neposlouchat pomluvy, protože ty kolikrát nenesly v sobě žádnou špetku pravdy. Vždycky bylo lepší dbát na zkušenosti. Cadenc měla zkušenosti z minulosti, co se týče pomluv a věděla, že to, čemu lidi nerozumí, toho se nejčastěji bojí nebo to nesnáší a bylo to tak - někteří se Cadenc báli, jiní zase pomlouvali. Nikdo jí ale nebyl ochotný šikanovat, všichni si mysleli, že je prokletá, ale tady... Cadenc se zarazila. Nevěděla vlastně jestli jí nezačnou šikanovat, ale zahnala ty myšlenky stranou. Pro jistotu nechtěla o něčem takovém přemýšlet a Bubo se z těchto myšlenek na jejím rameně zachvěl.

,,Copak je?" Iris se obrátila na Buba a ten jen něco zahoukal, čemuž Iris nemohla rozumět a tak se obrátila na překladatelku.

,,Nic, nic," Cadenc nevěděla, jestli by mohla Iris povědět o svých pocitech a myšlenkách a nakonec se radši pro jistotu rozhodla mlčet.,,Jen je unavený," vymýšlela si Cadenc a Bubo zahoukal spíš víc pobaveně:,,Lhářko,"

,,Jsem si jistá, že i ty musíš být unavená, když neustále udržuješ Patrona u sebe," poznamenala Cadenc, když došli k pohyblivému schodišti.

,,Ani ne, dělám to od mala a vlastně ani nic nemusím dělat," vysvětlila jí Cadenc a všimla si překvapeného pohledu Iris.

,,Já sama jsem se poměrně nedávno naučila vykouzlit Patrona a je to pro mě ještě těžké a kolikrát vysilující, takže ti skládám poklonu," Cadenc byla dotčena její pochvalou, ale ihned se tomu začala protivit.

,,Nemusíš, pro mě je to jako..um, jako sníst jablko," Iris se jejímu přirovnání zasmála a i Cadenc se nepatrně usmála.

,,Promiň, člověk mě snadno rozesměje," řekla, když se uklidnila - zrovna dorazily ke dveřím, kde bylo na rozdíl od koleje Mrzimoru, klepadlo v podobě havrana. Iris jím zaklepala a havran najednou jakoby ožil a promluvil:,,Přijde zítra?" Cadenc se zamračila nad otázkou a Iris se na ní podívala.