Zlodějka mysli

Dvacet sedm

V ten moment, kdy jsem si uvědomila, že opravdu nastává útěk, byla jsem s tím osudem tak nějak smířená. Věděla  jsem, že je nutné to udělat. 

Ještě ten večer jsme vymýšleli a ladili celý plán. Ve stručnosti s Derekem utečeme a najdeme jeho smečku. Pak musíme najít Shaye. Nakonec by jsme se měli pro všechny vrátit. Arcturovi se podařilo s Shayem nějak spojit, takže by na nás měl někde čekat. Nemůžu se dočkat, až ho uvidím. Jestli  ho teda uvidím. 

Navrhla jsem, že by nás mohl odvézt Kraz. Vše by bylo o hodně jednoduší. Kraz s námi jel od první chvíle, kdy jsem na základnu přišla. Myslím, že by pomohl i v tomto případě. Otázkou je, jestli ho chci takhle ohrozit. Arctur slíbil, že s ním promluví, ale museli jsme počítat i s variantou, že nám nepomůže. 

Já mám za úkol dojít za Spencerem a zjistit toho co nejvíce. Taky musím na trénink se Samem a jeho skupinou. Pak bych také chtěla najít Taru, ta by mi také mohla povědět více. 

Máme toho hrozně moc. V tomhle týdnu to vypukne. 

Pořád tomu nemůžu věřit. 

To, že ucítím čerstvý vzduch a vítr mi načechrá vlasy... Nedokážu popsat, jak se na to strašně těším. Doufám, že se toho dožiji. 

Když si vzpomenu na lidi, které tu necháváme, srdce mi začne bušit na poplach a do očí se mi nahrnou slzy. Arctur slíbil, že se pokusí dát na všechny pozor. Ale co my víme, jak to bude s Arcturem? Nikdo by to neřekl nahlas, ale já sama vím, jak moc vysoká je pravděpodobnost, že ho zabijí. Nechápu, proč s námi nepůjde. Potřebujeme ho. Já ho potřebuji. Nevím, jak to bez něj zvládnu. Na základně následoval každý můj krok a najednou tu nebude. Nedokážu si to představit. 

,,Callo?" ozve se za mými zády. 

,,Hm?" odpovídám a ani se neotáčím.

Derek. Osoba, která mi naháněla hrůzu řadu týdnů. Nyní je to člověk, kterému věřím a můj přítel. V této situaci musíme mít v sebe důvěru. Jsem ráda, že je to zrovna Derek, komu můžu věřit.

,,Já..." zasekne se uprostřed věty. To se mu nepodobá. 

Otočím se na něj a zjistím, že nervózně zapíná pěst a zase ji uvolňuje. 

,,Dereku?" podezřívavě se zeptám.

,,Potřebuju s tebou něco probrat." 

Poklepu na místo vedle sebe. 

,,Nemůžu sedět." zavrtí hlavou a přešlápne si.

,,Dereku, co se děje?" starostlivě se zvednu. 

V životě jsem ho neviděla takhle rozhozeného. 

,,Víš, že s sebou máme vzít ještě jednoho vlka..." 

Kývnu hlavou. ,,Jo, to vím."

,,Vůbec nevím, kterého mám vybrat." 

Zoufalství v jeho hlase je obrovské. Pro mě je to těžké. Nechat tu tolik lidí, za které se cítím zodpovědná. Lidi, na kterých mi záleží. Ale jak se musí cítit on? Nechává tu smečku. Část sebe. 

,,A mezi kým vybíráš?" chytnu jeho ruce do svých. 

,,Clara nebo Lee." povzdechne si. ,,Bradley tu zůstane, aby tu ohlídal smečku. Nevím, jestli mu tu mám nechat jako posilu Claru nebo ji vzít s námi." 

Tak to je hodně těžké. Svým způsobem jsem ráda, že mě nenechali si vybrat jednoho z mých lidí. Taky bych netušila koho. 

,,Clara je asi více zodpovědná..." rozvinu svou teorii. ,,Ale zase kdyby se nedej bůh něco stalo... potřebuješ uvnitř dva zástupce."