Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XLVIII. - Nový domov

,,Vítej u mě doma," byla první slova Harryho, když vpouštěl Cadenc do svého domu. Dívka vešla dovnitř a společně s Bubem se začali okolo sebe nadšeně rozhlížet. Právě stáli v předsíni a zpoza rohu, kde pravděpodobně byla kuchyň či obývák se objevila dívka, která byla asi o trošku starší než Iris. Tvář jí pokrývalo nespočet drobných pih a zrzavé - skoro ohnivé vlasy měla až někam po pas. Očí jí zářily světle hnědou barvou a byla asi ráda, že Cadenc poznává. Cadenc si totiž nebyla jistá, jestli radši vidí Harryho nebo jí, ale bez tak Harryho - byl to přece její manžel. 

,,Ahoj, Cadenc, jsem Ginevra, ale říkej mi Ginny," rudovláska natáhla ke Cadenc svojí ruku a černovláska si všimla, že má Ginny v celku vypracovanou postavu. Ginny si všimla, jak si jí Cadenc prohlíží a zasmála se. 

,,Hraju profesionálně famfrpál, tak jsem trošku.. eh, pevnější," Cadenc se jí podívala do obličeje a smaragdové oči jí přímo zářily.

,,Že mě s Harrym naučíte hrát famfrpál?!" vyhrkla na ní a když jí došlo, co řekla, praštila se do čela. Jasně - první věc, kterou řekne, je prosba, aby jí naučily hrát famfrpál. Copak jim nemohla nejprve třeba pochválit dům? Ale za svá slova se ihned omluvila.,,Pardon, famfrpál se mi hrozně líbí tak.. jsem se trošku nechala unést.. Jsem Cadenc Jameová. Pravým jménem Septima Owelová," představila se jí Cadenc a potřásla si s mladou ženou rukama. 

,,Těší mě, Cadenc," usmála se na ní vřele Ginny.,,Nebo ti mám říkat Septimo?" dotázala se jí Ginny, když se ode dveří ozvalo zakašlání.

,,Omlouvám se, že vás vyrušuju při vašem zdlouhavém seznámení, ale myslím, že bychom Cadenc mohli ukázat její pokoj a pak i dům, nemyslíš, Ginny?" Ginny chvíli přemýšlela, asi o tom, jestli Cadenc už nachystala pokoj, když pak řekla:,,Ah, ano! Určitě! Pojď za mnou, Cadenc," Ginny pobídla dívku, aby přešli ke schodům. 

Zatímco se zvedali po schodech, Cadenc oceňovala nejen to, jak je zařízený dům, ale také to, že Ginny nezůstala zírat na Buba. Harry jí pravděpodobně pořádně upozornil. Né,  že by to Cadenc nějak hodně vadilo; je možné, že by se to třeba nelíbilo Bubovi. 

Její pokoj se ukázal velice prostorný s velkým psacím stolem, kde byly čtyři šuplíky; velkou bílou skříní, zrcadlem se zlatým rámem, velkým křišťálovým oknem s nádhernými pozlacenými závěsy, huňatým kobercem před postelí no a samozřejmě postel - velká, určitě měkká s nadýchanými polštáři a peřinou. 

,,Nevíme, co máš přesně ráda, jaké barvy a tak, tak jsme ti to zařídili tak trošku neutrálně," z tónu Ginny se zdálo, jako by se za toto zařízení trošku styděla, ale Cadenc na ní koukla, v očích záře.

,,Děláte si srandu?! Tohle je úžasný!" radovala se dívka a rozběhla se k psacímu stolu, kde měla srovnané potřeby na kreslení a malování. Nad psacím stolem si všimla, že jsou tři poličky, kde stáli její knihy a několik dalších.

,,Vy jste mi koupili knihy?" bříšky prstů přejela po knihách a vlna radosti se v ní zvedala, když myslela na to, že si je všechny přečte.

,,A nejen to," řekl Harry a Cadenc se podívala na mladý pár.

,,Ještě jsme pro tebe koupili stojan na malování a pro Buba bidýlko," řekla Ginny a Cadenc se začala nechápavě rozhlížet. Nikde tu bidýlko ani stojan neviděla.

,,Oh, počkej chvíli," vzpomněla si nečekaně Ginny a vytáhla svojí hůlku. Když jí mávla, rozletěla se po pokoji její magie a u okna se objevilo bílé bidýlko s ornamenty popínavé rostliny a hned naproti zase stojan pro malování obrazů. Cadenc to všechno sledovala s otevřenou pusou. Tolik radosti snad necítila nikdy předtím.

,,Kouzlo neviditelnosti," pokrčila rameny Ginny.,,Zapomněla jsem na něj," nervozně se zasmála a Harry jí políbil na spánek. Cadenc je ale nevnímala. Přešla ke stojanu, hladila to dřevo a uchváceně pozorovala zlaté šroubky, kterými si mohla nastavit velikost stojanu nebo ho přizpůsobit podle obrazu. Bubo si mezi tím přesedl na bidýlko a spokojeně se zavrtěl. Vypadalo to, jakoby se usmíval. 

Po tvářích Cadenc se ale začalo něco mokrého dělat cestu. Byly to slzy. Překvapeně se jich dotkla a uvědomila si, že pláče štěstím. 

,,Cadenc? Copak se stalo?" Harry spolu s Ginny k ní přiběhli a každý jí z jedné strany objal. Cadenc začala vzlykat ještě víc, ale jen kvůli tomu, že byla tak strašně šťastná! Ani její nepraví rodiče pro ní nikdy neudělali za jeden den tolik. Ano, sice jí kupovali všechno podle potřeby, ale... ve srovnání s tímhle vším to bylo nic. Cadenc klidně byla ochotná vyměnit všechny ty věci za kapku rodičovské lásky, která jí tak chyběla a kterou tolik potřebovala a teď... poprvé v životě měla pocit, že není nežádaná a nepotřebná dcera. I když Harry byl jen její vzdálený příbuzný, už jen za tohle byla osudu vděčná - byla mu vděčná, že jí ukázal pravdu. 

Od toho dne začaly prázdniny ubíhat, jakoby ubíhal jeden den. Bylo toho tolik! 

Harry s Ginny začali učit hrát Cadenc famfrpál a oba přiznali, že dívka k němu má talent a smaosebou na chytače. Cadenc pokaždé rychle našla zlatonku, kterou Harry dostal od Brumbála po jeho smrti. Cadenc byla malým zlatým míčkem uchvácena - byl tak kouzelný a zdálo, se, že ovládá svým vlastním rozumem! Byl tam mrštný a rychlý a zároveň si pokaždé pamatoval, že jeho pravým majitelem je Harry. 

Kromě hraní famfrpálu se Cadenc věnovala tvorbě. O prázdninách nakreslila portrét Harryho s Ginny, pak nakreslila další obraz pro Renon a pro jistotu poprosila Harryho, aby ho pojistil nějakým ochranným kouzlem před Celeste. Jinak také nakreslila portrét Buba, jelikož když odpočíval, seděl na bidýlku  a tak se stal dokonalým modelem pro dívku. 

Dále tu pak bylo čtení knih po večerech a ve stínu ovocného stromu, které jí Ginny s Harrym pořídili. Hlavně se jí strašně zalíbil Malý princ, i když její nejoblíbenější sbírkou knih zůstávala Řada nešťastných příhod. 

Také se při jednom z večerů setkala s nejlepšími přáteli Harryho - Hermionou a Ronaldem. Ronald jí řekl, aby mu říkala Ron a je to vlastně bratr Ginny (i když to by Cadenc došlo, i kdyby jí to neřekl). Hermiona se ukázala jako strašně chytrá a vzdělaná čarodějka a Cadenc si jí hned oblíbila. Trošku jí připomínala Iris, ale přeci jen - místo Iris v srdci Cadenc nikdo nezamění. Malou dívku ale trošku naštvalo, jak se u večeře pak dospělí bavili o profesoru lektvarů a dokonce se ho i zastala, čímž Rona hodně překvapila. Pak její řeč ale podpořil i Harry, který řekl, že se Snape v celku dost změnil a Cadenc se pousmála. Už se těšila, až lektvaristu uvidí.

A pak tu byli výlety do Londýna, kde Cadenc občas nakupovali i nové oblečení. Nejprve se cítila strašně nesvá, jelikož vlastně kupovali oblečení za peníze Harryho a Ginny, ale po té, co jí Harry s Ginny ujistili, že je přeci pod jejich dohledem a že se už k Jameům nevrátí, trošku se uvolnila, i když jí to občas stále tížilo. 

Občas se dívka  po nocích probouzela z noční můry, ale věděla, že to není ta, které se tak bojí. Pak trávila noci přemýšlením nad tím, proč se jí noční můry, nehledě na to, že před spaním kouzlila Postremum spas, stejně zdají, ale nic jí nenapadalo. Možná i tyto sny něco znamenaly a byly svým smyslem silnější než kouzlo Poslední naděje, ale copak můžou být noční můry o Jameových, jejích přátelích, o ní samé a o apokalypse silnější než tak mocné kouzlo? Evidentně ano. Každopádně s tím moc dělat nemohla, jen zkoušet občas dál brát Bezesný spánek, i když jí občas ani nepomohl. 

Takhle uběhl první měsíc a na prahu domu, kde právě přebývala Cadenc se objevil tradičně oděný v černém Severus Snape, aby si dívku vyzvedl a strávil s ní poslední měsíc prázdnin.