Zlodějka mysli

Kapitola dvacátá první

Probouzím se hrozně prázdná. Nemám své schopnosti. Hrozně mě bolí hlava. O rameni a noze ani nemluvím. Jen s vypětím všech sil, otvírám oči. Vidím čistě bílý strop. Vzduch tu smrdí jako u doktora. Kouknu na svoje ruce, pak na nohy. Mám na nich pouta. Jsem přivázaná na lehátku. Teprve teď se mi vše vybaví. Zavalí mě vzpomínky. Výstřel. Mia. Serov. Shay. A pak taky ta horda vojáků. Na zdi vidím hodiny. Je přesně jedna. Jak už je to dlouho co jsem tady? Začnu lomcoval poutami, ale hned toho zalituju. Ostře mě škubne v rameni a noha mi začne krvácet. V tu chvíli někdo vejde do dveří. Je to starší muž s hnědými vlasy a tmavě hnědýma očima.

,,Seš vážně tak blbá, nebo to jenom hraješ?!" pronese vztekle. Vezme obvaz a začne mi převazovat nohu.

,,Kde to jsem?" chroptím.

,,Tam, odkud se asi jen tak nevyhrabeš. Takže koukej poslouchat" říká mi už trochu klidněji. Poslouchat, pomyslím si pobaveně. Tak to mě asi nezná. Odendává mi z pouta nohu. Teď bych mohla něco udělat. Když si všimne mého pohledu, zasyčí jenom: ,,Ani to nezkoušej". Do dveří vcházejí dva stejně oblečení vojáci. Mají klasickou zelenou uniformu a na ní nějaký znak kterému nerozumím.

,,Děje se něco, pane?" ptá se ten první.

,,Ne. Stoupněte si zpátky na své místo, Masone" odpovídá mu nadřazeně můj "ošetřovatel" a otáčí se zpět k mé noze.

,,Ano, pane" říká mechanicky voják bez špetky emocí. Odpochodují zpět za dveře. Tak tady teda nezůstanu. Začínám se vrtět a škubat pouty. I když mě to moc bolí, nepřestávám. Hnědovlasý mě silně udeří do hlavy, až vidím hvězdičky.

,,Nech toho! Ještě jednou, a volám Serova!" vrčí. Polije mě studený pot. Serov. Přestanu sebou škubat a lehám si zpátky. Pokračuje v práci, ale pořád mě poočku pozoruje.

***

Asi po hodině odešel. Teď ležím - dál připoutaná na lehádku - a pozoruji hodiny. Od doby kdy odešel uplynulo přesně 5 hodin a 28 minut. Umírám žízní. Mé schopnosti se pořád nevrátily. To ten utišovač nikdy nespí?! Unaveně si uvědomím, že dnes už za mnou asi nikdo nepříjde. Ani s jídlem, ani s pitím. Zavírám oči a pokouším se usnout.