Zlodějka mysli

Kapitola patnáctá

Když se probudím, jsem v domku sama. Nebo alespoň myslím že jo. Zapátrám v éteru po myslích. Jednu vycítím. Je přímo přede mnou. Udiveně uskočím. Chvíli trvá, než mi dojde, že ta mysl je Shayova.

,,Shayi!" vykřiknu vyděšeně. Slyším Shayův smích a najednou se přede mnou objeví. ,,Vyděsil si mě!" řeknu naštvaně.

,,Chtěl jsem zjistit, jestli to umíš" odpovídá s úsměvem.

,,Co?" ptám se pořád trochu nakvašeně.

,,Zjistit, že tu jsem. A že se umíš vyděsit" směje se dál. Nechápu jeho pozitivní náladu. Vždyť dnes zemřeli jeho muži. Nebo... Kdy vlastně?

,,Jak dlouho jsem prospala?" vyzvídám už s trochu přátelštějším tónem.

,,Asi tři dny" říká. Tři dny? A to se mi podařilo jako jak.

,,To není možné." odpovídám nevěřícně.

,,Je" oponuje mi. ,,Brin sem poslala Kylea. A Kyle je uspávač. Dokáže uspat až třicet lidí najednou. Takže uspat jednu puberťačku pro něj nebylo zase tak těžké." na tváři mu hraje pabavený úsměv. V tu chvíli vyletím jak čert z krabičky.

,,A to si představujete jak?! Já tu Brin zabiju!" řvu na něj.

,,Musíš si stoupnout do fronty. První já" říká Shay.

,,Jak jako ty?" ptám se ostře.

,,Šla bojovat, i když to má zakázaný. A teď už ji nemůžu tři dny najít." odpovídá už vážněji. A pak, že já jsem neposlušná. To si vypije.

,,Proč si přišel?" ptám se.

,,Dnes začínáš s tréninkem" kouká na mě.

,,A kdo mě bude trénovat?" taky na něj hledím

,,Já" říká, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. ,,Pojď. Začínáme." řekne a vede mě ven. Dojdeme na nějakou louku. ,,Tak si dej pro začátek deset koleček okolo louky" lektoruje mě. Ok, to zní jednoduše. Jenže opak je pravdou. Shay zmizí a podkopává mi nohy, strká do mě, kde se dá. Když konečně doběhnu jsem celá udýchaná.

,,Co to bylo?!" zuřím.

,,Trénink" odpoví klidně. Vraždím ho pohledem. ,,Tak a teď přestoupíme k něčemu těžšímu" když uvidí můj úsměšek, zamračí se. Něco těžšího? To jde?  pomyslím si.