Zlodějka mysli

Čtrnáct

Jen co dojdeme do pokoje, Arctur za sebou zabouchne dveře. Voják na chodbě sebou musel cuknout, jaká to byla rána. 

Derek se promění. Oba ke mně přiskočí a sevřou mě v medvědím objetí. 

,,Nemůžu dýchat." zasípu. 

Okamžitě ucouvnou. 

Rozesměji se a pro změnu k nim přistoupím já.

Obejmeme se, tentokrát opatrněji. 

Po nějaké chvíli se pustíme. 

Arctur si prohrábne vlasy a nervózně skousne ret. Hodím po něm nechápavým pohledem. 

,,Co to mělo být s tím Serovem?" položí otázku a snaží se udržet klidný tón. 

Zhluboka se nadechnu. 

A pak jim všechno vyklopím. Jak mučil Stuarta, jak mě donutil k tréninku, řeknu jim i o tom podivném rozhovoru mezi Serovem a Russelem, ale pro jistotu vynechám ten pohlavek a to, jak se mi uklonili. 

Ten pohlavek proto, že Arctur by asi vystartoval a poslední, co teď potřebujeme, jsou problémy.

Tu úklonu nevím. Pořád si nejsem jistá, jestli se mi to jenom nezdálo a nechci tím Arctura s Derekem zatěžovat. Máme toho víc než dost. 

Otočím se na Dereka. ,,Jo, mimochodem," udělám krátkou odmlku. ,,Nevíš, co je s Amber?" 

,,Proč?" přimhouří oči. 

,,Je taková..." povzdechnu si. ,,Já nevím. Chová se vážně divně. Tak..." rozmýšlím se nad správnými slovy. Po chvíli mi dojde, že neexistují. ,,Vystrašeně." 

,,Teď se moc nestýkáme." zatne čelist. ,,Musím se jí zeptat, ale netuším, jestli se mnou bude mluvit." 

Jeho frustrace je znát v každém pohybu a gestu, které udělá. 

Kývnu na souhlas.

,,Byla takhle slabá vždycky?" zeptám se nejistě. 

,,Ne." usměje se smutně. ,,Byla jednou z nejusměvavějších holek, které jsem kdy viděl." 

Zadívá se do dálky. Je ztracený ve vzpomínkách a mě přímo bolí, ten jeho smutný výraz. 

,,Bojovala po mém boku stejně odvážně a loajálně jako Clara. Chtěl jsem z ní udělat svou zástupkyni. Ale..." posledních pár slov nesrozumitelně zamumlá. 

Zvědavost ve mě křičí, abych se zeptala, ale já mlčím. Je vidět, jak bolestné téma to pro něj je. Co mohl Amber udělat, že ho opustila? Přijde mi, že mezi nimi možná bylo něco víc než přátelství. Z tónu, který použil, mi naskočila husina. 

Otočím se zpět na Arctura, který to jenom tiše pozoruje. 

,,Chyběla jsem vám?" nadhodím hravým tónem, abych trochu odlehčila situaci. 

,,Neskutečně." chytne se toho okamžitě Derek, jako záchytného lana. ,,Myslel jsem, že umřu." 

,,Přesně tak." přidá se Arctur. ,,Nikdo nás tu nesekýroval a nedělal průsery. Fakt hrůza." 

Všichni tři se rozesmějeme. Cítím se v jejich společnosti tak uvolněně, příjemně. 

,,Myslel jsem," slova se opět ujme náš dozorce. ,,Že by jsme dneska mohli podniknout nějaký společný trénink..." 

,,Dneska nemůžu." ozve se Derek. ,,Máme něco se smečkou." 

,,A smím vědět co?" 

Vůdce smečky po něm mrskne dost ošklivým pohledem.