Kapitola pátá

5K 365 12
                                    

Probudím se na školní ošetřovně. Rozhlídnu se kolem. Nikde nikdo. Přitom bych řekla že tady někdo potichonku šlape. Asi mám otřes mozku. Školní ošetřovna je velká prosklená místnost. Leží to tu nejzákladnější co byste měli mít každý doma. Zkusím se posadit ale bolest mě okamžitě uloží zpět na lůžko. Znova upadnu do temnoty.

***

Když se vzbudím je vedle mě naše školní sestřička. Za ní stojí ředitelka se zástupcem. Mají neproniknutelný výraz.

,,Dobré odpoledne, slečno Warnerová" pronesou oba sborově. ,,Dnes na území školy došlo k úmrtí. Jedná se o Kilorna Andersona." pokračují. Vtom se mi vše vybaví. To ostré křupnutí. Křik. Zalapám po dechu. Zírám na ně, neschopná slova.

,,Obáváme se že za jeho smrt můžete Vy. I když vůbec nevíme jak. Nikde žádná krev. A tak silně byste ho asi neudeřila. Můžete nám vysvětlit co se tam stalo?"zeptá se ředitelka. Vzchop se Callo.

,,Já vůbec nevím co se stalo" opovím popravdě. Doléhá na mě jejich mysl. Nakouknu do ní. Ti čtyři spolužáci co mě mlátili, svědčí proti mně. Tak to jsem si mohla myslet. Jenže já za to vlastně asi můžu.

,,My víme slečno, že je to pro Vás těžké. Ale my potřebujeme vědět pravdu" řekne zástupce.

,,Ale já opravdu nevím" odpovím  až moc ostře. Navalí se na mě jejich myšlenky. Je v nich jedno a to samé slovo. Zapírá.

,,Pošleme Vás domů. Abyte se trochu vzpamatovala. A pak proběhne výslech." řekne ředitelka. ,,I s policií." dodá po chvíli.



Zlodějka mysliKde žijí příběhy. Začni objevovat