Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XVI. - Rozhodnutí

Madam Pomfreyová chvilku běhala okolo lůžka Cadenc, dávala jí různé lektvary na posilnění, na vyléčení vnitřních ran, kostirost na zlomeniny, zakouzlila pár kouzel a řekla, že si jí tu nechá aspoň do dalšího dne, kdy jí pak večer pustí. Cadenc si vlastně i oddychla, protože nebude muset být poslední den se Zmijozelskými, i když tu bandu teď ze školy vyhodili. Dívka upřímně doufala, že už je neuvidí a to nejlépe nikdy.

,,Jak se cítíš?" přisedla si k ní Iris po té, co madam Pomfreyová odešla k jiné posteli, kde právě ležel nějaký klučina z Nebelvíru s blekotající nemocí.

,,Už je mi líp," Iris se pousmála a vzala ležící dívku za ruku.,,Koho Bubo přivedl? Prvně tebe nebo profesora?"

,,Byla jsem zrovna s ním, když se Bubo objevil. Profesor šel za madam Pomfreyovou a ředitelkou, zatímco já hned uháněla za tebou. Ti malí drzouni mě chtěli uřknout, ještě štěstí, že umím Protego," Cadenc spíš hned zajímalo, proč byla Iris se Snapem, ale ať už to bylo jakkoli, teď tomu nechtěla věnovat pozornost.

,,Naučíš mě ho?" zeptala se nadějně a doufala, že starší čarodějka přikývne. Cadenc něco o Protegu četla, kouzlo ale na ní bylo zatím dost složité, učilo se až v pátém nebo šestém ročníku.

Iris se na ní chvíli dívala a přemýšlela, jak se zachovat. Konec konců ale obě věděly, že Cadenc toto kouzlo bude potřebovat a tak přikývla.

,,Hlavně se nejdřív potřebuješ uzdravit," řekla a pohladila jí mateřsky po tváři. Hned se ale ozval dusot noh, okřiknutí madam Pomfreyové a u nohou postele se objevili Michael, Gabriel a Renon.

,,U Merlina, já tu holku snad uřknu!" hned naštvaně pronesl Michael.

,,Michaeli! Stejně je vyhodili, tak to nech plavat!" okřikl ho Gabriel. Nebelvír ho ale jakoby nevnímal. Přešel vedle Cadenc a pohladil jí po ruce.

,,Vážně to přehnali," pronesl tišeji a starostlivě se na ní díval. Cadenc se jemně pousmála. Její přátelé si o ní dělali tolik starostí a ještě jednou si řekla, že co by se nestalo jim, vždycky bude s nimi. Od levé strany se ozvalo vzlykání a všichni pohlédli na Renon, která si rukávem hábitu utírala svůj obličejík od slaných slz.

,,Omlouvám se za svojí sestru, Cadenc," vzlykala a Cadenc se chtěla posadit a obejmout ji, aby svojí kamarádku uklidnila. Už to ale za ní udělal Gabriel, který si přitáhl její blonďatou hlavu na svojí hruď a tiše jí konejšil.

I když teď Cadenc bolelo snad celé tělo, byla ráda, že si její přátelé i mezi sebou rozumí. Ještě zpozorovala, jak Iris volnou rukou hladí Michaela po zádech, který sice vypadal naštvaně, ale zároveň už vypadal klidněji.

,,Hej, nic si z toho nedělejte, na své mudlovské škole jsem zažila horší věci," zalhala a všechny oči jejích přátel se na ní upřeli.,,Hlavní je, že jsem na živu, že?" všichni souhlasně přikývli a Renon se konečně usmála.

,,Je skvělé vidět vás zde, ale už jste měli být dávno ve svých postelích, takže odečítám pět bodů Mrzimoru, Havraspáru a Nebelvíru deset," ozval se chladný baryton profesora lektvarů, který se objevil u nohou postele Cadenc.

,,Proč Nebelvíru deset?!" zaprotestoval Michael a naštvaně koukl na profesora, který vypadal klidně jako kámen.

,,Protože jste nezavřel dveře po příchodu na ošetřovnu," vysvětlil mu Snape a vypadá to, že měl pravdu, protože Michael už dál nic nenamítal, jen se sebral a odešel. Cadenc ještě chtěla říct, že jim to madam Pomfreyová nejspíš dovolila, aby tu byli, ovšem hned na to Michaela následovali i Gabriel s Renon, kteří Cadenc zamávali a oba se podpořivě usmáli. Iris také chtěla odejít, ale Cadenc jí zastavila. Chtěla, aby tu s ní ještě zůstala.