Zlodějka mysli

Třicet dva

Nevzmůžu se na slovo. 

Shay je tady. Živí, zdravý a pořád stejný. Mé tělo zaplaví pocit naprosté euforie. Shay. Kluk, který mě uvrtal do tohohle chaosu a zároveň první člověk, co mi s mou schopností pomohl. Ačkoliv jsem kvůli němu přišla skoro o všechno, získala jsem něco, co mi za to stálo. Pravé přátele. Získala jsem lidi, kteří jsou stejní jako já. Lidi, kteří mi rozumí. 

Znovu mě píchne u srdce při vzpomínce na Arctura. 

Nad hlavou se mi ozve jeho zvonivý smích. ,,Cal, ačkoliv to říkám vážně nerad, musíš se mě pustit." 

Neochotně se od něj odtrhnu. 

Všichni na nás zírají. Celá smečka má v očích vepsanou pochybovačnost. Pár vlkům dokonce trochu škubají pysky. 

,,Nazdar, Shayi." 

Derek se promění a s Shayem se chlapsky obejmou. Asi se znají z dob, kdy Derek běhal se smečkou venku. Z dob, kdy si pro mě přišli. 

Trochu se otřesu a tentokrát to není zimou.

,,Jak se vede?" 

,,Nikdy mi nebylo líp." zamumlá Shannon, ačkoliv vůbec nemluvil na ni. 

Pobaveně se zašklebím. 

Spencer jenom tiše stojí a pozoruje Shaye. Teprve teď mi dojde, že jsou jedna krev. Až do tohoto momentu jsem na to vůbec nepomyslela. Podobnost bych u nich nenašla. Zatímco Shay je hubenější a vyšší, Spencer je oproti němu spíš robusnější. Jediný jejich společný znak jsou modré oči. Všichni tři mají jiný odstín modré. To samé platí o vlastnostech. 

Shay přesune na Shannon všechnu svou pozornost. Prohlíží si ji od hlavy k patě. Nakonec se jenom usměje a přejde k ní.

,,Dereku, nečekal jsem, že s sebou ještě někoho vezmete." vyčte mu trochu. 

,,Jo, to já taky ne." zavrčí potichu a šlehne po mně pohledem. 

Já jenom pokrčím rameny a nevinně zamrkám. 

,,Jak se jmenuješ?" přátelsky pokyne té naší Barbie, která na něj kouká jak na svatý obrázek. 

,,Shannon." trošku se zaculí a uhne pohledem. 

Najednou je celé milá a stydlivá. To je mi ale překvapení. 

,,Moc hezké." uznale pokyne a znovu jí nabídne svůj kamarádský úsměv. 

Konečně si všimne i Spencera. Vykulí kobaltově modré oči a prolétne mu jimi překvapení, které se postupně změní v strach. Zostra se nadechne a nahlas polkne. 

,,Dereku?" zděšeně se obrátí na vůdce smečky. ,,Můžeš na moment?" 

Oba zamíří mezi stromy a já stisknu rty do úzké linky. 

Shay ho poznal. 

Pomalu se přesunu ke Spencerovi, který všechno napjatě a nechápavě pozoruje. 

,,Všechno dobrý?" zeptám se starostlivě. 

Chvíli se rozmýšlí nad svou odpovědí. ,,Ale jo." vypustí ze sebe nakonec. 

,,Emoce skrýváš dobře, ale lhář si příšernej." poznamenám.

Následuji jeho pohled, který míří k lesu, kam odešli Derek s Shayem. 

,,Cal." osloví mě a zadívá se mi do očí. 

Jak je možné, že v jeho očích je možné toho najít tolik?