Zlodějka mysli

Čtyřicet jedna

S Derekem od sebe polekaně uskočíme a zadíváme se na místo, odkud výstřel zazněl. Bylo to z okraje vesnice, kousek od nás. Mám neblahé tušení, že pocházel z louky. 

Věnujeme si navzájem jeden tichý, klidný pohled, za kterým se však skrývá spoustu obav. 

Beze slova vyrazíme skrz les zpět do Vesnice. Ani se nenaději a už vedle mě kluše černý, velký vlk, který se mi snaží neutéct. Zbrkle se snažím přidat, ale tma mi to nedovolí. Kdykoliv udělám rychlejší pohyb, nabodnu se na větev nebo zakopnu o kořen. 

Derek okolo mě pobíhá a zkoumá okolí. Vypadá skoro jako hlídací policejní pes. Trpělivě mě popohání a je vidět, jak se snaží nevrčet vždy, když mu šlápnu na packu. 

Konečně zahlédnu Vesnici. Ani jsem si neuvědomila, jak daleko jsme s Derekem zašli. Pořád jsem otřesená do morku kostí z té kruté minulosti. Připadám si strašně unaveně, ale snažím se to na sobě nedat znát.

Naplní mě zděšení, když vidím, kolik na louce stojí lidí. Jsou namačkaní na sebe, že není vidět ani kousek z místa, odkud výstřel šel. 

Nahlas polknu a ruce se mi bezděky rozklepou. Střelím pohledem po černém vlkovi, který je celý naježený. Slyším vyděšený šepot nadpřirozených, kteří obléhají celou louku. 

,,Cal! Dereku!" zakřičí Brin, jakmile si nás všimne. Všichni následují její pohled a na mě padne přes sto párů očí. ,,Ještě, že jste v pořádku," oddechne si očividně, ačkoliv se jí v očích lesknou slzy.  

Dav lidí nás tiše pozoruje. Těká pohledem ze mě na černého vlka a zase zpět. Nikdo však nic neřekne. Brandon se na nás ani nepodívá, pozoruje upřeně cosi uprostřed kruhu a vypadá to, že ani nedýchá. Shay stojí hned vedle něj a je na tom podobně. Nakonec se všichni jako jeden muž trochu rozestoupí, aby nám uvolnili místo v kruhu. 

Když spatřím, na co že to všichni koukají, kolena se mi podlomí a já těžce zalapám po dechu. Naštěstí mě však zachytí Derek, který se pohotově proměnil. 

Uprostřed louky leží mrtvý Issac, který kouká prázdnýma očima na oblohu posetou tisícem hvězd. Čelo má prostřelené přímo uprostřed a tělo zkroucené do divného úhlu. 

Musím se zhluboka nadechnout, abych se nerozbrečela. Jako kdybych tenhle večer nezažila už dost smutku a bolesti. Ačkoliv Issac byl zásadně proti nám ze základny, vryl se mi do srdce skrze své myšlenky. A ať byl jakýkoliv, tohle si rozhodně nezasloužil. Pořád bojoval pro naši věc.

,,Vy dva ihned půjdete se mnou." 

Brandonův hlas je ostrý, ledový. Když na nás namíří svůj prst, jako bych zkameněla uprostřed toho všeho. Snad si nemyslí, že jsme to udělali my? 

Pohledem vyhledám Shaye, kterému z očí srší úzkost. 

,,To snad nemůžete myslet..." nevěřícně zavrtím hlavou. ,,Samozřejmě, že jsme to nebyli my!" ohradím nás s Derekem a snažím se znít stejně silně a autoritativně jako Brandon. Pořád s ním udržuji oční kontakt, aby viděl, že mluvím pravdu. 

,,Nebudeme to řešit tady," zavrtí Brandon přísně hlavou a nespouští z nás podezřívavý pohled. 

,,Shayi?" oslovím toho modrookého kluka, který mě do tohohle všeho uvrtal. Když se mnou spojí pohled, vidím, jak moc mi chce věřit. 

On však jenom zavrtí hlavou. ,,Pojďte si o tom někde v klidu promluvit." 

,,Ne," zavrtím hlavou. ,,Chci to probrat tady," vzpurně koukám na oba vůdce Vesnice. ,,Já nemám co skrývat."