Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LXXXIX. - Septima

Severus, Iris, Harry, Ginny, McGonagallová a dva bystrozoři se vrátili s novými informacemi pro Řád a zdálo se, že je všechno v pořádku - studenti se právě chystali na oběd do Velké síně a tak tam zamířili i profesoři, aby pak najezení mohli pokračovat v další výuce studentů. Zdálo se, že si nikdo ničeho nevšiml a vlastně - čeho by si kdo měl všimnout? To jen svět uvnitř Severuse se pohnul a změnil se. Teď měl zcela jasno v tom, že to otevření Tajemné komnaty ovlivnilo mladou dívku a pokud tam šla, znamenalo to, že její "skoncování s černou magií" nebylo doslovné. 

V nitru Severuse Snapea bublal hněv a zlost. Ten fakt, že dívka pokračovala v temném umění jasně poukazoval na to, že si to všechno zavinila sama a že je to její chyba. Měl chuť se zvednout a přede všemi Cadenc vynadat, ale pak se rychle uklidnil, když na nepatrnou milisekundu na sobě pocítil pohled mrtvých zelených očí barvy Avady. Dokonce si i myslel, že se mu to zdálo, ale jen pohnutí vlasů dívku prozradilo a jakoby si v ten moment profesor znovu uvědomil, že.. Cadenc vlastně něco k tomu vedlo. Něco vedlo k jejímu zájmu o černou magii, něco to muselo začít. Možná její dětství a fakt, že zničila dohromady tři rodiny? Čas se na chvíli zastavil. 

Cadenc to držela všechno v sobě, snažila se být dobrou kamarádkou, studentkou, chtěla být výjimečná, ale jiným způsobem. Nechtěla, aby o ní mluvili jako o dítěty Fortuny, nýbrž jako o Cadenc Jameové - silné a nadané mladé čarodějce, která by představovala naděje kouzelnického světa, ale její titul, který ji dala společnost jí v tom překážel - každý její úspěch byl vždycky argumentován právě těmi dvěma slovy a ty negativní důsledky.. možná projevem sebekritiky a provinění před sebou, že dívka nebyla dostatečně dobrá, aby poukázala na sebe a ne na svůj daný společností titul. 

Zatímco Severus rozmýšlel, nevšiml si, že dívka už Velkou síň opustila a šla na dvůr před školu. Už věděla, co se stalo a nejen to - už věděla všechno, co potřebovala k tomu, aby mohla otočit desku šachovnice a začít svojí vlastní hru. 

Nevinné a tiché Legilimens jí pomohlo zjistit, co Zmijozelka zatajila. Konec konců, její malý špeh jí to prozradil. A o Renon věděla taktéž, vždyť si naschvál vzala tak hlučné boty, aby jí modorvláska mohla sledovat. Cadenc se posadila na jednu z laviček a pousmála se, zatímco se zadívala na jezero a les za ním, i když okolí ani nevnímala. Musela začít jednat a nechat Iris a Severuse objevit její malé podzemní tajemství bylo nejlepším možným řešením. Teď, když už pravda byla venku, nemělo smysl jí zatajovat i nadále, hlavně, když už jí hrozí nebezpečí, i když - to ostatní by se jí spíš měli bát. Ona se nebojí. 

,,Jameová!" Cadenc se znovu pousmála, její hra mohla začít.

Mezi tím Severus stále bloudil ve svých myšlenkách a teprve jakýsi povyk studentů ho donutil vrátit se do reality. Všiml si, jak studenti jdou ke dveřím, dívají se na sebe s překvapením ve tváři a snaží se vyhlédnout někam na dvůr. Profesor se podíval na profesorku Obrany, která pohled opětovala a oba pak zamířili tam, kde, jak se stálo, je jakýsi problém. A taky že byl. A hodně závažný. Jedním slovem - Cadenc. 

Severus šel jako první a studenti se pochopitelně rozestupovali, když ho viděli. Iris šla hned za ním, měla o dívku starosti, jenže když uviděla Cadenc, jak hrdě stojí u lavičky a dívá se povýšeným pohledem se spokojeným úsměvem na rtech na Zmijozelskou dívku, která s ní ještě byla tohle ráno, krev jí málem ztuhla v žilách. 

,,Proč jsi tak krutá?! Co ti sakra provedla?!" křičela Meredith na Havrapsárku, zatímco nepatrně podpírala Celeste, která se celá klepala, vzlykala a dokola opakovala, že nic nevidí..

,,Co se to tu děje?!" dostal se doprostřed dvoru Severus a za ním i Iris, která, když spatřila Celeste, zalapala po dechu a zakryla si rukama ústa. I Severuse to šokovalo, ale donutil se ke klidu.. Jenže tohle.. To bylo určitě nějaké silné černomagické kouzlo - oči Zmijozelky totiž byly jakoby polité nějakou žíravinou a oči byly čistě bílé, prázdné. Cadenc jí oslepila. 

,,Slečno Jameová, jak se -" začal Severus s hněvem hlasem, ale klidný, ale hlasitý hlas Havraspárky ho přerušil. 

,,Spíš jak se opovažujete vy, profesore, dělat z lidí okolo mě špehy," všichni mlčeli. Severus a Iris se dívali na Cadenc. Ona hlavně na Severuse. ,,Všechny ty schůze Řádu, všechny ty lži, všechno to zatajování ponese své vlastní následky. Vskutku nemilé následky," věděla všechno - to Severus pochopil.

,,Cadenc, ale dělali jsme to, pro tvé vlastní dobro!" promluvila zoufale Iris a Cadenc po ní střelila pohledem mrtvých zornic. 

,,Dobro? Lež a zatajování nikdy nebyli ničím dobrým! A to jsou jen dvě věci,"  Iris se napjala.

,,Jak to myslíš - dvě věci?" Havraspárka se hlasitě zasmála. 

,,Musím ti připomínat, jak jsi mi lhala o tom, že jsi zapomněla na můj sen? Oh, promiň, to vlastně patří ke lži, ne? A zrady mých přátel? Křivdy?! Zlomené naděje?! A lež člověka, kterého jsem milovala?! Věř mi, drahá Iris, mám dostatečně důvodů se hněvat a nejen na vás, ale i na ostatní," magie okolo Cadenc sršela, praskala, vlasy se jí pomalu zvedaly, pomaličku vlály ve větru, stejně jako její černý hábit, ve kterém teď vypadala nebezpečně. 

,,Tak nás prosím.. prosím, nech nás to napravit.. pojďme si promluvit, Cadenc.." prosila Iris, ale Havraspárka, se místo toho jen znovu hlasitě zasmála. 

,,Vždycky jsi se snažila být taková neviňoučká a moudrá, jenže ty nejsi Rowena, Iris. Vyslechnout si mě - na to už je pozdě, moc pozdě a já ani nic říkat nechci. Jsem rozčarována, přede vším tebou a Severusem," profesor si nemohl pomoct a podíval se na dívku neschopný skrýt smutek. Ta se na něj dívala tak, jako on se posledně díval na ní. ,,Lidmi, kterým jsem věřila více než komukoliv," pronesla chladně a profesora bodlo u srdce.

,,Cadenc!" Renon vyběhla doprostřed hned za oslovenou a černovláska se na ní podívala. ,,Prosím, Cadenc, promluvíme si, jako za starých dobrých časů. Ty mi všechno povíš, já tobě, jen prosím.. Záleží mi na tobě.. Nám všem," ale Cadenc se znovu jen rozesmála a když přestala, mávla jednoduše rukou a Renon odletěla do strany přímo na studenty, kteří pod nátlakem pádu spadli. Severus automaticky vytáhl hůlku a neverbální magií seslal na Cadenc mdloby, ale ta bezhůlkovou a zároveň neverbální magií kouzlo obrátila proti němu a Iris v rychlosti odzbrojila. Mezi studenty začala panika, všichni utíkali do všech stran. Cadenc se smála a smála se tak, že jí slyšel celý hrad. 

,,Od tohoto dne mě všichni budou znát jako velekněžku černé magie - Septimu!" a s těmi slovy zmizela v meziprostoru. Jen její smích dozníval, stejně jako černé vrány.