Zlodějka mysli

Kapitola šedesátá šestá

Zůstala jsem tady poslední. Ray odešel, aniž by ho zajímalo, co s námi bude. Sedím na žíněnce a zkouším se protáhnout. Teď zrovna zkouším placku, kterou jsem v životě neuměla a myslím, že ani umět nebudu.

,,Raz, dva..." počítám si pro sebe šeptem a snažím se vydržet do deseti. Lokty mám na zemi.

,,Děláš to špatně" slyším se někoho zasmát. Vím moc dobře, kdo to je.

,,Tak mi to ukaž, ty všeználku" neotáčím se. Prostě se dál protahuji. Slyším, jak se ke mně blíží kroky. Pořád se snažím dát vršek svého těla blíž k zemi, ale víc jak na lokty to nedávám. Najednou mi silné ruce v rukavicích pomalu zatlačí na záda.

,,Uvolni se" potichu řekne. Poslechnu ho. Zkouším své tělo uvolnit a zavřu oči. natáhnu ruce a cítím, jak klesám níž. ,,Dobře" pochválí mě. Jeho ruce opustí má záda a já se narovnám. Otočím se k němu. Ať si říká kdo chce, co chce, Arctur je nejlepší učitel na světě.

,,Díky" řeknu a on mi podá ruku, aby mi pomohl vstát.

,,Slyším dobře?" hraje udiveného.

,,Tak teď mi pro změnu připomínáš mého dědu" zasměju se a strčím do něj. ,,Takže naval bonbóny"

,,Drzoune" zasměje se.

,,Mám hlad" prohodím cestou na pokoj. Jde přede mnou a vede mě. I když cestu do našeho apartmá bych teď už asi našla sama.

,,Cože? Neslyším tě. Asi jsem někde ztratil své naslouchátko" hraje to. No, kdyby mu nevyšla kariéra profesionálního bachaře, tak může být klidně herec. Podkopnu mu nohu a on klopýtne, ale nespadne. Otočí se na mě.

,,Vidím, že i hůl už bys potřeboval" utahuju si z něj. ,,Mám tě podepřít?"

,,Počkej, až tě stařeček polechtá. To si pak povíme, kdo koho má podepřít" řekne a rázným krokem se vydá do apartmá.

,,Už se třesu" zašklebím se mu na záda. Vím, že to slyšel, ale nijak to nekomentoval. Zavře za námi dveře.

,,Večer za mnou příjde Clay" řeknu.

,,Proč?" jeho pohled je podrážděný. Proč by mu to mělo vadit?

,,Protože je to můj bratranec? Že by?" ironicky mu odpovídám.

,,Jasně" zakroutí hlavou. ,,A odkud znáš toho Raye?"

,,Ty to nevíš?" zeptám se překvapeně. Už se chystá něco říct, ale předběhnu ho. ,,Je to můj druhý bratranec, brácha Claye"

,,Jako a to jste si sem všichni odjeli na dovolenou? Už čekám, kdy mi představíš tvoje rodiče." nechápavě kroutí hlavou.

,,No, zcela upřímně, já taky"

,,Musím na poradu, večer přijdu. V kolik tu má být ten Clay?"

,,Nevím" zakývu záporně hlavou.

,,Bezva" mlaskne nesouhlasně.

,,Ty tady stejně nebudeš, tak to nemusíš řešit"

,,A na to si přišla jak?"

,,Já ti to oznámila, já na to nijak nepřišla"

,,No tak to je samozřejmě něco jinýho. To tady budu na sto procent"

,,Á, jsme zase u matky" zakroutím očima. Zpraží mě pohledem a zmizí v chodbách.

Omlouvám se za neaktivitu. Příjmačky se kvapem blíží a já teprve teď začla něco dělat, takže jsem na nervy a fakt na to pracuju. Navíc se nám ve škole zbláznili učitelé a dávají jednu písemku za druhou. Ne, že bych se na to učila, ale stejně jsem strašně unavená :D Takže každý večer usnu skoro po večerníčku a pak jsem celý den pryč. Teď do příjmaček moc kapitol nečekejte. Je to pro mě fakticky důležité. Děkuju za pochopení :)