Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LXXXII. - Zasvěcení

Severus a Iris se v tu noc dohodli, že další den svolají několik členů řádu a zasvětí je do proroctví, aby byli ve střehu. Zároveň se všichni domluví, jak budou s havraspárkou, která teď představovala nebezpečí, postupovat. No a také si promluví o tom, co všechno vlastně ví. A zatímco všichni poklidně spali, Cadenc byla v Tajemné komnatě a studovala dál černou magii z knih, které měla k dispozici ještě od dob Salazara Zmijozela. 

Další den se zdálo, že začal zcela v pořádku. Nikdo o nočním výletu Cadenc nevěděl, stejně tak jako o schůzce Severuse a Iris (tedy, kromě Gabriela, Michaela a Renon) a o tom, co se odehrálo chvilku po večeři ve Velké síni. Na příchod Cadenc si ale všichni pamatovali a jen tak nezapomenou a hlavně - nikdo s ní nechtěl mít nic společného, všichni se jí báli - vyhýbali se jí, mlčeli nebo si šeptali, když procházela kolem, nedívali se jí do očí. Zkrátka, strach byl cítit na každém kroku a profesorům se to nelíbilo, zvlášť ve výuce. Ano, sice bylo ticho jako v hrobě Albuse Brumbála, ale to ticho spíš připomínalo ticho před bouří a to byla ta nejnepříjemnější část. 

Nakonec to byla právě třetí hodina magických run, kdy se Cadenc jakýmsi způsobem podařilo rozbrečet profesorku, ale měla tak dobré argumenty, že nikdo nakonec nebyl schopný říct, jestli má pravdu Cadenc nebo profesorka run. Stejně si ale Cadenc McGonagallová vyzvala k sobě, z čehož vznikla další chladná hádka, kde vítězkou z kabinetu ředitelky odcházela Cadenc, zanechav McGonagallovou společně s portréty v naprosté nechápavosti a zmatení. Iris i Severusovi se doneslo, co se stalo a stejně tak se to dozvěděli i Gabriel s Michaelem, kterým to pověděla Renon. Snažila se nějak s Cadenc celou tu dobu promluvit, ale nebylo jí to nic platné - Cadenc jí s nezájmem ignorovala a věnovala se svým věcem. 

Když už konečně vyučování skončilo, svolal Severus řád a přesněji - McGonagallovou, Brumbála, Harryho, Ginny, Hermionu, Rona a Pastorka. Zavolali také trojici přátel Cadenc, i když členové nebyli a i když byl Severus od začátku proti a později i Iris, McGonagallová si stála za tím, že zrovna oni a především Renon, jsou nyní Cadenc nejblíž ze všech. Iris jim tedy pověděla o proroctví a o snech Cadenc, zatímco Renon ostatním pověděla o tom, jak se Cadenc k nim po večeři chovala, čímž byl Severus překvapen, protože nečekal, že se Cadenc tak rychle otočí zády ke svým přátelům, i když.. co on vlastně věděl? Možná vzdalování Cadenc od Renon, Michaela a Gabriela začalo dřív a jenom si toho nevšiml. 

,,Vidím, že situace je velice napjatá, ale když si vzpomenu na slova Patrona slečny Jameové, musím jedině říct, že je potřeba, aby na sebe to nejtěžší břímě vzal znovu Severus," nikdo nic nenamítal a Severusovi bylo jasné, že musí opravit své minulé chyby a možná konečně se zbaví i samotné viny. Zároveň ho ale neuvěřitelně štvalo, že prostě jiná cesta není. 

,,Pane, dovolte mi Severusovi pomoct. S Cadenc jsem si velmi blízká a nechci ho v tom nechávat samotného," hned se ujala slova Iris a začala Brumbála prosit. 

,,I já chci pomoct! Díky Cadenc jsem poznala co znamená být silnou a nehodlám jí jen tak nechávat, nehledě na všechno, co mezi námi bylo!" zapojila se Renon. 

,,Já a Ginn taky pomůžeme! Je pro nás skoro jako dcera a nehodláme jen tak stát stranou!" bylo to.. překvapující, kolik lidí chtělo dívce pomoct. Hlavně Severus se divil. Myslel si, že na všechno bude za své hříchy sám.. Ne, tohle nebylo správné. 

,,Pomoc nepříjmám!" hnedka zaprotestoval profesor a ostatní na něj nechápavě pohlédli, zvlášť ti, co se nabídli s pomocí. ,,Zvládnu to sám a od vás všech mi postačí jenom informace! Nic víc nepotřebuju!" Brumbál posmutněle povzdechl a profesorovi bylo jasné, že se mu takováto situace nezamlouvá. Profesor lektvarů vždycky dělal všechno radši sám - bydlel sám, opravoval písemky sám, nakupoval sám, vařil lektvary sám, byl sám, ale... pak se všechno změnilo kvůli jedné černovlasé čarodějce s očima barvy smaragdu a úsměvem, který by donutil všechny luční květy rozkvést. Znovu se v jeho hrudi ozval známý stesk po havraspárce. Po takové, kterou znal. A pokud jí chce ještě jednou takovou znovu vidět, musí jí pomoct a musí s tím něco dělat! Ale udělá to sám. 

A tak se řád rozešel s tím, že měli být na pozoru, měli se informovat, ale především měli v případě nutnosti, informovat Sevruse, který se bude snažit jakýmsi způsobem zjistit možnost, jak Cadenc pomoct. Znovu se ujistil v tom, že nechce používat magii ani lektvary. Neustále měl na paměti to, jak je Cadenc mocná a rozhodl se, že kouzlo Legilimens použije jenom v případě nejvyšší nutnosti. 

V ten večer nařídil havraspárce, aby za ním přišla a když se klepání ozvalo půl hodiny před stanoveným časem, byl profesor zaskočený. Jenže to byla Iris, která se tvářila zcela odhodlaně a vypadalo to, že u něj evidentně zůstane po dobu, co tu Cadenc bude. Mistr lektvarů se snažil mladou profesorku přemluvit, ale nevyšlo to. 

,,Severusi, pochop, že je pro mě jako dcera! Nehodlám stát stranou! Jsem si jistá, že jí nějak pomoct můžu!" a jelikož si žena stála pevně za svým, rozhodl se tedy Severus (i přes to, že tak moc nechtěl), že tedy Iris může zůstat. 

Cadenc šla chladnou chodbou do sklepení. Vnitřní svět zamrzl, byl studený jako led samotný a ona spokojená, ledově klidná. Zároveň přemýšlela s čím se asi setká, co jí čeká, ale nic jí nevyvádělo z míry. Její zloba sílila, bylo málo pravděpodobné, že by se její pocity, které tak usilovně skrývala, vyrvali na svobodu. Chvilku ještě tu zábavnou hru bude hrát a už jí bude mít dost, tak začne ta její. 

,,Dobrý večer, profesore. Vám také, profesorko," Cadenc akorát nečekala, že narazí i na Iris. Myslela si, že bude mluvit pouze se Severusem, ale tak přítomnost profesorky Obrany jí neviděla. Naopak - jenom díky její přítomnosti zloba uvnitř ní sílila, stejně jako její síla a to se hodilo. 

,,Formálnosti stranou, Cadenc. Kde jsi celou tu dobu byla?! Víš jaké -" začal profesor lektvarů naštvaně svůj proslov, ale Iris ho hned zastavila.

,,Severusi!" oba se na profesorku podívali. ,,Klid, ano? Takhle se nikam nedostaneme," Iris vstala ze svého místa a s mateřským úsměvem objala Cadenc. ,,Chyběla jsi mi, Cadenc. Všichni si dělali velké starosti a.. rádi bychom věděli, kde jsi byla," Iris popravdě vůbec stěží mluvila, protože měla pocit, že objímá.. někoho mrtvého. Tělo Cadenc sice bylo teplé, ale dívka její objetí neopětovala a tvářila se naprosto nečitelně, oči vyhaslé, smaragdy nezářili.

,,Nepodstatná informace, drahá Iris. Není snad důležitější, že jsem tu?" pozvedla jedno obočí a pousmála se, jenomže ani ten úsměv nehřál u srdce jako kdysi. Profesorka se nejistě podívala na šedý vlas Cadenc a dotkla se ho. Cadenc ale ucukla a chytla mladou profesorku za zápěstí, což donutilo Severuse udělat krok směrem k dívkám, pokud bude potřeba zasáhnout. ,,Nedotýkej se mě, pokud nebudeš mít mé povolení," tiše a nebezpečně pronesla a pustila ruku Iris, která byla naprosto v šoku a udělala krok zpátky. 

,,Promiň mi to, jenom.. co-co se s tebou stalo?" Iris bylo jasné, že jí pravděpodobně dívka neodpoví, ale potřebovala se zeptat. Potřebovala aspoň nějaký záchytný bod, nějakou naději, najít nějakou skulinku pocitů, na kterých by se mohla soustředit, jenomže Cadenc věděla své a věděla, čeho chce Iris dosáhnout. 

,,Nic zvláštního, Iris. Ani nic, co by stálo za řeč," odpověděla a usmála se, jenomže to nic neměnilo a Severusovi se tahle situace pochopitelně taktéž nelíbila. 

,,Septimo," Cadenc zamrazilo a úsměv jí zmizel ze rtů. Kabinet se ponořil do ticha a rázem jakoby v něm přestalo panovat napětí. 

,,Severusi, já.. nevím, co je -" další slova jí přestali vycházet z úst. Ani se na něj nestihla podívat a už před nimi zase stála ta Cadenc, která sem přišla. ,,Nevím, co je tak lákavého na tom říkat mé pravé jméno, ale myslím si, že.. bych si ho mohla brzy změnit, hm?" A koukla mrtvýma očima nejprve na profesora a po té na Iris. ,,Ale nemyslím si, že tu jsem proto, abychom se bavili o mém pravém jménu. Hádám, že jsem už odpověděla na otázky, na které jste se mě chtěli zeptat a ještě jednou podotknu, že jsem tady, jsem v pořádku, zdravá a živá a není potřeba říkat, kdo jsem byla," dívka lhostejně pokrčila rameny. ,,Takže si myslím, že teď půjdu na kolej, abych se nachystala do postele," Cadenc se otočila a zamířila ke dveřím, ale s rukou na klice se pak zastavila a otočila se čelem k profesorům. ,,A ještě - v tomhle roce se budu pečlivě připravovat na zkoušky NKÚ, takže ti, Severusi, nebudu pomáhat s lektvary," dívka se tiše zasmála a s popřáním dobré noci opustila kabinet, kdy ještě po tom bylo slyšet, jak se směje. Zanechala Iris vyděšenou, Severuse v šoku. Nic z toho, co se tu odehrálo nesvědčilo nic dobrého.