Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XLIV. - Šok

Po tom dni, kdy se konečně obě havraspárské dívky usmířily se už Cadenc žádné noční můry nezdály. Zatím, samozřejmě, Bubo věděl své. Ale stále se blížil den, kdy se Snape a Cadenc měli setkat s Harrym a pak společně všichni tři měli jet za rodiči Cadenc . Tedy, za jejími nevlastními rodiči, kteří celou od malé dívky skrývali pravdu.

Cadenc hodně nad Ericem a Serenou přemýšlela, co jí do života dali, co jí naučili a i když je měla ráda a vždycky se snažila být dokonalou dcerou, snažila se o to, aby na ní byli pyšní, aby s ní byli spokojení, ale evidentně toho vždycky bylo málo a nestačilo to. Nebo byla chyba jinde? To už Cadenc nevěděla.

Frustrace a smutek se ale nahrazovali pokaždé pocitem jakési výjimečnosti – konec konců, Cadenc je přeci vzdálená příbuzná jak Harryho, tak i Snapea – dvou lidí, který obdivoval celý kouzelnický svět. Dobře, Snapea možná zas až tak neobdivoval, ale za to Cadenc ano a lepší pocity ani neznala. Byla dítětem Fortuny a zároveň byla příbuznou tak významných lidí!

Jenže ani pocit výjimečnosti nestačil k tomu, aby plnohodnotně nahradil místo frustrace,smutku, nejistoty a zklamání sama ze sebe. Snape si toho samozřejmě všiml, ale nechával to zatím být, nechtěl to z dívky tahat. Rozhodl se spoléhat na svojí dokonalou dedukci. Samosebou o tom věděl i Bubo, ale ten ostatně vždycky věděl víc.

K velké smůle Cadenc, den D jednou nastat musel a nastal právě v sobotní lednový den, kdy se sešla s profesorem Snapem před hlavním vchodem a společně pak vykročili k ochranné bariéře, rozprostřené okolo celého pozemku Bradavic.

,,Co tedy povíte rodičům?" zeptal se jí Snape, když kráčeli k hlavní bráně a sníh jim tlumeně křupal pod nohama.

,,Nevím, rozhodnu se na místě," Cadenc se tomuto tématu pro zatím chtěla vyhnout. Nevěděla, co jí čeká, až dorazí domů a už vůbec nevěděla, jak budou reagovat její rodiče. Každopádně, odejít od nich, bylo nejlepším řešením, o tom nebyl pochyb.

V Prasinkách se tedy dvojice z bradavické školy sešla s Harrym a po upřesnění drobných detailů se společně všichni tři vydali do Walesu, kde Cadenc bydlela. Byl to pro ní nezvyk se vracet domů během školního roku. Měla pocit, jakoby jí právě ze školy vyhodili, ale tu představu ihned zahnala. Nic špatného přece neudělala, tak nemusí mít strach. Předně ale měla strach ze svých rodičů. Bylo to paradoxní – nikdy ji netýrali, nekřičeli na ní, nebili jí, ale... přeci jen měla strach. Měla strach z toho, že nebudou nic namítat a vyprovodí svojí dceru, i když nevlastní, pryč z domu a nebudou toho vůbec litovat. Ano, přesně tohodle se Cadenc nejvíc obávala.

Ke Cadenc cestovali Harry, Snape a dívenka přes letaxovou síť. S tou se Cadenc setkala poprvé a ještě jednou si ujasnila, že čarodějný typ teleportace je šílená věc, ale přeci jen se přežít dala. Takhle se aspoň rychle dostali na ulici (bydlel tu Harryho známý, který dovolil, aby se trojice přenesla do jeho krbu), kde se nacházel dům s bytem, v němž Cadenc bydlela.

S každým krokem se cítila čím dál tím víc nervóznější. V jednu chvíli se dokonce chtěla otočit a utéct pryč, ale místo toho jen nasadila kamennou masku na obličej a šla dál po boku Snapea a Harryho. Ona to zvládne, je přeci silná.

Severus si samozřejmě všiml nervozity mladé dívky, nedala se přehlédnout a zvlášť když chodila většinu posledních dnů před návštěvou rodičů s kamennou tváří, jakoby byla socha.

Dívku něco trápilo, ale on nevěděl co. Použít na ní Legilimens aniž by to věděla, nepřicházelo v úvahu – tak silná čarodějka jako ona by si toho zaručeně všimla, ale mohl to zkusit na Ericovi a Sereně. Jsou to přeci mudlové a ti si nic neuvědomí.

Profesor lektvarů si myslel, že Cadenc bydlí s rodiči v domě, tak jako většina kouzelníků či čarodějek z mudlovských rodin a zaskočilo ho, že bydlí v bytě. Místo představování bytu se ale lektvarista zaměřil na dívku po svém boku, která s každým krokem vypadala vyděšenější, zmatenější a nejistější. Copak se k ní rodiče chovají tak, jak se příbuzní chovali ke slavnému Potterovi? Iris se ale zmiňovala o jejích rodičích a ano, sice jimi byla lehce šokovaná, ale stejně se nebyli podobní příbuzným Pottera, natož otci Severuse.

Popravdě, Snape vlastně nevěděl co má očekávat. Hned na to mu došlo, že Cadenc to vlastně taky neví a kvůli tomu je vlastně vyděšená. Každopádně, když už tu jsou, nemůžou už pryč a ani Harry, ani Snape nebyli zbabělci. Cadenc ale taky ne, když v sobě měla vlastnosti všech čtyř kolejí.

Harry se ujal vedení a zaklepal na dveře od bytu. Ještě před tím, než vykročili na ulici si všichni tři změnili oblečení na mudlovské, aby vypadali přijatelně. Cadenc měla na sobě prakticky všechno stejné, ale místo hábitu měla na sobě sako s odznakem školy. Snape si teprve teď všiml, že má ve vlasech stužku v havraspárských barvách, kterou jí daroval na narozeniny a popravdě ho to i potěšilo.

On a Harry měli na sobě obleky. Tedy, Snape měl oblek jak se náleží – s kravatou, zaplý, uhlazený a upravený ve své oblíbené černé barvě samozřejmě a Harry kravatu neměl a horní knoflík u košile měl rozeplý, stejně jako knoflík u saka. Vypadal zkrátka jako normální mudla.

,,Dobrý den, paní Jameová," pozdravil jí Harry, když se ve dveřích objevila nevlastní matka Cadecn. Snape ihned zpozoroval, jak se Cadenc napjala a na chvíli dokonce zadržela dech. Stále ovšem zůstávala stát s kamennou tváří.

,,Cadenc něco provedla?" zeptala se hned místo pozdravu a přeměřovala si Harryho a Snapea. V obličeji, který byl pokrytý několika novými vráskami, se nezračilo nic než nezájem a znuděnost.

,,Em, ne, ale týká se to pravého původu Cadenc," tahle věta v paní Jameové aspoň vyvolala nějakou reakci, podle toho, jak se jí zablesklo v očích.

,,Můžeme dovnitř?" promluvil Snape svým chladným barytonem a oči všech přítomných spočinuly na něm.

,,Jistě," Serena je po chvíli tedy pustila dovnitř a všichni čtyři zamířili do kuchyně, kde Cadenc byla jen pár krát za celý svůj život.

Snape, díky svému dokonalému lektvarovému čichu pocítil zápach ethanolu. Skladáčka začala přijímat formu – mudlovští nevlastní rodiče byli alkoholici. K tomuto zápachu se ale po chvíli přidal i zápach kávy – zřejmě proto, aby přebíjel zápach alkoholu v domě. Severusovo myšlení začalo pracovat na plné obrátky – pokud Cadenc nebyla jejich pravou dcerou, chodil sem za nimi někdo ze sociálky (Snape měl tyhle a další věci nastudované) a bylo důležité, aby to tu vypadalo přijatelně. Proč ale chtěli, aby tu Cadenc byla? Ach, ano – peníze. Ve všem jsou vždycky ty mudlovské peníze. Jistě si brali odškodné nebo něco v tom smyslu za to, že se starají o cizí dítě, které vlastně ani nechtějí. O tom ale Cadenc evidentně nevěděla.

Serena je usadila ke stolu a neopovážila se jim nic nabídnout, pouze se posadila naproti nim a složila ruce na stole. Vypadala neuvěřitelně staře a taková určitě nebyla. Na hlavě měla neupravený drdol, na sobě vytahané tričko a kardigan s dlouhými rukávy. Oči, které dříve evidentně zářili nahnědlou září, teď byly pohaslé, skoro mrtvé. Alkohol si hold bere svojí daň. Teď ale Serena vypadala při smyslech, takže možná pije jen po nocích se svým manželem.

,,Tak poslouchám," zachroptěla a pak si odkašlala Serena. Slova se ujal Snape, v tomhle byl vždycky jistější a přesvědčivější.

,,Víme, že vy a váš manžel nejste pravými rodiči Cadenc a přes... určité analýzy jsme došli k závěru, že já a tento mladý muž jsme jejími nejbližšími příbuznými a proto bychom si chtěli Cadenc převzít do vlastní péče. Pokud budete potřebovat nějaké potvrzení – "

,,Nic nepotřebuju. Klidně ať si zbalí vše potřebné a vypadne," s klidem a chladnou nicotou pronesla Serena a tím na chvíli zastavila svět dívky, která seděla naproti ní.