Zlodějka mysli

Kapitola padesátá první

Každý den je stres. Všichni sice víme, že budeme testováni, ale nevíme jak, kdy a jakou formou. Nejde se na to nějak připravit. Nemělo by mě to stresovat, protože jsem paranormální. Ale stejně mám strach. Je to už týden od Terebellina proslovu a já pořád nepřišla na řadu. Už byli testováni skoro všichni! Jak to, že já ne? Od proslovu jsem neviděla, že by pustila těch prvních deset testovaných. Vůbec nevím, kde jsou a začínám o ně mít vážně strach. Hlavně o Miu. Je mi jasné, že Ren prošel. Ale co Mia? Ta určitě neprošla. A stane se z ní služka. Kus hadru. Teď sedím na posteli. Nemám ponětí, co budu dělat dnes. Nemáme žádný program. Arctur se zmínil, že dnes bych se měla naučit s pistolí. S Perézem. Neviděla jsem se s ním od toho incidentíku, jak jsem ho ovládla. Pořád tu vzpomínku nemůžu vyhnat z hlavy. Trochu se bojím, aby mi neukázal jak se střílí názorně. Třeba na mě. Pořád se Arctura ptám, jestli neví něco o mém testování, ale mlčí jako hrob. Navíc mě nějak podezřele moc pozoruje. Tomu říkám parťák. Myšlenky mou hlavou lítají jedna za druhou. Najednou se rozletí dveře.

,,Callo?" udýchaný Kraz ke mně běží. V ruce drží obálku. ,,To... To je výsledek tvého testování"

,,Cože?" vykulím na něj oči. ,,Krazi, ale mě ještě netestovali" začnu se smát.

,,Ale ano, testovali" odpoví. ,,Posílá se to dopisama a v jednu má Terebell další proslov" zazubí se na mě. Jsem úplně mimo. Mě netestovali. Vím to. ,,Tak už to otevři, dělej" začnu rozvážně rozbalovat obálku. Vyhodí mě rovnou? Proto mě netestovali? Pomalu vytahuji dopis a otevřu ho. Chvíli si to udiveně čtu a koukám na to. ,,Fakt, holka, co ty seš to za neschopný stvoření..." mrmlá Kraz a vytrhne mi dopis z ruky. Co se to s ním děje? Kraz. Člověk, který mi říká Callo, který mi uzdravil nohu i rameno, který je vždy potichu mi řekl tohle? ,,Bla bla bla...." říká nahlas. ,,Á, tady to je. ,XX-40, prošla jsi úspěšně. Gratulujeme'" když to slyším z jeho úst, zní to ještě neuvěřitelněji. Já prošla? A čím jako? Vždyť jsem nic nedělala, sakra! ,,Callo! To je úžasný!"

,,Krazi, klid" usměrním ho. ,,Za prvé, je to omyl, já žádné testy nedělala" vysvětluji mu. ,,A za druhé, je výborné, že se mnou nebudou vymetat v kuchyni, ale na bojišti. Proti vlastním lidem. Jupí" probodnu ho očima, i když vím, že za to nemůže.

,,Callo" osloví mě jemně. ,,Tys testy dělala. Musela jsi. Každý byl testovaný. Každý. A pokud ne, tak tě tu prostě chtějí, stejně jako dozorce. Konec, tečka. Nerýpej se v tom, prosím" stiskne mi ruku a odejde.

***

Je dvanáct. Já opět sedím na posteli a čtu si dopis pořád dokola. ,,XX-40, prošla jsi úspěšně. Gratulujeme" čtu si to písmenko po písmenku. A znovu. A znovu, až mě z toho rozbolí hlava. Vezmu si polštář a zaúpím. Slyším, jak práskly dveře. ,,Arcture" vrhnu se ke dveřím jako neřízená střela.

,,Callo..." nestihne nic dalšího říct a já už stojím u něj a mávám mu dopisem před obličejem.

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to má znamenat?" probodávám pohledem tentokrát už správného člověka. Vím, že něco ví. Proto mlčel. Proto mě tak hlídal.

,,Prošla si... Co na tom potřebuješ vysvětlit...?" chladně se na mě podívá.

,,Já žádnej test nedělala, Arcture, v tom je ten háček"

,,Ale dělala"

,,Nedělala" cetím přes zaťaté zuby. ,,Arcture, já vím, že jsem nic nedělala."

,,Já vím, že dělala." pohled, který jsem vydolovala, stál za to. Jestli jsem někdy vražedně koukala, tak oproti tomu co dělám teď, to byl v podstatě milý pohled plný porozumění.

,,Callo, takže za prvé. Přestaň se na mě takhle koukat, jinak se tu rozbrečím" zkusím smích potlačit, ale nejde mi to. To je snad poprvé, co Arctur zavtipkoval. Strčím do něj a obrátím oči v sloup. Můj dozorce, evidentně spokojený sám sebou, pokračuje. ,,A za druhé... Testy si dělala. Sám jsem na to dohlížel." chci něco namítnout, ale přeruší mě mávnutím ruky. ,,Před třemi dny jsem ti přinesl limonádu, vzpomínáš si?" nečeká na moji odpověď a pokračuje. ,,Rozpustili jsme to v ní. Terebell seděla ve své laboratoři a zkusila ti dám nějaký rozkaz. Vůbec si nereagovala. Tak zkusila zaútočit na tvé myšlení. Opět nula." podívá se mi naléhavě do očí. ,,Uvědomuješ si, co tohle znamená? Ostatní, jako třeba já a Nela, jsme měli alespoň náznak něčeho, že s náma není něco v pořádku. Za to ty..."

,,Vůbec nic" dořeknu to za něj. ,,Takže co to pro mě znamená?"

,,Že jsi nejsilnější z celé základny Callo. Přesně tohle to znamená"