Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola IX. - Nebelvír

Nastala neděle a s ní i přechod do Nebelvírské koleje, kde se Cadenc rozhodla vydolovat nějakou informaci ohledně Chlapce, který přežil a zvítězil. Taky ale byla nucena opustit prostředí, na které si tolik za ten týden zvykla. Byla nucena opustit Renon a Iris u kterých nacházela podporu a jistotu.

Když na ní čekal nebelvírský prefekt, Renon, Iris a pár dalších lidí se s ní pro zatím rozloučilo a popřálo jí hodně štěstí. Ta kolej jí dost přirostla k srdci a to i nehledě na to, že většina jen v hloubi duše prahla po štěstí, které jim může dát. Každopádně, nevěděla, co má od nebelvírských očekávat, ale doufala, že to nebude takové jako u mrzimorských. Stále měla na paměti slova Iris a v momentech, kdy si myslela, že to bude hrozné a strašné, upírala své myšlenky ke vzpomínkám na dívčina slova.

V průběhu toho, co mířila s prefektem chodbou do další věže, o něco menší, než byla ta Havraspárská, prohodila s mladíkem jen pár slov. Mluvila chladně a prakticky jednoslovně a chlapce to možná mátlo, ale zkrátka neznal malou Cadenc příliš dobře - maskovala tak tím svojí nervozitu. Jen Bubo chápal její rozpolcenost a podporoval jí mírným klováním do tvářičky.

Stanuli před portrétem Buclaté dámy, která poprosila heslo a koutkem oka pozorovala černovlasou Cadenc s Bubem na rameni.

,,Muchomůrka," znělo heslo a prefekt jen pak o něčem poučil Cadenc, když se obraz odklonil a Nebelvírští pohlédli na dívenku, která se snažila skrýt své rozpaky za kamennou a nic neříkající tváří. Ten kdo ale k ní jako první přiběhl a vřele se s ní uvítal obětím, že z toho Cadenc skoro zrudla, byl právě mladý Nebelvír Michael.

,,Konečně jsi tady mezi námi!" zaradoval se místo pozdravu a Cadenc hned přiběhlo několik Nebelvírských. Někteří postávali stanou a sledovali dívku svými zamyšlenými nejistými pohledy, ale jiní se naopak hrnuli ke Cadenc, aby se s ní mohli pozdravit. Cadenc přímo zatoužila po tichém úkrytu v podobě výklenku ve společenské místnosti Havraspáru, ale teď byla nucena čelit realitě.

Studenty rozehnal až mladý prefekt, který Cadenc provázel, aby už se pomalu odebírali na kutě a tak se Cadenc ujalo několik prvaček, které jí odvedly do dívčích ložnic v podobě kruhového pokoje, kde měla Cadenc připravenou postel.

Zbytek večera dívky strávily bavením a úporně se do své konverzace snažily zatáhnout i Cadenc, která se spíš pro zatím věnovala dopisováním domácích úkolů a jen občas přikývla nebo něco řekla. V myšlenkách prosila Boha i Merlina, aby jí už dívky nepobízely k rozhovoru. Nevěděla dokonce, jestli by bylo lepší být ignorována Mrzimorskými než se snažit nebo být nucena se zapojit do konverzace. Přesněji, chyběly jí najednou ty tiché konverzace s Renon nebo Iris, které s nimi kolikrát vedla po nocích, ale byla ráda, že má u sebe svého věrného přítele.

Když už pro dnešek s úkoly skončila, v rychlosti popřála dívkám dobrou noc, zatáhla závěsy okolo své postele, zamumlala tišící kouzlo a mohla se konečně normálně pobavit s Bubem.

,,Ach, konečně klid," oddychla si a padla hlavou do nadýchaného polštáře. Bubo se načepýřil a pohodlně se usadil na posteli své majitelky.

,,Tolik pozornosti tě unavuje, že?" zeptal se s náznakem pobavení Bubo a Cadenc zcela vážně přikývla.

,,Jsem sice ráda, že se ke mě chovají mile, ale tohle je trošku moc," poznamenala Cadenc a přetočila se na bok, aby líp viděla na svého ptačího přítele.

,,Ale jsem ráda, že jsem tenhle týden v jedné koleji s Michaelem," dodala s lehce růžovými tvářemi, když si vzpomněla na vřelé obětí na uvítanou.,,A ještě je senzační, že budeme mít lektvary už ve středu!" našla Cadenc další důvod k radosti.,,Ale bude se Zmijozelem a bude tam Celeste - to je jediné, co se mi na tom nelíbí," nafoukla dívka mírně tvářičky nespokojeností a Bubo jí ukonejšil pohlazením po hlavě.