Zlodějka mysli

Třicet tři

,,Už si vysprchovaná?" 

Z chodby ke mně dolehne Brinin hlas plný netrpělivosti. 

,,Za chvilinku budu hotová!" zakřičím z koupelny. 

Hned, jen co jsme doběhli do vesnice, jsem si šla lehnout. Teď, po desetihodinovém spánku, se cítím o něco málo lépe, ale ne o moc. Nebyl to takový ten bezesný spánek plný odpočinku. Pořád jsem se budila. Zdály se mi děsivé noční můry o základně a o mých bližních. Kolikrát za noc jsem se vzbudila s tím, že jsem nemohla dýchat a po rozpálených tvářích mi tekly slzy. 

Hlasitě si povzdechnu. 

Slunce ještě pořád svítí, ale pomalu zapadá. Prospala jsem celý den. 

Momentálně stojím před zrcadlem a zkoumám sama sebe. Kůži mám zarudlou, jak jsem se snažila ze sebe smýt všechnu špínu. Mé černé havraní vlasy mi sahají pod prsa. Nesnáším, když mám vlasy dlouhé. V obličeji jsem bílá jako křída z nedostatku slunečního světla. Co se taky dalo čekat, když jsem bůh ví jak dlouho trčela v té kopce. Jsem hubenější než předtím, ale pořád žádná vychrtlina. Arctur se o mě staral dobře. Hůř je na tom moje raněná ruka. Shay mi ji sice převázal, ale nyní je obvaz opět nasáklý krví. 

,,Callo!" znovu se ozve Brin. 

,,V klidu, Derek počká!" houknu na ni zpět, když si dooblékám spodní prádlo. 

,,Jsi si tím jistá?" 

,,Napro..." 

Zatajím dech, protože si uvědomím, že tento hlas nepatřil mé kamarádce. 

Polekaně se otočím.

,,Dereku!" vyhrknu a do tváří se mi nahrne krev. 

Rychle a nemotorně se snažím nasoukat do svého trika, ale vzhledem k tomu, že mám pořád trochu mokré tělo, mi to moc nejde. 

Derek se rozesměje. ,,Ukaž, pomůžu ti." 

,,Ne." zamítnu to a couvnu. 

Naštvaně srovnávám triko, které se ne a ne poddat. 

,,Copak, kočičko?" ušklíbne se na mě, když uvidí můj nevraživý pohled. 

,,Co mi máš co lézt do koupelny?" zamumlám navztekaně, když se snažím přetáhnout si triko přes hlavu. K mému neštěstí mi to moje mokré vlasy také neumožní. Hlava mi uvízne někde mezi rukávem a otvorem pro hlavu. 

Derek očividně potlačuje smích. ,,Pořád nechceš pomoct?" 

Unaveně ruce svěsím. ,,Ale jo." zamručím, protože mi nic jiného nezbývá. Nechci mu předvést další komický výstup se mnou v hlavní roli. 

Nevidím ho, ale slyším, jak ke mně pomalu přechází. Když se jeho ruce dotknou mé odhalené kůže, zostra se nadechnu. Jako by mezi námi jiskřila elektřina. Bříšky prstů mi přejede po zádech a já si skousnu vnitřek tváří. Jemně chytne spodek trika a pomalu ho stáhne dolů. Já pak už jenom hladce protáhnu hlavu správným otvorem. 

Otočím se na něj a zadívám se mu do očí. Jenom tam tak stojíme a koukáme na sebe. Přijde mi absurdní, že mi ani nevadí, že před ním nejsem kompletně oblečená. Mám na sobě jenom spodní prádlo a to zatracené triko. A ještě absurdnější se mi zdá, že mě štve, že on kompletně oblečený je.

Jedna Derekova ruka spočine na mých zádech a druhou mi přiloží na tvář. Přisune si mě ještě blíž k sobě. 

,,Cal, kruc..."