Zlodějka mysli

Kapitola třicátá druhá

Zcela otřesená jdu zpátky do své kopky. Když jí nebudu poslouchat, zabijí Miu. Když jí poslouchat budu, zabiju se já. Co je lepší?  Otvírám dveře. Už se mnou ani nikoho neposlala, protože moc dobře ví, že bych teď nic neudělala. Přijdu do pokoje a zhroutím se na postel.

,,Ahoj Callo, co se stalo?" vykoukne z vedlejší místnosti Arctur. Zase je kompletně oblečený. Není vidět jediná část jeho těla, kromě obličeje.

,,Proč furt nosíš rukavice?" ignoruji jeho otázku.

,,První jsem se ptal já" kouká na mě klidně. Odfrknu si a otočím se k němu zády. ,,Callo...?"

,,Nic mi není. Jenom zatkli mojí kamarádku, vysáli jí auru a pokud nebudu poslouchat, tak asi umře. Jinak se nic neděje" zlobím se neprávem na něj.

,,To jsem...Callo přísahám, že o tomhle nic nevím..."

,,Jo jo jo..." ironicky mumlám. V tom ke mně přistoupí a vezme mě za bradu.

,,Podívej se do očí. Nikdy  bych nic takového neudělal." obličeje od sebe máme pár centimetrů. Najednou prostě vím, že mu můžu věřit. Nevím, jak je to možné. Najednou se rozletí dveře a v nich stojí nějaký voják. Actur ode mě rychle odskočí.

,,Mám za úkol, dovést tady čtyřicítku do výcvikové místnosti" hlásí  voják. Actrur se na mě podívá.

,,Jistě" voják pro mě dojde a vezme mě neurvale za ruku. Ani se nestačím otočit a už jsme na chodbě. Projdeme různými chodbami a vejdeme do výcvikové místnosti. Tam na mě čeká čarodějnice se svým piraním usměvem.

,,Ahoj čtyřicítko" 

,,No naz... Dobrý den, má paní" vzpamatuji se na poslední chvíli.

,,Takže..." začne. ,,Vidíš před sebou tuhle překážkovou trať?" máchne rukou k překážkám. Nečeká na odpověd a pokračuje. ,,Tak na konci je tvá kamarádka...Mia, že?" šklebí se na mě. ,,Když překonáš trať, je volná. Pokud ne, zůstane tady jako voják. Ty tu samozřejmě v obou případech zůstaneš."

,,Rozumím, má paní" říkám a snažím se zakrýt své znechucení.

,,Zítra v tuhle dobu tady" pronese a odchází.