Třicet čtyři

2.6K 149 26
                                    

Když se vrátíme s Brin z náměstí, sedneme si v tom našem domečku ke krbu a uděláme horkou čokoládu. 

Obě tiše klečíme a opatrně srkáme vařící nápoj. 

Já koukám na plápolající plameny, které mi připomněly Rena. Žár, který se z nich line, dokonale popisuje naše poslední setkání. Oheň vztekle pálí dřevo a pomalu z něj dělá popel. A dřevo drží, ani se nepohne. Nechá se dál pálit. 

Povzdechnu si nad tím. Na Rena jsem stále nezanevřela. Nevím, co to mělo znamenat, ale co vím je, že takový on není. Neudělal to naschvál. Když budu mít možnost, zachráním z toho odporného zařízení i jeho, ať to stojí, co to stojí. 

,,Brin?" oslovím svou kamarádku, pohled stále upřený na krb.

,,Ano?" 

,,Proč si musela Elizabeth ukládat ke spánku ty?" 

Další z mnoha otázek, která mi šrotuje hlavou. Chci se jí zeptat na tolik věcí. Zatím jsem je seřadila podle aktuálnosti. 

,,Protože nikoho nemá." smutně si povzdechne. 

Rychle se otočím, až na sebe trochu vyliji kakao. ,,Cože?" 

,,Její rodiče padli, když si pro nás přišel Serov." semkne rty do tenké linky. 

,,Bylo to kvůli mně?" zeptám se a je mi hrozně. ,,Ten den, kdy jsem se dostala na základnu?" 

Jakoby mi před očima proběhl celý den. Rameno mě začne pálit a v noze mi cukne. Dvě místa, kam mě Serov postřelil. 

,,Ne!" vyhrkne. ,,To už je tak tři roky zpět. Slavila své druhé narozeniny." 

Nasucho polknu a oči se mi začnou plnit slzami. 

,,Proč to udělali tenkrát?"

,,Všichni si myslí, že to bylo jen tak, z rozmaru." Brin se zadívá kamsi do prázdna. ,,Já mám ale pocit, že to tak nebylo." zavrtí hlavou a znovu se na mě podívá. ,,Šli vyloženě po nich. Naštěstí byla v tu dobu Elizabeth v ložnici a spala v postýlce. Shay se pro ni dostal dřív, než to stihli oni." Brin si složí hlavu do rukou. ,,Byli výjimeční, alespoň dost na to, aby po nich Serov šel. Celá jejich schopnost se týkala mrazu."

,,Mrazu?" zopakuji udiveně. 

Jenom kývne hlavou. 

,,Myslím si, že za tím byl hlubší záměr." zadívá se mi zpříma do očí. ,,Podle mě celou dobu chtěli jenom Elizabeth." 

Vykulím oči. ,,Jak si na to přišla?"

,,Do toho domku jsem se dostala první já. Zatímco se Chris, otec Betty, snažil bojovat, já rychle vyběhla nahoru." Brin zhluboka vydechne a je vidět, jak se jí třesou ruce. ,,Na její postýlkou se skláněly tři postavy. Tiše na ni koukaly. Až nakonec jeden z nich natáhl ruku směrem k ní." odmlčí se na chvíli. 

,,A dál?" vybídnu ji jemně. 

Ztěžka polkne. ,,Ta ruka patřila ohňonošovi." 

Ostře se nadechnu. 

,,A já jsem nezasáhla, Cal." podívá se na mě a oči se jí plní slzami. ,,Čekala jsem, co přijde. Stála jsem tam jak hloupá husa!" vypukne v pláč. ,,Kdyby se nestalo to, co se stalo, tak tady Elizabeth už dávno nemusela být." 

,,A co se stalo?" zeptám se, i když se bojím odpovědi. 

,,Betty je všechny zmrazila." Brin tečou po tvářích slzy. 

Zlodějka mysliDonde viven las historias. Descúbrelo ahora