Stříbrná Sova [Harry Potter]

Kapitola LIX. - Bubo

To, že se Cadenc tak začala zajímat samosebou neneslo nic dobrého, i když, kdyby to nebyla ona, ale někdo jiný, nebylo by to tak špatné. Konec konců, i černá magie má své plusy, pokud se využívá správně, ale jen tenhle případ se Cadenc vyhýbal. Jak moc by nechtěla používat černou magii pro dobré účely, nic dobrého jí ani okolí to nemohlo přinést. 

Tradiční hodina kouzelných formulí byla za třetím ročníkem a všichni se snažili potlačovat jakýsi druh nadávek na profesora Kratiknota, který každému jedinci nařídil vypracovat esej na téma "Vývoj domácích kouzel v 18.století", což bylo pro většinu mudlorozených celkem těžké téma. Cadenc se ale setkala s několika knihami o historii jednotlivých kouzel v zakázané sekci, takže po vyučování řekla Renon, aby ta zamířila na další hodinu a sama ještě zamířila s letmým úšklebkem za profesorem Kratiknotem a poprosila ho o propustku do zakázané sekce. Ten se na nic ani nevyptával a nepřišlo mu to podezřelé - naopak Cadenc dokonce pochválil, že se rozhodla začít právě z této části knihovny. 

Když dívka s vítězoslavným úsměvem opouštěla třídu kouzelných formulí, ozval se Bubo na jejím rameni. 

,,Cadenc, nečti prosím černomagické knihy," tentokrát se jí Bubo snažil přemluvit prosbami a pro Cadenc to byla ideální příležitost zjistit proč nemůže praktikovat černou magii. 

,,A proč? Nechceš mi říct nějaký rozumný důvod?" a zatímco dívka čekala na odpověď, namířila si to na další hodinu. Bubo na jejím rameni zarytě mlčel a Cadenc si už pomyslela, že se strachuje bezdůvodně.

,,Rád bych, ale nemohu ti to povědět," Cadenc to jaksi naštvalo ještě víc.

,,Hm, blbý důvod, takže smůla. Už jsem ti to říkala ráno, Bubo. Černá magie je konečně něco co mě doopravdy kromě lektvarů zaujalo a ještě ke všemu - mám k ní předpoklady," oznámila mu s klidem a pro teď asi byl nucen Bubo se s takovým závěrem smířit, ale věděl, že Severus bude moct nějak zasáhnout, když věděl, co Cadenc ke svému profesorovi cítila. 

Když už konečně vyučování skončilo, zamířila Cadenc ihned do knihovny a hned na to do zakázané sekce, kde se už těšila, až si do rukou vezme další černomagickou knihu a bude se moct ponořit hlouběji do jejích kouzel a zaklínadel. Až teprve blíž k zavírací době si vzpomněla, že by měla už dneska mít esej hotovou, protože jí do zakázané sekce nepustí a tak se pustila do práce. 

Zaklapla unaveně, ale potěšeně knihu a zamířila pryč, i když se jí zakázanou sekci opouštět ani nechtělo. O to víc ale byla překvapená, když u dveří do zakázané sekce spatřila modrovlasou Renon s Gabrielem, jak na ní čekají. Oba se tvářili nepotěšeně a zároveň starostlivě, což se Cadenc nelíbilo. Věděla, že jim Bubo nic povědět nemohl, nikdy takhle aktivně nezasahoval do jejího života. A když tam tak teď v šeru mezi regály stála, uvědomila si, že necítí typickou těžkost na svém rameni, kde obyčejně sedával Bubo. Asi takhle vyjadřuje svojí nespokojenost, ale tak co, ať si jí vyjadřuje jak chce, Cadenc svůj názor nezmění.

,,Cadenc.." promluvila Renon, když jmenovaná opustila zakázanou sekci a namířila si to k východu z knihovny.

,,Cadenc, počkej, musíme si promluvit," tentokrát promluvil Gabriel a popadl Cadenc za zápěstí. Dívka se konečně otočila a pohlédla na své přátele, kteří stále vypadali ustaraně. 

,,V poslední době.. no, vypadáš jinak.. Stalo se něco?" promluvila Renon a Gabriel zatím Cadenc pustil. 

,,Jsem v pohodě, proč bych neměla být?" dotázala se svých přátel Cadenc a pokusila se o drobný úsměv.

,,No, není s tebou Bubo. Občas někam mizí a.. sama vypadáš.. no, nejistě," pokračovala Renon a Cadenc se rozhodla lhát. Nemohla přece svým přátelům povědět, že Bubo mizí jen kvůli tomu, že protestuje proti tomu, aby Cadenc četla černomagické knihy. 

,,Oh, jen má teď moc starostí a já zase moc učení, nic se neděje," a s těmi slovy se vydala pryč z knihovny, aby už nemusela odpovídat na žádné otázky svých přátel. Neměla na to ani náladu a spíš už byla unavená, takže chtěla co nejrychleji do postele. Ovšem, řekněme, že jí nebylo souzeno se tam tak rychle dostat.

,,Koho pak to tu máme?" Cadenc tahle fráze donutila spíš povzdechnout. Zdálo se jí, že nějak často jí slyší, ale taky věděla, že tohle neřekla Celeste. Taky se ale ničeho nebála, dokonce i když teď s ní nebyl Bubo. Byla si se sebou jistá a cítila se díky studiu černé magie.. silná. 

Cadenc stála na místě, však oni si jí obklíčí sami.

,,Kde máš svého Patrona? Nebo tě už nebaví předstírat dítě Fortuny?" Cadenc se otočila a nebojácně pohlédla na dívku z Nebelvíru, jejíž jméno neznala. 

,,Ne, jen vás vycítil, tak už ze zvyku letěl za někým z pofesorů," vymýšlela si Cadenc, ale vůbec to nevypadalo, že by lhala. 

,,Tch," zamračila se Nebelvírka. ,,Mě tím nevyděsíš. Nejsem jako ta zmijozelská nicka Celeste!" Cadenc složila ruce na hrudi a narovnala se, aby takhle všem okolo sebe dala najevo, že co by se nestalo, stejně zvítězí.

,,Celeste? To sis teda vybrala fakt dobrého člověka, s kým se srovnávat, ale tak, jak chceš," Havraspárka se tiše zasmála, což evidentně Nebelvírku vytočila ještě víc, když na ní namířila svojí hůlku a vykřikla Conjuctivitus. Cadenc ale byla rychlejší, když okolo sebe zakouzlila Protego, které se díky Iris naučila, takže na ní teď skoro nikdo nemohl zaútočit. 

Všichni na ní metaly kletby a nechápaly, proč je Cadenc stále v pořádku, když černovláska pozvedla hůlku nad sebe a začala odříkávat jakýsi latinský text. Vlasy se jí začaly zvedal a vlály okolo ní, jakoby byla ve vodě a když otevřela oči, byly čistě zelené a zářily. Nikdo ale neutíkal, všichni se na ní vystrašeně dívali a nechápali o co jde a když Cadenc odříkala celé zaklínadlo, mávla prudce hůlkou a celou skupinku to odmrštilo. Ti, co byli nejblíž u zdi si pravděpodobně něco zlomili nárazem o zeď a ti, co stáli před Cadenc či za ní, odletěli na několik metrů dál do chodby. Pak se všichni rychle posbírali a s křikem utekli pryč. 

Cadenc se v tichosti chodby zadívala na své ruce. Teď už nebyla slabá, díky černé magii byla silná a nepotřebovala ničí ochranu. Konečně se může všem svým nepřátelům podívat nebojácně do tváře. 

Když Cadenc odcházela do Havraspárské společenské místnosti, byla na sebe pyšná, protože konečně nebude slabou přítěží pro ty, které má ráda. A konečně bude moct i v případě nutnosti ochránit i je.