Kapitola třicátá devátá

2.4K 203 1
                                    

Opět zahlédnu něco až na konci jeho mysli. Tentokrát žlutozelené světlo. Utíkám k němu. Objevím se na louce na které září slunce.  Absolutně nechápu co to má znamenat. Rozhodnu se vydat ještě dál. Cítím, jak se mnou začíná něco slabě škubat. Nedbám na to a utíkám dál.


,,Co ty tady?"  poznám jedovatý a trochu vyděšený hlas Peréze. Polekaně se otočím a spatřím... Peréze? Tak teď už nechápu vůbec nic. Sedí tam, v jeho mysli, na nějakém křesle a kouká na mě. ,,Tak přece jenom nejsi nepřirozený červ. Říkal jsem to od začátku, že je v tobě něco víc" za ním se něco mihotá. Mám potřebu tam jít. Rozeběhnu se tam a on okamžitě za mnou, aby mě zastavil. Jsem rychlejší. Najednou vidím úplně jinak.

Vidím Perézovýma očima.

Zlodějka mysliजहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें