Jedenáct

2.3K 178 6
                                    

Zatímco opět sedím sama ve tmě, přemýšlím o slovech Arctura a Dereka. 

Jsi vůdkyně. 

Spoléhají na tebe. 

Důvěřují ti. 

Tolik myšlenek mi létá hlavou a já nevím, co si s tím počít. 

Moje ramena jsou o poznání těžší. Nevím, zda si zasloužím, aby mi lidé takhle důvěřovali. Nejsem si jistá, jestli to zvládnu. 

Nejsem si jistá vlastně ničím. 

I když tady neznám devadesát procent nadpřirozených, nesu za ně zodpovědnost. 

Důvěra je vzácná věc a já ji nehodlám ztratit.

Nemůžu však ochránit všechny. To není v mých silách. 

Tok mých myšlenek přeruší hluk, který teď už dobře poznávám. 

Vyskočím na nohy a čekám na typický proužek světla. 

Promnu si oči, které musím mít po tak dlouhé době ve tmě celé červené. 

,,Čtyřicítko," osloví mě hlas ostrý jako břitva. ,,Už si se rozhodla?" 

Mlčím. 

,,Jestli ne..." 

Ticho protne výkřik. 

Po zádech mi přejede mráz. 

I když Serova nevidím, živě si umím představit jeho slizký úšklebek. 

,,Přivezli jsme dalšího tvého známého." oznámí mi a jeho hlas přetéká krutostí a vztekem. 

,,Callo!" 

Tiff vřískot mi rve uši. 

Zaryji si nehty do ruky.

,,Jak se jmenuješ, děvče?" pronese a mně se z toho zvedne žaludek. 

Po tvářích se mi začnou koulet slzy. 

,,Nic vám říkat nebudu!" 

Potěší mě, že Tiffany se mnou drží. 

Přejde mě to hned, jak slyším další bolestné zaskučení. 

Něco vrčí a zvuk trhající se kůže se nese celou jámou. 

Je tam vlk. 

Zoufale zaskučím. 

,,Děje se něco, čtyřicítko?" řekne na oko starostlivě ta zrůda. 

Jsem zticha. 

Ať sem zítra přijde s kýmkoliv, nenechej se zviklat. 

Skousnu si vnitřek tváří.

 Promiň, Tiff.

,,Víš co by mě zajímalo?" ozve se po chvilce a já nevím, na koho mluví. ,,Proč jste jí všichni tak věrní." 

,,Protože je všechno, co ty nejsi!" 

Bojovnost v jejím hlase mě překvapí. 

Slyším nezaměnitelné vrčení a následně se ozve další sten. 

Slzy se mi koulejí po tvářích a já propadám touze jí pomoct. 

Ale vím, že nesmím vypadat slabě. 

Vím, že nesmím křičet a prát se. 

Jediné, co teď musím, je mlčet. 

,,Callo, jsme s tebou!" 

Zlodějka mysliWhere stories live. Discover now