Zlodějka mysli

Kapitola dvacátá osmá

,,Soustřeď se, Callo"

,,Snažím se" vrčím podrážděně. Už dvě hodiny trénujeme moje schopnosti a zatím žádný velký pokrok. ,,Do tvé mysli se prostě nejde nabourat!" syčím.

,,Callo..." chce mi něco vysvětlit, tak v tu chvíli vystřelím. Zastihnu ho nepřipraveného. Zatne obrané valy o vteřinu déle, než by měl, takže se opět zhmotním v jeho mysli. Je mysl všech takhle černá? Protože jeho je jak noc. Prostě nic. Teď bych ho mohla i zabít. Jenže najednou se mnou opět něco škubne a vrátí mě to zpět do těla. ,,Výborně Callo. Ale sotva si mě pošimrala. Proč si na mě nezaútočila, když mě tak nenávidíš?" přivítá mě Arcturův hlas a tázavý pohled.

,,A k čemu by mi to asi tak bylo? Akorát by mi přidělili Russela a to se raději hádám s tebou"

,,Fakt super" pozvedne koutky úst. Ale pak opět nahodí svůj obvyklý výraz. ,,Dneska máš konec tréninků schopností. Teď se zase naučíš něco jiného. Půjdeš opět do tělocvičny. Bohužel, vojáky necvičím já, ale velitel Peréz. Takže ti přeju hodně štěstí"

,,Ty mě zase necháš samotnou s nějakým tyranem?" zhrozím se.

,,Bohužel. Já jsem jenom tvůj dozorce. Mám tě naučit ovládat schopnosti a poslouchat MÉ příkazy. Ale vojenským schopnostem tě musí naučit někdo jiný."

,,Super..."

,,Ale velitel Peréz mi podléhá. Mohl bych mu říci, aby tě nebil" kouká na mě triumfálně. Už jsem chtěla vykřiknout "Prosím, řekni mu to" ale ovládla jsem se.

,,Ne to je dobrý. Chci se s ním vypořádat sama."

,,Dobře. Tak se uvidíme po tréninku" a bez jediného dalšího slova odchází pryč.

***

Jen vejdu do tělocvičny, obeztře mě pach potu. Vidím tři chlapce včetně Rena a dvě holky. Vypadám z nich nejlíp. Všichni vypadají jakože se každou chvíli zhroutí.

,,Á, čtyřicítka" pronese muž středního věku. Má hnědé oči a blonďaté vlasy. Nejde si nevšimnout svalů. A taky smradu, který se z něj line. ,,Takže základní instrukce..."

,,Před tréninkem se osprchovat" utrousím.

,,Oslovuješ mě pane." přejde mojí úštěpačnou hlášku jako by se nechumelilo. ,,Posloucháš mě na slovo. Když řeknu, abys skočila z okna, skočíš. Něco nejasného?"

,,Kdy ses naposledy myl, pane? vzdorně se mu podívám do očí. Když v tom si všimnu pohledu Rena. Vrhne na mě varovný a starostlivý pohled.

,,Zopakuj mi to" stoupne si Peréz blíž mně.

,,Jseš hluchý?" odpovídám naoko překvapeně.

,,Ty spratku..." syčí vztekle. Ale pak se zase uklidní a pohlédne na mě. Je asi o hlavu a půl větší, takže to má docela efekt. ,,Ještě jedna sakrastická či drzá věta, a řeknu ti, ať skočíš z okna"

,,A kdybych neposlechla?"

,,Tak tě z toho okna vyhodím"

,,A co kdybych ti utekla?" bylo vidět, že mu dochází trpělivost.

,,Všichni na dráhu. HNED" přejde mojí otázku. ,,Teď jsem na tebe zvědav, čtyřicítko"