Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola XXXV. - Neštěstí

Cadenc byla zklamaná, že jí Snape nezastavil. Potřebovala přeci utěšit, zvlášť když se to týkalo famfrpálu, ale, jak o něm Snape vlastně mohl tušit. U dveří se ale přeci jen zastavila. Vzpomněla si ještě na dvě věci, které se Snapem chtěla probrat a tak se s otázkou v očích otočila na podpatku a spustila:,,Jak se stalo, že jste se stale ředitelem po smrti Brumbála? Neměla už tehdy být ředitelkou profesorka McGonagallová?" Snape se patrně napjal a složil ruce na stole.

,,Slečno Jameová, který rok se konala bitva o Bradavice?" tentokrát se napjala Cadenc. Nepřišla sem přeci kvůli další hodině Dějin čar a kouzel.

,,No, v roce 1998," Snape významně pozvedl jedno obočí a Cadenc si myslela, že odpověděla špatně, ale pak jí to došlo.

,,A jo, byl jste Smrtijedem, tedy dvojitým agentem a potřeboval jste si získat školu, aby to tady neřídili sourozenci Carrowovi," přikývla chápavě Cadenc a nevšimla si ani, jak se na ní Snape podíval.

,,Hádám, že vám to pověděl váš soví přítel?" dívka přikývla a podrbala Buba pod bradičkou, který spokojeně zavřel oči a mohl by i zavrnět, kdyby byl kočkou.

,,Co vám o mě ještě pověděl?" v otázce Snapea zněla jakási jízlivost, když se opřel o opěradlo svého křesla a téměř probodl Cadenc pohledem, která pokračovala v hlazení Buba. Pak se na něj ale kamenně podívala a pronesla:,,Určitě né to, proč jste ke mně tak nepříjemný, nehledě na to, že jste takový dřív nebyl. To se snad opravdu na mě zlobíte, že jsem tenkrát nepřišla nebo vyzvídala a nechcete to přiznat?" Snape se nadechl, lehce ho to šokovalo vidět Cadenc takhle arogantní.

,,Strhávám deset bodů Havraspáru," jedině takhle mohl přimět dívku mlčet, ale nepomohlo to.

,,Myslíte si, že když budete strhávat body, tak vám to pomůže?" Severus chtěl znovu strhnout body a doprovodit to nějakou jízlivou poznámkou, ale zastavilo ho jen to, kolik známého viděl ve tváři mladé dívky. Donutilo ho to se narovnat a nejspíš přiznat svojí porážku.

,,Jen mě občas rozčilujete, slečno Jameová," myslel si, že takhle dívku odežene, ale ona se místo toho jen usmála.

,,Jsem stejný student jako ostatní, pane," řekla s mírným pokrčením ramen tak, aby neshodila Buba.

,,Vy jste nikdy stejná nebyla a ani nebudete," podotkl Snape a pustil se znovu do opravování s nadějí, že Cadenc konečně opustí jeho kabinet, ale dívka stála na svém místě a když už jí Snape chtěl poslat pryč slovně, tak promluvila:,,Proč se Celeste vrátila do školy?" profesor lektvarů pozvedl jedno obočí s neskrývaným výsměchem. Copak to nepochopila a myslí jen na sebe?

,,To je velice zajímavá otázka, slečno Jameová! Proč asi?" nerad odpovídal na tak hloupé otázky. Chtěl, aby to Cadenc došlo samo a ono jí to dojde.

Cadenc svráštila obočí, když přemýšlela a hledala důvod. No, samosebou Celeste potřebovala vzdělání, dokonce sem nastoupila zpátky pod podmínkou, ale... no samozřejmě, Snape přeci nemohl vědět, že Celeste způsobila Renon újmu na zdraví. Nevěděla najednou, jestli by to Mistrovi lektvarů neměla povědět, ale nakonec přeci jen mlčela. No co? Renon si nestěžuje, tak prostě bude dál střežit toto tajemství.

,,Došlo mi to," pokývla hlavou, ale Snape vědět, že malá havraspárská dívka něco skrývá, ovšem ale ani tentokrát se jí nepokusil zastvit a nechal jí opustit kabinet v temném sklepení.

Chodbou se ozývaly kroky, jak Cadenc mířila směrem do Havraspárské věže. Bedlivě se snažila potlačit slzy - dneska byl bez pochyb ten nejhorší den jejího života! Horší, než když se jí rodiče pokusili nechat samotnou na dětském hřišti, aby nenašla cestu domů! Nejdřív famfrpál a teď i profesor lektvarů...

Všechno v těch minulých minutách, když se smála, byla jen přetvářka, aby vypadala, že je v pořádku, že jí vůbec nevadí Snapeův názor na ní. Ale bolelo to. Nevěděla proč, ale bolelo.

Nakonec stejně nešla do Havraspárské věže. Rozhodla se schovat se pro zatím na svém oblíbeném místě v knihovně, většina stejně doposud byla na famfrpálovém hřišti, kde mohla být i ona. Jako kdyby ona mohla za to, že je dítě Fortuny, ale Buba v tom obviňovat nehodlala. Ona si ho přeci vybrala a aspoň to dívka v jakémkoli stavu hněvu chápala a uvědomovala si to.

Znovu si uvědomila, že dneškem definitivně přestalo platit to, co jí její oblíbený profesor řekl v prvním ročníku - že vždycky do sklepení může přijít, vybrečet se, vykřičet, ukázat či říct, co má na srdci, co jí tíží, ale teď... Teď už ne.

Cadenc si rukávem hábitu setřela neposlušné slzičky, který se jí začaly kutálet po tváři a pustila se do čtení nějaké knihy, na jejíž název se ani nepodívala. Potřebovala se soustředit na něco jiného a kreslení nebo malování teď nepřichází v úvahu. Zvlášť když vypotřebovala černou na ten minulý obrázek, který se založila do svého portfolia.

,,Cadenc Jameová!" Cadenc nadskočila ve svém oblíbeném křesle v knihovně, že jí téměř spadla kniha z kolenou. Na začátku uličky stál Michael a tvářil se nabručeně. Za ním se pak vynořili i Gabriel s Renon, kteří zmířili za Cadenc, zatímco Michael stále stál s rukama v bok na tom samém místě, kde se objevil.

,,Jak. To. Že. Jsi. Ne. Při. Šla!?" mladík s karamelovými vlasy udělal několik kroků a na poslední slabice položil ruce na stůl, při tom pořád nespouštěl oči z černovlasé dívky.

,,Zákaz od ředitelky," vysvětlila klidně Cadenc a nastala minuta ticha, kdy na ní její přátelé nechápavě zírali.

,,Tobě McGonagallová zakázala hrát famfrpál?" prolomil ticho Gabriel a Cadenc se s povzdechem pustila do vypravování, kdy zabrousila i do detailů.

,,Počky, počky, stejně to nechápu - když se někdo dozví, že na tvé straně stálo štěstí, otočí se to proti tobě?" ptal se asi už po padesáté Michael a stejně tak jako Cadenc, i Gabriel toho měl dost.

,,Michaele, vem si to takhle - hůlka, nezařazená, úspěchy ve vyučování, setkání s Harry Potterem, oblíbenost Cadenc u Snapea," Cadenc v ten moment bolestně bodlo u srdce, ale nijak na to nepoukázala.,,To si prostě všechno vyžádalo daň, kterou byla Celeste," tentokrát se při zmínce o Celeste napjala Renon a Gabriel jaksi automaticky pohladil dívku po hlavě.

Michael mezi tím koukal zamyšleně někam do blba, než pronesl prodloužné ahaaaa. Chvilku všichni mlčeli, když Michael znovu promluvil a černovláska se už napjala, že to bude zase oznámení, že to nepochopil.

,,Ale víš, co si myslím?" obracel se mladík na Cadenc a ona jen pokývla, aby pokračoval.,,McGonagallová dříve byla ředitelkou Nebelvíru, v tomhle ohledu je podle mě vlastenecká, né jako profesor Longbottom. Mě se zdá, že prostě chce, aby její bývalá kolej zase začala vyhrávat," přednesl Michael svojí teorii, se kterou musela Cadenc hned nesouhlasit.

,,Ale ona se tak vůbec netvářila!" zaprotestovala, ale hned se do toho vložil Gabriel:,,Všechno je ale možné," A ta fráze donutila Cadenc přemýšlet o tom, jestli jí náhodou ředitelka ze zkoušek nevyřadila právě z tohodle důvodu, ale jak Bubo znal Cadenc, věděl, že přijme tu teorii, která jí vyhovuje nejvíc. A samozřejmě, že to byla právě tato teorie, která si získala své právoplatné místo v myšlenkové sekci s názvem „Pravda". Po zbytek dne byla Cadenc naštvaná, opravdu to byl jeden z těch nejhorších dnů v jejím životě a když kouzlila tišící kouzlo okolo své postele, doufala, že si to vyjasní s Bubem.

,,A prej jsem dítě Fortuny. Jasně! Úplně mám pořád nehorázné štěstí!" klela Cadenc na všechny strany a Bubo si jen poposedl na její pelesti.

,,McGonagallová měla pravdu - je to tvoje daň a neber vážně slova Michaela. Ty víš, že to není pravda," černovláska rozprostřela své černé prameny na polštáři a odfrkla si.

,,Cítím v kostech, že to udělala kvůli Nebelvíru," stála si za svým a to i nehledě na to, že pravdu znala. Bubovi bylo smutno z toho, jak se k tomu dívka staví, ovšem, s tím se už nic udělat nedalo. Čas příjde, když se bude muset podívat veškeré pravdě do očí. Jenže Bubo měl strach, že na to pouze jedna lahvička perl sněhového motýla nevystačí.